1187: Bitva u Hattínu

12. srpen 2010 | 16.29 |

V roce 1187 bylo křižácké vojsko vedené Jeruzalémským králem Guy de Lusignan poraženo v bitvě u Hattínu vůdcem sjednocených saracenských vojsk sultána Saladina. No poraženo, tak nezní přesný popis. Bylo zničeno, zmasakrováno, rozsekáno, rozdrceno na padrť.LAtinské katolické státy vzniklé v rámci úspěšné první křížové výpravy tím byly odsouzené k zániku a záhubě, svatá místa se na osm staletí dostala do podrůčí muslimské nadvlády.  Vylíčení průběhu bitvy si můžete přečíst na příklad na wikipédii. Možná stojí za to se zastavit, podívat se na příčiny této porážky a vzít si ponaučení, co říkáte. K tomuto zastavení bych Vás, vážený čtenáři, rád dnešním článkem pozval.

 Tak, jaké příčiny porážky latinsko-katolických vojsk u Hattinu můžeme spatřit, podíváme-li se blíže?

1) Špatný velitel ve špatnou dobu. Král Guy de Lusignan získal korunu podvodem své ženy, kterým podvedla šlechtu a barony. Za moc vděčil také podpoře násilníkům typu Renaudem de Châtillon,  Reginaldem ze Sidonu, velmistrem řádu templářů Gérardem de Ridefort a velmistrem johanitů Roger des Moulins, z nichž zvláště Renaud byl sprostý vrah, lupič a pirát, který nemyslel na nic jiného než jak vyprovokovat válku mezi křižáky a saracény. Těmto mužům král podléhal po celou dobu své krátké a nešťastné vlády. Králi navíc nedůveřoval jeho předchůdce, předčasně zemřelý mladý a schopný král Balduin IV Malomocný, který ho chtěl na poslední chvíli před smrtí vyšachovat z nástupnictví. Taktéž se král netěšil důvěře předních baronů a hrabat, zvláště mocnými Raimondem III. z Tripolisu a Balianem z Ibelinu. Ti se králi podrobili vlastně jenom v tváři tvář smrtelnému nebezpečí od Saladina. Král zklamal jak jako vůdce, tak jako válečník. Ač varován zkušenějšími bojovníky, zavedl své vojsko do pasti, neboť se nedokázal vzepřít Renaudovi, Reginaldovi a řádovým rytířům.

Napadá mne otázka, co naši vůdcové. Tém nemyslím teď zrovna naše politiky. Ale lidi, ke kterým vzhlížíme, kteří nás ovlivňují, mají na nás vliv. Přátelé z naší party mokré čtvrti. Našim vůdcem je i to či ten, komu či čemu dáváme v našich myšlení největší prostor. Vedou nás k dobrému, nebo do záhuby?   Je jejich vliv na nás dobrý, anebo zhoubný? Nejsou to podvodníci, lháři, či zbytečně riskující hráči bez kouska potřebné zodpovědnosti A kdo ovlivňuje lidi, kteří ovlivnují lidi, co ovlivňují nás. Přátelé našich přátel.Ke komu vzhlíží ti, ke komu vzhlížíme my? Kdo stojí na konci tohoto řetězce? Není to čistě náhodou třeba satan? A jaký názor na naše přátele mají lidé, kterých bychom si vážit měli? Naši rodiče, učitelé, zákon. Bůh a bible. Jak oni je vidí?  Udělejme si inventuru našich přátel, než nás zavedou k našemu Hattínu. Udělejme si inventuru, kdo nás k čemu ovlivňuje a ovlivnil, motivuje a motivoval, vede či dovedl.

Nenechávejme se manipulovat manipulátory.

2) Riskantní sázka na jednu kartu, kde pravděpodobnost výhry se prakticky rovnala nule. Král Guy vsadil vše, veškeré své vojsko, veškerou svou moc. Nenechal si žádnou zálohu, žídné zadní vrátka. Nic takového. Jistě, síla Saladinových vojsk ho donutila, aby sebral vše, co měl k dispozici. Ale jestliže to jednou udělal, měl s tímto svým "vše" zacházet opatrně a s rozmyslem. Opustit výhodné postavení bohaté na vodu a potraviny a bez přípravy vojsko zavést do horké pouště, aniž by bylo například dostatečně zásobené pitím na cestu, to bylo krajně nezodpovědné. Vojáci se jednak neměli čas připravit, rozkaz k pochodu zazněl znenadále a jednak jim ani v podstatě bylo v tom zabráněno. Voda je přeci jenom těžká a kdyby jich vzali více, zpomalila by jejich postup...

A jak vypadá tato oblast v našem životě? Nevrháme veškerou svou energii nezodpovědně jenom do jedinné oblasti našich životů? Například jenom do práce, nebo jenom do zábavy. Umíme zdravě odpočívat, znát své síly? Umíme zdravě hospodařit se vším tím, co nám Bůh svěřuje? S našimi silami, s našim časem, s našimi penězmi. S našimi blízkými, rodinou, přáteli. Netrpí jedna část našeho života na úkor drubé? Neriskujeme nezodpovědně na kartu, která v podstatě nemůže vyhrát? Proč nemůže vyhrát? Ne třeba proto, že končí našim hrobem? Udělejme si inventuru i v této oblasti, dříve, než nás dostihne náš Hattín..

 3) Podcenění. Podcenění nepřítele. Ale i okolních podmínek. Podcenění pouště, vzdálenosti potřebné k ujití, rychlost přechodu, množství potřebných tekutin, teploty žhnoucího slunce. A tak můžeme pokračovat dále.

A jak dobře známe my pouště našich životů? Nepodceňujeme je? Všechna naše kouření, experimentování, noční život, nemoce. A tak dále a tak dále. Známe i my našeho duchovního nepřítele? Nepodceňujeme jej tak trošku?

4) Pýcha. Křižáci, až na pár vyjímek, si neviděli dále než na špičku vlastního nosu. Dobrá rada zůstala nevyslyšena, zesměšněna, ignorována. Neboť jeden rytíř přeci spolkne stovky saracénů. Pýcha předchází pád. A je spojená vlastně s předchozím bodem, jsem - li pyšný na sebe, pak podceňuji vše ostatní. 

A co naše pýcha? Jak snášíme, když nás druhý poučuje? Rodič, učitel, dobrý přítel, anebo třeba tento článek.Nepomyslíme si něco o dalším moralizování? Nemáváme nad varováním rukou? Nezesměšňujeme je? Neříkáme si: Co ty vlastně víš o životě? Jakým právem mne poučuješ? Vždyť já si přece se vším poradím, všechno mám pod kontrolou, nic se nemůže stát? Mí rytíři totiž spolknou stovku saracénů?

Jak se díváte, milý čtenáři, na někoho, kdo vás třeba varuje před satanem a jeho léčkami? Není Váš pohled obdobný jako pohled krále Guye, když jej třeba Rajmund varoval před Saladinem? A co kázání o Kristu? Jak jej snášíme? Neozývá se v nás taková ta falešná pýcha? Že já, rozumíš, JÁ, přece žádnou berličku nepotřebuji?  Dávejme si pozor na nejrůznější Guye a Reginaldy, nejrůznější řádové rytíře našich životů, kteří nám lžou o naší vlastní soběstačnosti. Mohou nás dovést přímo pod žhnoucí slunce pouště u Hattínu.

 5) Falešná rytířská čest. Rytíř přece nenechá dámu v ohrožení. I když třeba takový Rajmund Tripolský dobře věděl, že jeho ženě vlastně nebezpečí nehrozí. Znal velice dobře Saladina, věděl, že se jedná o čestného muže, který neubližuje ženám. Prostě by zaplatil výkupné a bylo by to. A naopak tušil, že když Saladin nechal projít posla, tak má něco za lubem. Rozumná logická úvaha, jedna plus jedna jsou dvě, byla smetena ze stolu ve jménu jakési rytířské cti. I dnes čteme o případech cti, ze kterých nás mrazí. Rodina, aby is zachránila vlastní čas, tak zabije svou dceru, sestru, brutálním způsobem. Rozum zůstává stát.

Ale takto se přece my nechováme, ne... Vážně ne? Jenom si vzpomeňme například na naše dětství. |Co všechno jsme byli ochotni udělat, aby nás ta či ona parta přijala mezi sebe. A nejenom v dětství. Co jsme všechno ochotni udělat, aby nás ta či ona společnost brala? Vážila si nás? Jaká je  čest té či oné party, kam patřím či chci patřit? Není nahodou falešná jak ofocená tisícikoruna?  Co jsme všechno ochotni udělat, aby nás druzí uznávali a obdivovali? Lhát? krást? Opít se, zdrogovat se? Sexovat? Anebo dokonce vraždit?

Přemyšlejme nad tím. Jednou jsem viděl zajímavý film, tuším že se jmenoval "Pán Much." O partě kluků, která se dostala na nějaké izolované místo. Nevím jestli ostrov, nebo buš, film jsem neviděl od začátku. Ale bylo velice poučné sledovat, jak jeden manipulátorský kluk získává moc nad celou skupinou, až se obrátil proti poslednímu, který před jeho nezdravým vlivem varoval ostatní. Skupina "obyčejných, normálních" kluků se rázem změnila ve smečku vlků, která posledního pronásledovala a málem jej i zabila. A něco obdobného přece známe i z jiných kolektivů. Ze škol. Anebo - pamětníci potvrdí - z povinné vojenské docházky.  A tak dále.

Postůjme a zapřemýšlejme. Jaká je čest mé party, mého zaměstnavatele, mého okolí, kam patřím či toužím patřit? Nedovede mne ta čest náhodou k bitvě u Hattínu?

6) Poslední bod: Křižáky zničila nenávist a hlad po pomstě. Renaud de Châtillon strávil v saracenském zajetí dlouhá léta. Tuším deset, patnáct let. Až nenávist a touha po pomstě jej zcela duševně zahubila. Nedovedl již myslet na nic jiného. Celé své úsili směřoval k tomu, pomstít se "těm nevěřícím psům." V podobném duševním rozpoložení se také ocitli i další vůdcové vojska, velmistr řádu templářů Gérard de Ridefort a velmistr johanitů Roger des Moulins. Ti pár měsíců před bitvou, zcela nezodpovědně a bláznivě, padli se svými řádovými rytíři do saracénské léčky v bitvě u Cressonských pramenů. Aniž by byli nuceni, postavili se se zcela malým sborem mnohonásobné přesile a navíc se nechali nalákat "profláknutým"  (nejenom) saracenským trikem s předstíraným ústupem. Ztartili celý sbor, zázrakem se zachránili jenom oni dva s několika rytíři. Teď prahli po pomstě. Po zadostiučinění...

Jaké jsou naše emoce? Zvládáme je? Nebo jsme v jejich vleku?  Ať už emoce lásky či zamilovanosti, anebo nenávisti a žádosti po pomstě. JAk zvládáme žádosti našich těl a našich duší? Nejsme v jejich vleku jako křižác u Hattínu? Protože naše emoce nás mohou zahubit. Jestliže pokrm našim duším servíruje satan, jestliže on ovládá naše emoce, jestliže sloužíme  a podléháme Zlu, pak nás to zlo také zničí. 

Obklíčené vojsko  u Hattínu se zformulovalo  u modly "praveho kříže." Kolem jaké modly se shromažďujeme my, já a ty, náš život?U modly peněz, adrenalinu, zážitků, alkoholu, večírků, života končícího hrobem? Anebo se shromáždíme kolem Ježíše Krista? Tak zní otázka našich životů...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: 1187: Bitva u Hattínu filipika 13. 09. 2010 - 11:28
RE(2x): 1187: Bitva u Hattínu bohu-a 21. 09. 2010 - 11:25