Spása je dar člověku věnovaný, ne prodaný...

7. červen 2010 | 23.53 |

Tak jsem prohlédnul svůj starý archív a našel jsem článek asi pět nebo šest roků starý. Původně byl psán ještě pro můj weblog na www.volny.cz, posléze jsem ho zveřejnil i na dnes již neexistujícím e-zinu bloudil.cz.

Spása je dar zadarmo...
Spása není odměna za dobré chování. Spása není mzda. Ale dar. Nezasloužený dar. Spása není mzda dělníkům, ale Dar Dětem. Dar milovaným dětem z lásky. Spásu si "nemusíš odsloužit." Spása je dar zadarmo.

Bůh po nás nechce, abychom byli dokonalí, protože ví, že dokonalí nejsme. Sám nás k dokonalosti přetvoří. My, křesťané, bychom neměli konat dobro, protože za to očekáváme odměnu, ale pro to, že Boha milujeme. Jestliže uvidíte horu nádobí, umyjete ji. Neumyjete to pro to, aby jste si zasloužili pozornost svých maminek, ale naopak, protože je milujete, chcete jim udělat radost. Za mzdu pracuje dělník. Jestli nádobí umyjete proto, že dostanete čokoládu, umyjete ji pro svou lásku k čokoládě, ne pro svou lásku k mamince.

Jistě. maminka vám může dát čokoládu. A jistě i jako odměnu za to, že jste umyli nádobí. Ale vy to neděláte za odměnu, ale z lásky. Takže když maminka dá čokoládu i vašim bráškům, kteří nádobí třeba neumyli, tak i přesto to nádobí umyjete.

Spasení je v přijetí Kristovi Oběti. To se děje skrze víru, která se pozná na skutcích. Takže neděláme dobro pro to, ABYCHOM byli spaseni, či abychom si zasloužili spasení, ale naopak proto, ŽE již jsme již spaseni. Proto, že jsme Bohu vděční, že Boha milujeme. Spasení je akt Boží Lásky, není to něco, co si zasloužíme, když budeme konat dobro. Ne. Konáme dobro z vděčnosti za dar, který si nezasluhujeme, za Lásku, která nás miluje i přes naše chyby. Tato láska je krásně dokázána tím, ze za naše chyby nemusíme umřít my, ale již zemřel Samotný Boží Syn, Samotná Součást Boha, Milovaná Osobnost, která je Otci nejblíže.

Lukáš píše:
18,10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 18,11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 18,12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'18,13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.' 18,14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Všimněme si: Farizeus se vykazuje spravedlností. Není vyděrač, není nepoctivej, není cizoložník, není jako celník. Přesto spaseny vyjde celník. Jak to? Neboť Naše Spravedlnost před Tváří Boži neobstojí.

Matouš píše:
18,23 "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty do svých služebníků.

18,24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. 18,25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 18,26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!' 18,27 Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 18,28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' 18,29 Jeho spolusluženík mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' 18,30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 18,31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 18,32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil; 18,33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' 18,34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - 18,35 Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

Onen první služebník přijal milost jenom ústy, ne svým srdcem. Nestal se obrazem milosti, kterou přijal. Jeho skutky ho usvědčili z toho, že žádnou milost ve skutečnosti nepřijal. Ano Ježíš za nás zaplatil dluh a nečekal nápravu. Ale na druhou stranu tuto milost nabízí, nevnucuji. JE na každém z nás, aby ji přijal.

Lukáš má podobný příběh:
7,36 Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. 7,37 V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, 7,38 s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. 7,39 Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice." 7,40 Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" - 7,41 "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 7,42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"

7,43 Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně jsi usoudil!" 7,44 Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. 7,45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestal líbat mé nohy. 7,46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. 7,47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velkou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."


Odpuštění je aktem z lásky, ne ze spravedlnosti. Ježíš za nás zaplatil dluh, protože nás miluje. Přijetí této lásky nás, křesťany, mění. Ta hříšnice byla obrazem milosti, kterou přijala. Obrazem lásky, jakou k ni cítil Ježíš. Obrazem vděčnosti, pocitu, který v nás, křesťanech budí Ježíšova oběť. Protože Ježíš nemusel zemřít. Ježíš nemusel zemřít, nemusel trpět, ale udělal to. Udělal to, protože nás miluje.

Ještě chci v této souvislosti upozornit na další verš: Jakub píše:
2,13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. 2,14 Co je platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? 2,15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 2,16 a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 2,17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. 2,18 Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.2,19 Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. 2,20 Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? 2,21 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? 2,22 Nevidí, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? 2,23 Tak se naplnilo Písmo: 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost' a byl nazván 'přítelem Božím'. 2,24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!2,25 Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou?

2,26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Opět ten samý princip: Víra se odráží na skutcích. Služebník z prvního příběhu svými skutky popřel milost, kterou ústy přijal. Jeho vira byla sama o sobe mrtva, nijak se ho nedotkla Láska, která mu odpustila dluh. Naopak žena z druhého příběhu byla naplněná Láskou ke Kristu. Rozuměla mu lépe, než všichni vzdělaní farizeové. Věděla, jaké břemeno má u Boha a věděla, že Ježíš má moc toto břemeno převzít. To ji naplnilo láskou k Ježíšovi, vděčností. A tato láska se z jejího srdce přenesla do jejich skutků.


My, křesťané, jsme přešli od Soudu k Milosti. Kdo věří v Jeho Jméno, není souzen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře