Legenda LI: Tohle otec nečekal.

4. únor 2010 | 18.42 |

                Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Tohle otec nečekal.

Vrací se domů. Pomalu. Netěší se. Srdce má těžké, duše ho tíží. Jak se jenom svému synovi podivá do očí? A hlavně, jak jeho nevěstě? V hlavě si přehrává svůj rozhovor s vladykou Žizňanem, županem Nového hradiště. Neřekl něco špatně? Nebýl to on, kdo přivedl vladyku na jeho nápad.

Přichází ke svému stavení a vzdychne. Ví, že syn se svou nevěstou čekají uvnitř na něho, na jeho zprávu. Vůbec se mu nechce dovnitř. Rád by oddálil chvíli, která jej nevuhnutelně čeká. Ale zase, čím dřív, tím líp, tím rychleji to bude mít z krku, pomyslí si.

Otevře dveře a vejde dovnitř. Jeho syn se zvedne ze židle a jde otcovi na proti:

"Mluvil jsi s ním?"

Ptá se nedočkavě...

"Sedni si, Podivene a napij se..."

Podiven otce poslechne. Ale oči všech v místnosti se upřou na hlavu rodiny. I ten přichází ke stolu a nalévá si medovice.

"Neneseš dobrou zprávu, viď"

Otec se smutně podívá na svou ženu. Ta už jej zná. Přijde k němu a obejme ho. Otec skloní hlavu:

"Ano, mluvil jsem s Žizňanem, synu. Říkal, že rád dá souhlas k vaši svatbě, děti, když..."

"Když?"

"Když tvá nevěsta jej v noci před obřadem přijde navštívit... Chce si nechat zaplatit tvou nevinností, děvče..."

Dvojité Ne! se ozve ze dvou maldých hrdel.

"Na to nemá právo!" Výkřik Podivenův drásá otcův sluch. Nevěsta si klekne před svého ženicha a zašeptá mu:

"To mne raději zabij, miláčku.."

Podiven si přitulí její hlavu na svou hruď...

"Má právo, nemá právo, na tom, synu, nesejde," smutně primluví otec, "když má moc a chuť to udělat. Tvou nevěstu několikrát viděl, ví, jak je krásná..."

"Odvolám se ke knížeti..."

"Kníže zemřel, kdo ví, kdo teď vládne."

Pak tiše dodá: "A jestli by nechtěl to samé"

Podiven pohlédne své milé do očí:

"Sbal si věci, utečeme..."

"Kam?"

"Kamkoliv, do lesů..."

"Teď, v zimě?"

"Tak na Tetín," ozývá se opět Podiven, "tam žije dobrá kněžna Ludmila, ta nám pomůže..."

"To hradiště leží až na druhé straně země", povídá otec. "Copak jim můžete utéci? Mají psy, koně, vojáky. Po knížectví se potulují ozbrojené bandy, pohané se všude bouří. Těžko cestovat v nebezpečných časech. A jestliže dorazíte na Tetín, copak by tebe, vandráka, pustili ke kněžně? Ta je moc vznešená a nóbl dáma..."

Podiven se napřímí. Nová myšlenka se mu objevuje na mysli. Už ví, co může udělat. Pohladí svou milou a řekne: "Neboj se, lásko má, ubráním tě..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře