Džejkoviny V: Zabít souseda pracujicího v sobotu?

23. srpen 2009 | 14.44 |

Nějak se nám ten Džejk stává na mém blogu nepravidelným hostem. Poslední dobou nemívám v neděli, kdy k nám chodívá na návštěvu, moc času si s ním povyprávět. Snad se do budoucna polepším. Tímto Vás vítám u našeho pravidelně nepravidelného seriálu Džejkovin. Jaká je dnešní otázka?

Za páté: Mám souseda, který o sobotách vždycky pracuje. Exodus 35,2 jasne stanoví, že musí zemřít. Znamená to pro mě morální závazek, abych ho vlastnoručně usmrtil? 

Abych odpověděl na tuto otázku, rád bych začal trošku ze široka. Příběhem, který na první pohled nemá s projednávanou otázkou nic společného. Avšak, jak věřím, poznáme, že nám má co říci i dnes. Tento příběh je známý, nalezneme jej v evangeliu sv. Jana, kapitole 8:

Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Přečetli jsme si jeden z příběhů, který charakterizuje vztah mezi Starým a Novým zákonem, který nám umožní dát Džejkvou otázku do správného kontextu. Pojďme se tedy na něj podívat společně.

Nejdříve si si společně všimněme, co Ježíš neříká. Při výkladu totiž často bývá to, co Ježíš nevyslovil, stejně důležité, či dokonce důležitější, než to, co opravdu pověděl. Ježíš se nezmínil o tom, že by si ona přistižená žena nezasloužila smrt. Neruší zde přikázání "Nezcizoložíš", o Staré smlouvě ani nemluvě. Ale přesto přináší něco nového. Teda vlastně nepřináší, ale odebírá. A tím něčím novým je jakési morální právo člověka trestat druhého člověka. Neboť nemůže být soudce ten, který je podle soudu sám odsouzen. A co zde říká Ježíš: Jen si vzpomeňte na hříchy své vlastní, jen si vzpomenňte, že sami jste odsouzeni k smrti. Ten, kdo by hodil kámen na onu ženu, hodil by kámen k vlastnímu odsouzení.

My křesťané, jsme totiž v trochu jiném postavením k Bohu, než židé Staré smlouvy. Židé měli být obrazem Boží Spravedlnosti. Proto takový důraz na přikázání: "Oko za oko, zub za zub." My, křesťané, bychom zase měli být obrazem Boží milosti. To ovšem neznamená, že se židé nikdy nesměli slitovat, ale nebylo to jejich hlavní náplní.

Tak stejně i Džejk. Ani on sám nemá nejmenšího práva, či jak on říká "morálního závazku" svého souseda zabít, i kdyby měl pravdu a soused by na krásně proti sobotě hřešil.

Protože sám je tímto zákonem odsouzen k smrti. Kdyby byl Džejk křesťanem, tak bych mu tuto větu dvakrát podtrhl. Protože křesťan by si této skutečnosti měl být vědom mnohem více, než "obyčejný smrtelník." Proč? Neboť za křesťana vzal jeho trest na svá bedra Ježíš Kristus. A to ne proto, že by křesťan byl nějak morálnější než zbytek obyvatelstva, ne. Rozdíl je pouze v tom, že křesťan tuto milost přijímá skrze víru a věrnost. Křesťan totiž ví, že Pán se obětoval právě z lásky k němu. Kristova smrt se stává křesťanovi darem, Milostí.

Vraťme se ještě k jedné rovině Džejkovi otázky. V její zákulisí totiž cítím narážku, že ač Starý zákon vždy hovoří o sabatu jako o sobotě, křesťané, až na Adventisty, se scházejí v neděli. Otázku, je-li "správná" sobota či neděle, si necháme na některý příští článek, dá-li Pán. Mne pouze dovolte nyní konstatovat, že ač se křesťané scházejí v neděli, naplňují tím starozákonní ustanovení o sobotách. Jak to?

Právě proto, jak jsme si psali výše, Bůh chce po nás po křesťanech, něco jiného, než po židech Staré smlouvy. A to ne proto, že by se zrušila Smlouva staré, nikoliv, Stará smlouva je stále součástí smlouvy nové. Nemění se obsah, cíl, mění se pouze forma, jak cíle dosahnout. Křesťané naplňují ustanovení a přikázání Staré smlouvy tím, že následují Ježíše Krista, který je naplněním Starého zákona. Přirovnal bych to třeba ke speditérské firmě. Zatímco otec používal k převážení balíků koňský povoz, "syn" jezdí náklaďákem. Obsah a cíl jejich služby je v tom samém: Převážet balíčky. Jenom formu používají každý trochu jinou. Jestliže srovnáme koňský povaz s náklaďákem, můžeme říci, že syn nepokračuje v tradici svého otce, že ji zrušil, ale jenom tehdy, zůstáváme li na povrchu, u vozidel, a nejdeme do hloubky, do obsahu služby. Protože pak bychom museli uznat, že služba syna v sobě službu otce neruší, naopak, naplňuje ji.

Tím, že následujeme Ježíše Krista, dosahujeme cílů a obsahu Zákona Starého, byť by to bylo se samotnými prostředky Staré smlouvy nemožné. Žádné přikázání Staré Smlouvy nebylo zrušeno, naopak, je naplňováno ve Smlouvě Nové. Přikázání o sobotách dané "otcům" "synové" naplňují společným setkáváním se v neděli. Neděle v sobě sobotu obsahuje, ale neděle není pouze o sobotě. Neděle má přidanou hodnotu právě v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Všimnětě si, že v tomto kontextu hovořím o "následování" Krista. Ne o "sezení" se jménem Ježíšových na rtech. Nehovořím o falešných slov bez realného obsahu. Jedná se o věrnost Ježíši Kristu jako Pánu a Spasiteli. Neznamená to, že křesťan si dělá co chce, a při tom naplňuje Zákon. Nikoliv. Tajemství naplnění zákona spočívá pouze v tom, že křesťan činí to, co mu káže Jeho Pán, která se stal Oním naplněním...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší