Sbohem Jarobeáme, sbohem muži Boží!

30. červen 2010 | 17.58 |

Přibližně dva týdny společně sledujeme příběh dvou mužů, jejichž cesty se na malou chvíli setkali u nepravého oltáře: Krále Jarobeáma a muže Božího. Ještě nám zbývá se s nimi rozloučit...

Když prorok, kterého přivedl zpět, pojedl a napil se, osedlal mu osla a on odejel. Na cestě ho přepadl lev a usmrtil ho. Jeho mrtvola ležela na cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle mrtvoly. Ani po této události se Jarobeám neodvrátil od své zlé cesty, ale dál dělal kněze posvátných návrší ze spodiny lidu. Kdo chtěl, toho pověřil, aby byl knězem posvátných návrší.Touto věcí se Jarobeámův dům prohřešil, a proto musel být zničen a vyhlazen z povrchu země. Z první knihy královské, 13. kapitoly... 

Muže Božího dostihla a zastihla jeho vlastní neposlušnost, jeho vlastní hřích. Vydal se na cestu, z domu vzpoury, neusmířen s Bohem. S jazykem znecitlivělým ze sladkostí, se srdcem obaleným tukem, s ušima naplněnými satanovými léčkami a s očima zaslepenýma vlastní svévolí. Neviděl svůj pád, neslyšel usvědčení ze svých hříchů, jeho jazyk nevyznal svou vzpouru. Jel bez Bázně před Bohem, vstříc, "nehodě." Nebo náhodě?

 Nehody jsou na ulicích vcelku běžné. Stará křesťanská pravda říká, že člověk neví dne ani hodiny, kdy opustí tělo tohoto hmotného světa. Jsme zdraví silní? Co na tom, stačí jeden opilec za volantem a všechno je jinak. Když vycházíme na cesty, jsme smíření s Bohem? Anebo jsme napapali dosytosti z toho, co nám satan předložil před nos, jako onen muž Boží?

Na druhé straně bych byl nerad, kdybychom se na oběti nehod, neštěstí, válek, přírodních pohrom, dívali jako na větší hříšníky, než jsme my sami. Tak, jak se to stalo například u zemětřesení v Haiti, kdy se objevilo hned několik pseudoproroků hlásající Boží Trest. K tomu nám zanechal Ježíš Kristus zcela jasné Slovo:

Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."  Z Lukášova evangelia, 13. kapitoly...

Ani muž Boží nebyl větší hříšník, než jsem já a než jsi ty. Ale satan svým pokrmem zalepil jeho srdce duchovním tukem, jeho jazyk umlčel duševní sladkostí a jeho uši ucpal nádhernými lžy, že muži Boží ani nepřišlo na mysl činit pokání.

Ano, všichni zahyneme, jestliže Pán nepřijde brzy. Ať už činíme pokání či ne. Ale Ježíš zde nemluvil o této první, "fyzické smrti". On hovořil o té druhé, o smrti  v ohnivém jezeře. Tu první smrt totiž Kristus smrtí nenazýval. Říkal o ní, že je "spánkem..."

 Víte, milý čtenáři, když tak čtu tenhle příběh, trápí mne jedna otázka. Jarobeám prožil úžasnou zkušenost  s Bohem. Bůh zcela jasně a zřetelně mu dal skrze muže Božího najevo, že jeho svévolné náboženství, víra v Boha "svým způsobem," neobstojí. Přesto Bible říká, že se Jarobeám od svých zlých cest neodvrátil. Zažil velký zázrak, odumřela mu ruka a znovu se mu, na modlitbu muže Božího, uzdravila. Jasná Boží řeč. A přesto, v konečném důsledku s Jarobeámem nehla. Otázka, která se objevuje v mém srdci, se ptá, jakto? Jakto že se Jarobeám po takto silném zážitku neobrátil k Bohu?

Dovolte mi trošku zaspekulovat. Představme si sebe sama na místě Jarobeáma. Muž Boží, který prorokoval proti "jeho" oltáři, byl sežrán lvem. Jistě to nebyla náhoda. Co by jste si o tom pomysleli? Tak ten prorok prorokoval proti mně a přesto jej lev sežral. Tak mluvil z Božího pověření nebo nemluvil? Jestliže to byl služebník Boží,. jaktože jej Hospodin neochránil? A když ne, nedal mi Bůh tímto aktem znát, že prorok promluvil svévolně a mne se jeho slova netýkají? A ta záležitost s rukou? Sugesce, náhoda, chvilková slabost...

Ten lev, který sežral muže Božího, se nám v tomto příběhu představuje jako zosobněná vzpoura Muže Božího. Bůh hodil prorokovi na hlavu jeho vlastní neposlušnost, zaslepenost. To, že místo aby "nebyl živ pouze z chleba, ale ze Slova vycházejícího z Božích Úst," se nechal krmit satanem jako otrok hříchu, jako otrok zla. Ovoce prorokovi neposlušnosti se vrací ke králi Jarobeámovi a ruší v jeho srdci plody prorokovi práce a předchozí poslušnosti.

Jak často se stává, že semínka zasazená svědectví úst křesťanův umírá pro svědectví života křesťanů. Svědectví života, které popírá svědectví úst. Bratři, sestry, křesťané, svědčit o Kristu slovy je málo, jestliže za tímto svědectvím nestojí náš život v poslušnosti, v důvěře, ve věrnosti. Náše neposlušnost může zničit plody Božích Slov. Vezmeme si to na svědomí? Při posledním soudu se dovíme, jaké důsledky měl ten či onen náš hřích, ta či ona naše neposlušnost, svévole, spoléhání na sebe, svou rozumnost a své síli. A to se budeme divit...

Nechť Vám Pán požehná poslední den školního roku 2009 a 2010. I dnenším dnem se, vážení čtenář, vydáváme na cestu. Na cestu ze školního roku do prázdnin. Přátelé, vydáváme se smíření s Bohem? Anebo oslepeni, ohlušeni, umčeni a znecitlivěni satanem? Udělejme si malou inventůru naší duše. Dříve, než na cestě potkáme zrovna toho našeho lva!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře