Co je sen a co skutečnost?

13. srpen 2010 | 12.42 |

Co je sen a co skutečnost? Dovedeme rozeznat to, co si namlouváme, od toho, co reálně prožíváme? Prožíváme to, co prožíváme, ve skutečnosti, anebo se nám zdá, že prožíváme to, co prožíváme? Kde končí realita a začíná naše sugesce? Tyto otázky, kdysi dávno, asi sedm století před Kristem, položil prorok Izajáš lidu Jeruzalémskému...

Bude to však, jako když lačný má sen: zdá se mu, že jí, a když procitne, má prázdnou duši. Nebo jako když má sen žíznivý: zdá se mu, že pije, a když procitne, je ochablý a jeho duše prahne. Tak dopadne, když shluk všech pronárodů vytáhne do boje proti hoře Sijónu...  Iz 29,8

Když hladovému "se zdá", že se najedl, ocitá se ve smrtelném nebezpečí. Protože není motivován hledat potravu. Zdá se mu, že je najezený, tak proč by si ještě měl něco uvařit? Stejně tak když se žíznivému "zdá", že pije. Když si myslí, že je u vody a zahání svou žízeň a při tom jenom podléhá snu, ocitá se ve smrtelném nebezpečí, že dehydrován zemře. A když procitne, když se to, co se mu zdá, roztrhá jako mlha na horách, uvidí marnost svého počínání. Uvidí svůj hlad, svou žízeň, ještě o to větší a mocnější.

Toto prožívají jeruzalémští. Myslí si, že jsou nasycni, ale v jednom okažiku, zničeho nic poznají, že se jim to jenom zdá...

Běda tobě , Aríeli, Aríeli, město, v němž se utábořil David! Jen pokračujte rok za rokem, ať probíhá koloběh svátků. Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta...

Jeruzalémští se sytí formou bez obsahu. Rok co rok konají stejné obřady o stejných svátcích, činí to, co jejich otcové, od dávných dob až po tyto dny. Avšak když dva dělají totéž, nemusí to být toéž. Bázeň před Bohem se degradovala na pouhý lidský příkaz. Zde jsou dva možná porozumění textu. Buď že se jedná o "naučenost" Obdobně jako my se učíme ve školách o husitských válkách, jako o něčem, co bylo kdysi dávno a nás se to v podstatě ani netýká. Nejsme to my, kdo se tam škobrtá na těch vozích od Sudoměře k Táboru, jsou to jenom nějací naši předci, s námi to už nemá nic společného. Jo, uspořádáme nějakou vupomínkovou akci, sezveme historické šermíře, aby nám ukázali, jak se tehdá bojovalo. Ale už to nebojujeme my. Ani ti historičtí šermíři, ani těch se to už netýká, pouze předvádějí nějaké divadlo.

A Izajáš se Jeruzalémských ptá: To vaše divadlo, vzpomínková sešlost, je to realita? Prožíváte tyto svátky opravdově? Jste to vy, kteří jste - například - právě dnes vyvedeni z Egypta, anebo to je příběh Vašich otců a Vás se to v podstatě nijak netýká? Realita, nebo hra? Potěmkinova vesnice, sen, za kterým není skutečnost?

Tento lid Boha ctí svými usty, ale svým srdcem, rozumějme, svým životem, svými skutky, svou věrností, svými denodenními cestami, se ode Boha odvrací.

Na co je taková "ústní podpora?" Nedávno například světová evangelikální aliance vyzvala, aby lidé "co možná nejhruběji" odsoudili protikřesťanské násilí v pákistánu. Slova slova slova. Na co je "ústní podpora?" NA co se uzavírají smlouvy, když ani jedna strana je nemíní dodržet? Když ani jedna strana se jí necítí vázána? Pak je takováto smlouva pohou snůškou slov. Jídlo, které se zdá hladovému, že jí, avšak ve skutečnosti břucho je prázdné. Co je sen, co skutečnost?

Bude proti tobě dav cizáků jak zvířený prach, ukrutníků dav jak záplava plev. Stane se to náhle, znenadání. Iz 29K.

Stane se tak náhle. Náhle je hladový vzbuzen ze svého krásného snu a zjišťuje plnou realitu. Náhle a znenadání. Tam, kde bylo bezpečno, tam se vztyčují stany nepřátel. Tam, kde jsou pevné hradby, tam nepřátelé budují násypy, obléhací věže, podkopy a všelijaké jiné válečné věci. A hradby se hroutí.

Dav cizáků, jiný překlady mluví o davu nepřátel. To jsou zhmotnělí svědci proti nám. Lidé kterým jsme ublížili, nebo lidé, kterým jsme nepomohli. Svědci, kteří vstávají proti nám u soudu. Sen o vlastním dokonalém životě končí, Zde se dovídáme pravdu. Holou, nahouipravdu. Je jich jako počet částeček zvířeného prachu. Kdo zažil písečnou bouři na poušti, ten ať ty smítka spočítá. Dav cizáků. Lidi, kterým jsme měli být blízko a ejhle, my jsme se k nim zachovali jako cizí. Kdo je můj bližní, ptá se Ježíše zákoník, a komu jsi bližní ty, ptá se Ježíš zákoníka. Komu jsi bližní. Jakto, že nikomu? Obklopuje tě dav cizáků, anbeo dav tvých bližních?

Ukrutníků, násilníků či tyranů. Je jich jako plev. Jak je zarostlé pole naší duše? Jak se staráme o zahrádku našeho života? Nemáme ji náhodou zaplevenou bolševníky jako louka, kterou roky nenavštívila ruka člověka? Dav ukrutníků, násilníku, tyranů, to je dav našich zhmotnělých hříchů, ukrutností. Bůh na každého obrací jeho cesty, vyznává se v Písmu.  Jsme nasycení? Jsme napití? Spokojení se sebou samým? Nic nám neschází? A je to realita, nebo se nám to jenom zdá? A co ten dav násilníku kolem nás?

A bude to jako sen, jak noční vidění: shluk všech pronárodů, které vytáhly do boje proti Aríeli; všechny vytáhly do boje proti němu a jeho pevnostem, aby na něj dokročily. Iz 29k...

A bude to jako sen. Realita se stává snem. Nočním viděním. Úplná převracenost. Pro hladového je jeho hlad pouhým snem, avšak skutečný sen, že se najedl, to pokládá za realitu. Převrací se zde úplně skutečnost a namlouvání si skutečnosti.    A jak to, že se dostal do takového to stavu?

Říkají vidoucím: "Nedívejte se," a těm, kdo mají dar vidění: "Neukazujte nám, co je správné! Jen nám pochlebujte, jen nás balamuťte! Iz 30, 10
To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí. Iz 29,10...

A co naše, česká, postkomunistická společnost? Je hladová, nebo najezená, žíznivá, anebo napita? Co říkájí češi těm, kdo jim kážou Slovo Boží, kdo jim čtou z Bible? Neukazujte nám, co je správné (v Božích Očích), tak zní moto dnešních dnů, neříkejte nám o naich hříších, tyto "kecy" nechceme slyšet, raději nám pochlebujte, jen nás balamuťte!

Jestliže se hladový včas neprobudí, umře na svůj hlad. Jestliže žíznivý včas nepozná, že pocit naplnění žízně je pouhým snem, zemře na svou žízeň. Ve chvíli smrti hladový pozná, že je hladovy a žíznivý poznává, že žízní. Že to, načem staví svůj život, bylo jenom sebeklamání. Avšak takovéto procitnutí je procitnutím pozdním. Vzbuďme se dříve, než nás probudí Bůh v ten den, v poslední den..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Co je sen a co skutečnost? filip 18. 08. 2010 - 16:42
RE(2x): Co je sen a co skutečnost? bohu-a 21. 08. 2010 - 12:50