C.S.Lewis: Zákon Vlnění...

11. srpen 2010 | 10.38 |

Nedávno jsme si s manželkou opět četli knížku "Rady zkušeného ďábla", kterou napsal irský spisovatel C.S.Lewis. Tuto knížku, jen tak mimochodem, jsem dostal od našeho sboru ke křtu. Již dříve mne zde zaujala myšlenka "zákona vlnění," kterou jsem si opět připomněl. A rád bych této myšlence věnoval dnešní článeček...

Knihu vydalo nakladatelství "Návrat domů" v Praze roku 2003.

Rady zkušeného ďábla představují zcela netypickou knížku na křesťanském duchovním literárním poli. Autor se zde stylizuje do role zkušeného svůdníka, který to v pekle dotáhl na velmi "hluboké" místo.A teď dostal za úkol předávat své zkušenosti nezkušenému čertovi, který má získat duši nějakého nejmenovaného britského mladíka za doby druhé světové války. Obsah knihy vlastně tak nějak (i když ne čistě) beletristicky tvoří nejrůznější varování, na co si má křesťan dávat na své duchovní cestě pozor.

Zmínku o Zákonu vlnění najdeme v osmé kapitole, v mém vydání od 47 stránky.  C. S. Lewis píše (při čemž to trošku přeformoluji):

Lidé patří jakožto duchové do věčného světa, ale jako zvířata žijí v čase. Jejich duše tedy směřují k věčnému cíli, ale jejich těla, city a představy podléhají času a tedy i neustálé změně.  Neměnnost tedy zde  se prjevuje neustálým vlněním: To je opakovaný návrat na určitou úroveň, ze které se znovu a znovu padá dolů. Toto vlnění se projevuje ve všech oblastí života: V zájmu o práci, přátele, žádosti těla, to vše roste i klesá. Za pozemského života se vždy budou střídat období energie a citové bohatosti s obdobími otupělosti a chudoby. Je tedy přirozené, když křesťan zažívá i období vyprahlosti a nudy, vedle období radosti a prvotního nadšení. 

Bůh touží trvale po naší duši. Aby ji získal, sází více na období poklesů a né vrcholů. Mnozí ze svatých prošli delšími a hlubšími poklesy než kdokoliv jiný. Bůh totiž nechce člověka pohltit, ale touží po tom, aby se člověk svobodně řídil Jeho Vůlí. Bůh se chce rozdávat. Je plný. Kdo je plný, ten ze svého nadbytku přetéká, kdo je prázdný, touží svou prázdnotu naplnit. On nechce svět, ve kterém by vsál všechny bytosti do sebe, po tom touží satan, neboť je nejprázdnější z prázdných. Bůh  si přeje svět plný bytostí, které sjou s Ním spojeny a přesto jsou různé.

A právě zde se uplatňuje období poklesů. Kdyby Bůh překonal lidskou vůli násilím, k ničemu by mu to nebylo. Bůh je dobrý, nedokáže být násilnický. Chce se pouze o člověka ucházet. Člověk s Ním má být jedno a přesto sám sebou.  Kdyby tedy člověka porušil, aby jej připodobnil Sobě samému, k ničemu dobrému by to neprospělo. Jen na počátku bývá ochoten mírně překonat naší vůli: Posílá nás s vědomím Jeho Přítomnosti. Ale při tom nikdy nedovolí, aby tento stav trval dlouho.  Dříve či později ztáhne z lidského vědomí (ale né ze skutečnosti) všechnu svou podporu a podněty. Nechává svá stvoření stát na vlastních nohou, aby aby jen silou vlastní vůle vykonávali své povinnosti, byť už pro ně ztratily veškerou svou přitažlivost. Právě v čase poklesů se člověk mění v Jeho Obraz, jakým si ho On přeje mít. Proto má Bůh největší radost právě z těch modliteb, které se k Němu modlíme právě ve stavu vyprahlosti. Bůh chce, abychom se naučili chodit, a proto od nás oddaluje Svou Ruku. Pokud máme opravdovou vůli chodit, těší ho i naše klopýtání.

Právě tehdy, kdy už člověk netouží, ale přece jen chce plnit Vůli Boží, když se rozhlédne po vesmíru, z něhož zdánlivě zmizela každá stopa po Bohu, zeptá se, proč Ho Bůh opustil, a přece ho poslechne, právě tehdy stojí člověk Bohu  (a Bůh člověku) nejblíže!

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: C.S.Lewis: Zákon Vlnění... filip 18. 08. 2010 - 16:16