(Nejen) o alkoholismu a bezdomovectví

23. říjen 2010 | 10.05 |

Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.  Z knihy Přísloví, 31. kapitola, od prvního verše.

Tímto úsekem bible, se, vážený čtenáři, budeme, dá-li Pán, v následujících článcích zabývat, jestliže přijmete pozvání ke společnému Studiu Božího Slova.V minulých článcích jsme si řekli něco obecného, teoretického, nut(d)ného, právě o knize Přísloví, a podívali jsme se i na to, jaká jména si dáváme skrze své životy, činy, skutky, reakce, jaká jména si sebou nosíme do školy, do práce, na nákupy,  dnes můžeme pokročit dále.

Vlastní výnos Lumúela a jeho matky v sobě nese, domnívám se, tři stejně důležité vrtsvy, ze kterých bychom si mohli vzít poučení: tělesná, duševní, duchovní. Jedna  vrstva by neměla zastínit vrstvu druhou. Jsou si vzájemně rovnocené.

Nehodí se králům být pijany vína a toužit po opojném nápoji. V těchto slovech se neskrývá odsudek večerní skleničky vína při posezení s přáteli či rodinné oslavě. Vůbec ne. Za těmito slovy osobně cítím alkoholismus. Pijan vína toužící po opojném nápoji, takto můžeme charakterizovat  alkoholika, který  se v době střízlivosti těší, až se napije, třese se (symbolicky i doslova) na to, touží po tom, je nervózní, když se doba alkoholových radovánek vzdaluje.

Nehodi se králům. V teoretickém úvodu, na který dnes budu častěji odkazovat, jsme si zjednodušené připomínali, že starozákonní židé měli být obrazem Boží Spravedlnosti ve smyslu lidského chápání tohoto pojmu: Za ten či onen zločin přiměřený trest, za tu či onu práci přiměřená mzda.  Proto se ve Starém zákoně ozývá důraz: "Oko za oko, zub za zub." Jedná se o zosobnění toho, jak soudí Samotný Bůh.

Dvojnásobně to ve starozákonní době platilo o tehdejších králích, zvlášť o těch s židovskou krví či abrahamovským znamením a podléhající mojžíšovské smlouvě.

Takovýmto králům, říká kniha proroctví, se nehodí být alkoholiky. Protože v opilosti se zapomíná na Boží nařízení. Nejvíce neplánovaných vražd, smilstev a jiných impulsivních svévolných činů se dějí pod vlivem alkoholu a opojných látek.  Protože v opilosti přebírá vládu nad námi naše vlastní, hříšná a porušená tělesnost. Zdravá vůle je otupěna a odeslána do pozadí a lidé činí věci, které by za střízliva nikdy neudělali.

Čtu teď, mimo jiném, románovou trilogii od Ludmili Vaňkové věnovanou českému králi Václavu IV a jeho bratrům. Trilogie vypráví příběh nadaného a velmi inteligentního mladíka, který velmi dobře viděl do druhých lidí a nenachal se oblafnout, krále Václava IV, který se však v zajetí těžkého alkoholismu postupně stává tělesnou i duševní troskou, paranoikem, který skočí na špek kde komu. Navíc po předchozích generacích zdědil genetickou zátěž. V těžké opilosti trpěl výbuchami vzteku, násilí, byl schopen neskutečných sadistických činů. Je docela možné, že vlastními rukami například mučil v mučírně generálního vikáže arcibiskupa Jana z Jenštejna, Jana z Pomuku.

V teoretickém úvodu jsme si také říkali, že stejně jako měli být starozákonní židě zosobněním Boží Spravedlnosti, křesťanům zase Bůh zadal úkol být nositeli a obrazi Božího Ospravedlnění, toho, jak Bůh v Kristu Ježíši ospravedlňuje, nositeli a předávateli Boží Milosti. Proto ten novozákonní důraz na lásku k bližnímu, ba dokonce i na lásku k nepříteli. V tomto ční naše novozákonní královské kněžství. A ani nám se nehodí být alkoholiky. Třást se závislostí na omamných látkách.

Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. My, nejenom křesťané, často říkáváme, že nedáváme peníze žebrajícím bezdomovcům proto, abychom nepodporovali jejich alkoholismus. Zde, kniha Proroctví, říká: Jen jim ten alkohol dopřejte.

Opět, odkaz na teoretický úvod. Máme před sebou starozákonní knihu. Knihu sespsanou před příchodem Ježíše Krista. Před příchodem toho, který na kříži ospravedlnil umírajícího zločince upínající k Němu svou náděj a důvěru. V jedné z nejstarozákonnějších knih starého zákona je velmi zjednodušena Boží Spravedlnost. Jsi-li bohatý a jsou-li naplněny všechny tvé potřeby, je to známkou tvé zbožnosti, jsi-li chudý, nemocný, postižený, usvědčuje tě to ze svévolnosti. Protože Spravedlivý Bůh nedopustí křivdu a nespravedlnost. 

Všimněme si paralelismu. Židovská poetická literatura často používá takovýto dualistický paralelismus, kdy se jedna myšlenka opakuje ve dvou rýmech jinými slovy. Tyto dva rýmy by se pak neměli jeden od druhého trhat a vykládat nezávisle, ale jenom spolu, jako jedinný celistvý celek. Zde se v paralelismém dualismu ocitují "hynoucí" s těmi, "kterými je hořko." Jedná se o ty, které z pohledu Starého zákona již nemají nejmenší naději. Bůh je proklel, odsoudil, vyhnal od své tváře, vzdálil své Milosrdenství a oni  již nemají nejmenší naději nalézt milost a život. Těm máme podávat opojný nápoj.

Ono bezdomovectví, například,  je těžkým náporem na psychiku.Kdy se člověka vzdá vlastní rodina, společnost, "slušní lidé." Kdy není kam jít, kdy nejsou žádné plány do budoucnosti. Kdy člověk nežije, jen přežívá. Takovýto člověk se pak sám vzdává veškeré naděje a alkohol je jedinnou jeho radostí..

Alkohol se v té době používal například i v medicíně jako anestetikum. Která tlumí bolest. Zde je věnování alkoholu takovýmti navěky odsouzeným lidem akt milosrdenství. Aby utlumily svou bolest, zapomněli na svou chudobu a plahočení, aby se "zbytečně" netrápili a aby se smířili s neodvratným osudem. Pro krále je výhodné mít nevolníky zlomené, bez naděje na změnu, kteří se nebouří a smiřují se se svým údělem. V současné době však je Zjevený Kristus, který svou smírčí obětí přinesl naději všem, kdo k Němu utíkají, kdo se k němu upínají. Byť umírajícím na smrtelném loži.

Tolik pro dnešní den, budeme, bude-li to vůle Nejvyššího, pokračovat zase příštím článkem. Bůh Vám požehnej dnešní den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře