O manželství...

17. srpen 2009 | 12.05 |

"Dostal jsem za úkol" napsat pár vět o manželství. Ale těžko se zamýšlet nad něčím, co jsem ještě sám neprožil. Zde tudíž rozhodně nejsem praktikem. A asi ani né teoretikem. Spíše možná snílkem, kterému manželství pomalu přichází do života a který se na svatbu těší jako malý kluk. Snílkem, jehož představy jsou určitě pokřivené různými filmy, seriály, belétrií. Ale přesto se snažím být realistou a přicházet k manželství bez žádných očekávání. Nestačí víra v sebe, nestačí víra ve snoubenku, ale pouze víra v Pána, že vše, co přijde, přijde z Jeho Ruky.

To, co tedy zde mohu napsat, tvoří pouze mé představy a to, co mi o  manželství říká  Písmo či lidé, kterých si vážím.

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

Z knihy Matouš, kapitola 19, od třetího verše.

Tuto část osobně považuji za klíčové místo ohledně manželství. Ježíš zde definuje manželství jako nerozlučitelný svazek. Ano, v "předcházející smlouvě" byly povoleny rozvody, ale to pouze "pro tvrdost srdce." Od počátku tak nebylo. Jinými slovy, v původním záměru o manželství rozvod nefiguroval. Ježíš zde odkazuje "Na počátek", na knihu Genesis. Ta popisuje, jak Bůh stvořil jednoho muže pro jednu ženu. Nepřivedl před Adama pět žen a nedal mu, aby si dvě tři z nich vybral, ne. Jeden muž pro jednu ženu. Bůh znal Adama a tak k němu stvořil Evu. Stvořil je tak, aby se jeden druhému líbili, aby si vyhovovali. 

A tak Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, říká dále Pán Ježíš. Svatba, to je slavnostní vyjádření toho, co se již událo v srdcích snoubenců. A taktéž i rozvod. I rozvod je projevem toho, že se manželé rozvedli ve svých myšlenkách. Ježíš hovoří o tvrdosti srdce.

Na jiném biblickém místě prorok Amos ve třetí kapitole a ve třetím verši píše: Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli? Jinými slovy, aby dva mohli spolu jít, musí spolu chtít jít. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. V tom osobně necítím jenom odsouzení rozvodů jako takových, ale odsouzení již každého rozlučování, každého jednání, které vede k rozvodu, proti tomu, co si dva slíbili, na čem se dohodli. Proti onomu chtění jít společně životem...

Manželství se podle Ježíše může rozpadnout jenom kvůli smilstvu. Smilstvo se obecně vykládá jako nevěra, cizoložstvo. Zde si však myslím, že se nejedná ani o nevěru. Ale o překážky v Zákoně, které brání manželům v manželství. Tedy například kdyby se vzali dva lidé, kteří by se později dozvěděli, že jsou blízcí příbuzní, například bratr a sestra nebo otec a dcera. A tak dále. Jedná se zde o překážky mezi samotnými manželi. Jiný důvod Ježíš nezná.

Tato skutečnost by měla vést manžele, aby se za každých okolností spolu domluvili. Neexistuje jiná žena pro muže než jeho manželka, neexistuje jiný muž pro ženu než její manžel. Není jiná volba. To vede k nutnosti. K rovnocennosti. Jeden partner nemůže převálcovat druhého partnera. Musí brát na toho druhého ohled. Nemůže jenom brát a nedávat. Nemůže toho druhého zneužívat. Proč ne? Protože toto jednání vede proti chtění partnera zůstat s ním. Protože takovéto jednání manžele rozděluje. Činí to, co Kristus zakazuje. Vyhání jednoho partnera od toho druhého. A všimněme si, Ježíš zde nezakazuje zneužívanému nebo týranému partnerovi opustit tyrana. Vůbec ne. Hříchem není ani tak samotný rozchod jako jednání k rozchodu směřující. A neboť tyran nemá žádného jiného partnera od Boha, jenom toho, koho svým jednáním od sebe odeštval, je odsouzen zůstat sám. Bůh mu žádný jeho nový sňatek neuznává. Je-li opuštěn, má pouze možnost jít do sebe, zpytovat své svědomí a začít pracovat na změně sebe samého. A až pak může přijít a poprosit partnera o návrat.  

A protože mám být stručný, dovolte mi ještě jeden, dva, citáty z Bible:

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem... Z listu Efezským...

V Písmu máme dokonalý vzor v manželství, ke kterému se můžeme jen a pouze přibližovat. Vztah Ježíše Krista a církve. S žádným jiným vztahem bychom neměli svá manželství poměřovat. Muži, milujte své ženy jako Kristus miloval církev. Jak miloval Kristus svou církev? Tak, že ji sloužil, obětoval se pro ní, posvěcuje ji, chrání jí, bojuje za ní a vede jí. V tom všem vidím úlohu muže.

A úloha ženy? K tomu nejsem kompetentní napsat ani čárečku...

A nakonec, úsek Bible, který se často čte na svatbách. Definuje, co je to láska. Ale všimněme si, že zde Apoštol nepopisuje city, pocity, to, co se děje uvnitř, ale to, jak Láska jedná. Láska tedy není otázkou vzájemných citů, tlukotu srdce, tělesné touhy, ale vzájemného chování, jednání, služby: Láska není "cítit", ale "jednat."

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře