Ježíš je Pán!

14. srpen 2009 | 19.00 |

Vyznáš–li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš–li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen... Ř 10, 9.

Jasná slova apoštola Pavla... Že?

Co to znamená: Vyznávat?
Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského...
Ha, zrada... "Vyznávat", že Ježíš je Pán, neznamená "říkat", že Ježíš je Pán...

...ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mat 7, 21...
...ale znamená "činit" Otcovu vůli. Vyznání Pána Ježíše tedy není v našich slovech, ale v našich životech. V našich denodenních skutcích. V každé chvíli, i třeba v té nejmenší věci, buď vyznáváme, že Ježíš je naším Pánem, anebo to nevyznáváme. Vyznávat Ježíše za Pána totiž můžeme jenom tehdy, když Ježíš JE naším Pánem...

Co si však máme představit pod pojmem "vůle Otce v nebesích?"
Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho On poslal."  Jan, 6, 29.
... abyste věřili v toho, koho On poslal. Myšleno Pána Ježíše. Věřit... Avšak, české slovo věřit znamená trošku něco jiného, než v biblických jazycích. Připomeňme si článek, který o tom pojednával: Záludnost češtiny... Židé pod pojmem "věřit" zahrnovali i důvěru  a hlavně: Hlavně věrnost. Co tedy zde Ježíš říká? Zkusme Jeho Slova parafrázovat: ... abyste věřili v Toho, abyste důvěřovali Tomu, abyste byli věrni Tomu, aby jste byli hodni Toho, koho On poslal...

Zkusme si to ukázat na jednom známém příběhu:
A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?"
On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!"
Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,
cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."
Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?"
Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne."
Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Z Lukášova evangelia, 18. kapitola.

Položme si tedy otázku: Důvěřoval onen mladík Jéžiši jako Svému Pánu? Byl mu věrný?  Důvěra se promítá do toho, co konáme.

Do všeho.  I v té nejdrobnější věci. Kdo není věrný v malé věci, říká Pán, není věrný ani ve velké. Proto je hřích tak vážný: V okamžiku hříchu nevěříme Bohu. Nevěřímu Jeho Slovu. Nemilujeme Ježíše Krista. Neboť kdybychom důvěřovali Bohu, nezhřešili bychom Mu. Kdybychom milovali Ježíše Krista, učinili bychom to, co On říká. V takovém případě se prostě potřebujeme vrátit. Vrátit se do víry v Krista, do věrnosti Jemu, do Jeho Lásky. Proces návratu nazýváme "pokáním..."

Víra je pevné ujištění věcí, v něž doufáme, potvrzení neviditelných skutečností. Protože tuto víru dal Bůh našim předchůdcům, když o sobě svědčil.
Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel‘.
Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. 
Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, ‚jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu‘ Z listu Židům, jedenácté kapitoly...

Ten či onen věřil a proto učinil, vykonal, to či ono. Víra se projevuje na skutcích. Víra jde vidět. Ve všem, co činíme, se ukazuje to, čemu v té dané chvíli věříme, komu jsme v té dané chvíli věrni, koho v té dané chvíli vyznáváme za svého Pána. Ne slovy, ale svými skutky...

A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. Dt 6,6a8n

Slova, která nám Bůh svěřuje, máme mít ve svém srdci. Mají být vidět jako znamení na našich rukou a v našich myšlenkách a ideálech, mají být vidět v místě, kde bydlíš, kde žiješ, má ji na tobě vidět tvá rodina, tvá žena, tvůj muž, tvé děti, tvá víra má být vidět i v místě, kde činíš spravedlnost, kde sloužíš, kde pracuješ, kde si vyděláváš, kde studuješ, kde se učíš, kde se bavíš, mají ji na tobě poznat tví spolupracovníci, kamarádi, tví přátelé...

K tomu ať nás pomazává Otec náš v Nebesích skrze Ducha našeho Pána Ježíše Krista. Amen...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Ježíš je Pán! david konak 03. 09. 2010 - 16:40