Sedět na Celnici...

14. září 2010 | 21.22 |

Obrácení Celníka jménem Matouš Levi patří k velice neobyčejným biblickým příběhům. Pojďme se na něj společně podívat i my (Markovo evangelium, druhá kapitola)...

Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel a on je vyučoval. Cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: "Následuj mne." On vstal a začal ho následovat. když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho. Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?" Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné." Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim řekl: "Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den fse budou postit." "Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno se vylije a měchy se zničí. Ale mladé víno se má dávat do nových měchů!"

Ježíš uviděl celníka Leviho sedět na celnici. A co je na tom tak zvláštního?

V rámci tehdejšího židovstvu se žádnou jinou profesí či skupinou lidí tolik nepohrdalo a nenávidělo, jako právě celníky. V té době podléhala zaslíbená země cizí, pohanské, římské moci. A celníci vybírali pro Římany daně. Tehdejší systém vybírání daní byl trošku jiný nž dnes. Celníci, pokud se nepletu, v podstatě tvořil nájemníci daní. Oni ručili svým vlastním majetkem, že se ze svěřeného obvodu vybere přesné určené množství peněz. V čase krize, bídy, museli saldo dorovnat ze svého, což je mohlo zrujnovat. Na druhé straně však v dobrých letech mohli vybírat mnohem více než onu určenou částku, což se stávalo zlatým dolem. Celníci tedy, nejenom že by "pouze" kolaborovali z cizí státní mocí, oni na tom vydělávali. Nemalé prostředky.

Celnice se tedy stávali místem vydíráním, korupce, útlaku, symbolem cizí nadvlády. A co v takovémto domě - připomeňme si, že dům bývá zobrazením vnitřního duchovního a duševního stavu člověka - co v takovémto domě vůbec žid pohlédával? Všimněme si, že se jmenuje Lévy, tedy lévita, lévijec. Jeho jméno odkazuje na pokolení, kmen, židů, který si Bůh vyvolil jako své zvláštní dědictví a určil je ke službě ve chrámu. Rozumějme, ve svém, Božím Chrámu.

Kterému božstvu však slouží tento Lévi? Co tam dělá, v tom sídle tehdejší nepravosti? Také my neseme jméno Služby Bohu - křesťané. Kde se však s tímto jménem ocitáme? Ve Chrámu? Nebo na Celnici? Sloužíme opravdu Našemu Pánu?

 Kdosi vtipně poznamenal, že Matouš v celnici "hřešil na plný úvazek." A měl jistě pravdu, co se týče všedních Léviho dní. Ale dneska, dneska, jak si všimnul kazatel Alois Boháček, dneska tam Lévy dělal něco naprosto jiného. Bible je velice přesná a ona říká, že tam Lévy - seděl. Prostě seděl. Nic jiného, prostě jenom seděl. To neznamená, že by tam Lévy nic nedělal, ale jen a pouze to, že jestli tam Lévy něco dělal, tak u toho vůbec nebyl. Duchem nepřítomen.Tak vnímám to slovo seděl. Jakoby na Celnici zůstávalo pouze Lévyho tělo, ale jeho duch a jeho duše, poletovala kdoví kde.

Rutina. Také nám se to může stát, že v práci jsme, děláme to, za co jsme placeni, ale vlastně tam vůbec nejsme. Když nečiníme své povinnosti celým srdcem .Lévyho tělo, tak  osobně tento text vnímám já, jakoby bylo svázáno s Celnicí. Pouty, které nedokázal přetrhnout. Vážení přátelé, nesedíme také my v nějaké naši duchovně - duševní Celnici? Kde kolaborujeme s naším nepřítelem - satanem - vyděláváme na něm, hřešíme na plný úvazek, třeba vydíráme, uplácíme, i když třeba né hmotně, ale citově, duchovně. Se rozčilujeme hněváme nad tím, či oním kolegou, sousedem, známým, politikem...

V takovémto stavu tedy nachází Pán Ježíš Matouše Lévyho. Jak sedí na celnici. Matouš se před Ježíšem neschovává, nedělá se lepším, než doopravdy je. Ne. Prostě tam sedí a Ježíš ho vidí. Volá na Něj, povolává Jej a rozkazuje mu. A Lévy vstal a dnešním dnem Jej začal následovat. Jiný evangelista píše, že Lévy... nechal všeho, vstal a šel za ním. (Luk 5, 28) Matouš v celníci všechno nechal. Všechno. Všechno své zaměstnání, všechno své vydírání, úplatky, své dřívější zvyky, návyky, city, hněvy, starého člověka. Všechno tam nechal, vstal a šel za Ježíšem.

Matouš se se vším rozešel a začal následovat Pána Ježíše. Již o to nestál. Už to nechtěl, netoužil po tom. Možná že vítězství nepřišlo hned. Hřích jej ovládal velmi dlouhou dobu a čím déle se daný zvyk zakoření v naší duši, tím hůře se duše přesazuje do jiné hlíny. Ale dnes Lévy přestoupil na vítěznou stranu. Jeho boj zkončil vítězně. Možná hned v ten daný okamžik, možná musel vybojovat ještě spoustu  nelehkých bojů, než zcela opustil svou duchovně - duševní celnici. A možná, možná se mu to nepodařilo do samotné smrti. Ale on šel za Ježíšem, bojoval vítězný boj na vítězné straně a i když zemřel, stejně bude žít. Protože, věřím tomu, byť Bible se o tom přímo nezmiňuje, že vytrval v pozici pokory a pokání. Zůstával celnííkem v tom dobrém slova smyslu a nestal se z něho farizeus.

Bůh požehnej dnešní večer!  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře