Sebejistota ve víře...

1. srpen 2009 | 20.08 |

Vlaďka mi zaslala komentář na můj předchozí článeček ohledně Smrti Bible (link zde: http://bohu-a.svetu.cz/19974-smrt-bible.html):

nemelo by to na mou VIRU v CIRKEV BERANKA BOZIHO zadny VLIV......mou VIROU v PANA JEZISE KRISTA nikdo a nic nemuze pohnout....protoze to neni moje vira ale VIRA ktera je DAREM ukrytym v Duchu Svatem ktery je BOZIM ZAPECETENIM ke DNI VYKOUPENI.....

Já osobně tuto "sebejistotu" nemám...

Ač rozumím, co chce Vlaďka vyjádřit  a z části ji dávám za pravdu, tak otevřeně říkám, že tuto sebejistotu já osobně nevlastním. Když v Bibli čtu pasáže o úzkých cestách, když v novinách čtu o nejrůznějším pronásledování, když v kdejakých výkladech čtu o velkých odpadnutích, už mi dnes na mysl nepřichází věta: "To se mi nemůže stát." "Život" mne z toho vyléčil, jak říkají nevěřící. "Bůh" mne z toho vyléčil, jak říkáme zase my, věřící.

Nemůžu o sobě říci, že se má víra nikdy neotřese. Ani, že se nikdy nevypaří. Ve víře selhali už větší kabrňáci, než jsem já. To, že dnes věřím, že "ještě stále" věřím, je Milostí od Boha. Denodenní Milostí. Bůh není automat. A já nechci být jako ta nevěsta, co říká svému ženichovi: "Neboť vím, jak moc mne miluješ, předpokládám, že ať se stane cokoliv, najdu ráno u postele nový, krásný, drahý drahokam..."

Ne. Nevím, co se stane zítra. Ale chtěl bych v pokoře předstupovat každý den před Tváří svého Boha. Chtěl bych denodenně volat spolu s celníkem: Odpusť, mi, hříšnému. Volat s celníkem a nechlubit se s farizeem: Podívej se, můj Pane, jakou skvělou mám víru, jaké plody tato víra přináší, děkuji Ti, můj Pane, za tuto víru, kterou jsi mi dal, jednou pro vždy..."

Jsem vyléčen z pocitu: Mne se to nemůže stát. Může. A to, že se to ještě nestalo, je jen a pouze Milost Boží. Není to proto, že já si pevně držím svoji víru. Je to pro Milost Boží. A milost, to není povinnost. Bůh vůči nám nemá žádné povinnosti. Nemáme vůči Bohu žádná práva, které bychom mohli vymáhat soudní cestou. Vždyť kdo by rozsoudil nás spor, kdybychom zažalovali Samého Boha? Kdo je ten Spravedlivý ve Vesmíru?

Raději bych chtěl v slzách prosit o vzácný diamant každý den a každý den být překvapován Láskou a Věrností svého manžela. Každý den mít z toho radost a vědět, že je to nezasloužená velká milost. Než svému manželi s pýchou říci: Znám tvoji lásku, znám tvoji věrnost a tak vím, že ať se stane cokoliv, každé ráno najdu u postele nový, vzácný drahokam. 

A osobně mám takovou zkušenost: Pocit: "mne se to či ono nemůže stát" bývá prvním krokem k tomu, abychom do té či oné pasti sami v zaslepenosti spadli. Což zase netvrdím, Vlaďko, že je to tvůj případ, na to si každý z nás musí ve svém srdci  odpovědět sám...

S přáním Božího pokoje, VM.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře