Ta Cesta, Pravda a Život...

10. květen 2010 | 04.30 |

Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6...

Toto slovíčko vzniká kompilací a doplněním dvou článků:  Padesátikoruna a šek na milion dolarů... a Náboženské obřady a skutky... 

 Už jste někdy drželi v ruce papírovou padesátikorunu? Věřím, že ano. Ale co šek na milión dolarů, už jste ho někdy viděli? Já osobně ne...

Padesátikoruna a šek na milion dolarů. Mají hodně společného. Nemyslíte?  Obojí se totiž vyrábí z papíru. Sdílejí spolu stejné fyzikální vlastnosti. Oboje stejně hoří v ohni, stejně se máčí ve vodě. Taktéž v chemickém složení rozdíly nenajdeme. Tytéž elektrony, protony a atomy. A přesto, devadesát devět lidí ze sta, možná devětset devadesát devět lidí z tisíce, mohou – li si vybrat, sáhnou po šeku spíše než po padesátikoruně.

Ještě více krytému šeku na milion dolarů se podobá nekrytý šek na milión dolarů. Neexistuje žádný fyzikální, vědecký nebo jinak materialistický test, který by odhalil  krytý šek mezi nekrytými. Je – li šek krytý, nebo ne, se dovíme jen a pouze v bance.

Taktéž mezi nenarozeným dítětem, plodem, jak se rádo říká, v prvních dnech či týdnech po spojení vajíčka a spermie, a slepým střevem můžeme najít mnoho styčných bodů. Obojí  v podstatě tvoří shluk buněk. Tytéž molekuly, bílkoviny,obojí je živeno tělem matky. Na druhé straně však slepé střevo nevlastní v sobě potenciál stát se člověkem, narodit se, dýchat. Naučit se chodit, běhat. Když se z těla ženy vyjme slepé střevo, nezmění se svět takovým obrovským způsobem, jako když se potratí dítě. Svět by byl o mnoho ochuzen, kdyby se nenarodili takoví velikáni, jako Beethoven, Newton, Sweitzer. Avšak svět by byl také o mnoho ochuzen, jestli by ses nenarodil ty, drahý a milý čtenáři. Minimálně svět okolo tebe, který ovlivňuješ, ať chceš, nebo nechceš, ať pozitivně, tak i negativně.

Po světě koluje mnoho papírových padesátikorun. Stejně tak existuje i mnoho rodinných stavů. Můžeme být ženatí, vdané, svobodní, rozvedení, vdovci. Mlžeme být dětmi, dcery, synami, rodičemi, otci, matkami, babičkami, dědečkami. Ale jenom ten rodinný stav, do kterého nás povolává Bůh, nám přináší Boží požehnání. To je ten šek krytý Bohem.

Ze světského hlediska se mlže zdát, že mlže být jedno, jestli jsem ženatý, nebo vdaná, jestli se rozvedu, nebo ne. Ale jenom ten rodinný stav, do kterého jsme posláni Bohem, je od Pána Boha. Jestliže jej svévolně opustíme, opouštíme i Cestu Božího Požehnání. Náš šek v Nebeské bance přestává být kryt. Na první pohled to nemusíme rozeznat, šek stále vypadá stejně. Ani okolní svět to může rozeznat. Naopak, může nás klepat po ramenou. Ale přesto, rozdíl dříve nebo později vyjde najevo.

Obdobně moje manželka se podobá ostatním ženám. Její anatomie je anatomií ženy. Jako jiné ženy i moje manželka se dívá na svět dvěma očima, naslouchá dvěma ušima, vládne dvěma rukama. Avšak přesto vím, že ona a jen ona mi přichází od Pána. Vím a jsem si plně vědomí, že mimomanželský vztah s jinou ženou mi Boží požehnání nepřinese, naopak, Bůh by ode měl odstoupil.

Proč zůstáváme se svými ženami?  Protože jsou krásné? Krása pomíjí. Protože jsou milé? Přijdou okamžiky, kdy naše ženy se k nám budou chovat nepříjemně. Jednoduše proto, že budou třeba unavené, frustrované . Protože jsme zamilovaní? Jednou přijde satan a bude nám namlouvat, že to s našimi city a jejich vzájemností není až tak vážné. Protože je jediná a žádná jiná neexistuje? Protože jenom ta jediná vnáší do našeho života Boží Požehnání, které pro nás znamená mnohem více, než nějaký případný nezávisný flirt? Pak bingo. Jenom ta naše žena má potenciál. Potenciál vnášet do našeho života Boží Požehnání.

Existuje spousta křesťanských sborů. Jeden jako druhý. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Avšak jenom do jednoho nás volá Pán. Je spoustu rodin a spousta domů, kam můžeme chodit na návštěvu. Ale jenom ta jedna rodina pochází z naší krve. Obdobně i sborové rodiny a sborové domy. Jestliže svévolně opustíme naše společenství a vstoupíme do jiného, Boží požehnání nám to nepřinese. Platí tentýž princip jako pro manželství. Existuje mnoho křesťanských sborů, církví, ale jenom do jednoho jsme posláni Duchem Svatým.

A to neznamená, že ten sbor, který navštěvuji, je bezchybný, dokonalý. Ne. I on prochází mnoha zápasy, i on klopýtá, bloudí a zase Cestu nalézá, vzdaluje se Pánu a zase se k němu obrací a vrací, také on je tvořen lidmi, hříšníky, stejně chybující, stejně sobečtí, stejně hříšní, jako kdekoliv jinde. Ne. Ale my jsme Pánem posláni sloužit právě tam, kde jsme.

I život křesťanův vypadá stejně, jako život nevěřícího. Stejným způsobem jsme se narodili, chodili do školy, vystudovali jsme, oženili jsme se, dřeli jsme celý život, vychovávali děti a nakonec umřeli. Ba dokonce z pohledu nevěřícího se může zdát, že život křesťana je ochuzen o mnoho možností, kterých se on vzdává. Opilství, nezávazné vztahy, drogy.  Avšak my, křesťané, jsme obdrželi šek, který je nám ze srdce drahý. Šek, který byl zaplacen Životem Blízké Osobnosti. Šek na Jeho Krev, na Jeho Tělo, na Jeho Život. Krytý, nekrytý? To je věcí víry.

I náboženské obřady se podbají jeden druhému. Ten vykonaný formálně, ze zvyku, aby sousedé nepomlouvali, jako ten, který vyvěrá z nejhlubších hlubin upřímného, věřícího, proměněného srdce. Avšak jejich hodnota je zcela odlišná. Protože ten první obřad nese formálnímu křesťanovi užitek jako mrtvému rubáš. Zatímco ten druhý obřad, byť na pohled vykonaný stejně, přináší Věčný Život, Boží Požehnání i mnohý důsledek do dennodenního života.

Je mnoho cest na tomto světě. Asfaltových dálnic, silnic prvních tříd, okresek. Lesních cestiček. Existují třídy široké a pohodlné, anebo úzké a nevzhledné. Ale pouze jen jedna cesta, Ta Cesta, vede za Bohem. To mne osobně vede k otázce: Jdu po cestě Ježíše Krista? Anebo si kráčím vlastní svévolí? Patří má cesta Kristu? Dlaždí ji Bůh, anebo si ji dlaždím sám? Určuje cíl mé cesty Ježíš, anebo mé Ego? Zve mne Kristus na svou cestu, anebo prosím Ježíše já, aby se On připojil k cestě mé?

Vážený čtenáři, to jsou vážné otázky. Ty nejdůležitější. Neboť pokud nejdeme po cestě Ježíše Krista, pak jdeme cestou, která se s cestou Ježíše Krista míjí. Nejdeme - li Jeho Cestou, pak nejdeme tam, kde odešel On. Ale tam, kam odešel On, nevede cesta jiná, než právě ta Jeho. K Bohu, do Života, se totiž nedostaneme jinak, než skrze Ježíše Krista. Jak tedy poznáme, že jdeme po cestě Kristově?

Ne-li tak, že náš duch bude Kristův. Že náš zrak bude zrakem Ježíše Krista, naše ruce budou ruce Kristovi, naše nohy budou nohy Kristovi. Ne-li tak, že budeme svět vidět očima Ježíše Krista, budeme naslouchat světu a potřebným sluchem Ježíše Krista, že budeme konat skutky Ježíše Krista, že půjdeme tam, kam nás Ježíš Kristus povolá. Abychom tedy poznali, jdeme - li po Kristově cestě, pak musíme cestu Kristovu znát. Jestliže jdeme po cestě, kterou známe, pak poznáme i to, jestli po ní jdeme či nikoliv. Jdeme - li po cestě, kterou neznáme, pak dříve či později zabloudíme. Ztratíme cíl z dohledu, smysl toho, že jdeme. A zabloudit, to je nebezpečné, to nás stojí život.

Obrovskou hodnotou svítí dennodenní věrnost věřícího služebníka Pána! Možná skrytou před tímto světem, ale slavnou pod Pohledem Božím.

Neexistuje vakuovaná víra. Víra, která je vypreparovaná ze společneství. Sice se o takovýto život v minulosti mnozí pokoušeli, izolovali se od společnosti a o samotě hloubali o Bohu, ale tím se však zákonitě museli rozejít s Božím plánem pro svůj život. Věřím tomu, že Bůh nás posílá do společnosti sloužit a svědčit. Jaký užitek by měl můj bližní z mé víry, jaký užitek by měl z mé víry Bůh, kdybych se na celý život uzavřel do kláštěra někde v hluboké pustině a tam se oddával zbožným myšlenkám?

Definujme si dva druhy skutků, náboženských obřadů: Obřady liturgické a denodenního života. A tyto skutky, obřady, můžeme prožít dvěma různými způsoby: Formálně, nebo upřímně. Buď nás k těmto skutkům přinutí vnější svět: Autorita státní, rodičovská, obavy před pomluvami, pocit povinnosti,,křečovitou snahou zalíbit se Bohu a vysloužit si spasení,  anebo nás volá naše srdce, náš vnitřní svět. Bůh v Duchu Svatém skrze Boží Slovo. Běda by bylo nám, kdybychom před tímto hlasemsi zacpali uši. každá víra se nějak projevuje. Vše, v co věříme, se promítne do našeho každodenního života. To, co učiníme, prozrazuje to, čemu nebo komu v té dané chvíli věříme. Jestliže například nevěříme, že se nám v autobuse neudělá špatně, tak si raději zavoláme taxíka a necháme se odvést přímo na místo určení.

Tato slova se zdají být v rozporu s učením Apoštola Pavla, který píše: Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Řím 3, 28. Ale jakmile začneme studovat spisy apoštola Pavla hlouběji, onen údajný rozpor nám zmizí. On totiž ani apoštol Pavel neučil vakuovanou víru, víru odtrženou od světa. Ne. Ale víru, která se nějak uplatňuje... (V Kristu Ježíši ... rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou (Gal 5,6) ). Víru, která se poslušně a pokorně nechává vést... (Dát se vést tělem znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. (Řím 8, 6) ) Víru, kteráse podřizuje Zákonu (...před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. (1Kor 9,26)) Víru, která uznává Svého Pána: (Vyznáš-li svými ústy, že Ježíše je Pán... (Řím 10,9)) Těmto slovům porozumíme, když si uvědomíme, že biblické slovo "víra" v sobě obsahuje, znamená také, slovo "věrnost" a "důvěra." Neexituje víra bez věrnosti, ale věrnost vyvěrající z víry.

Kam vede Duch Svatý? No přece: Za Ježíšem. Za Jeho Slovem. Co říká Ježíš? Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích (Mat 7,21) Proč mi říkáte: Pane pane, ptá se Ježíš na jiném místě, když nečiníte, co Já říkám? Když nejste věrni mým slovům?  Když mi nedůvěřujete, když na má Slova nespoléháte?

Ježíš o sobě říká, že je Cesta (Jan 14,6). Ne že je Zastávka, ale cesta. Která vede. Odněkud někam. Od uvěření, přes obrácení, křest, společenství, účast na Večeři Páně, po smrt, vzkříšení a donebevzetí.  Nikde bychom se neměli zastavit. Ježíš je Cesta. Není důležité, kde na cestě se pohybuješ, jak dlouho po ní cestuješ, ale že jdeš. Možná jsi jako lotr na kříži na počátku Cesty, možná jako apoštol Pavel na jejím konci. Ale jdeš. Před obrácením jsem nesouhlasil s jednou věcí: Že se nároky Bible na člověka stále zvyšují. Nejprve bible říká, že je důležité uvěřit, pak po něm chce, aby se obrátil, přijal křest, a účastnil se Večeře Páně. Stále více a více. Zdálo se mi to jako vábení ptáčka do klece: Tu si zobni, ještě tu a nakonec tam. Že se požadavky stále, ale stále stupňují. Uvěř, nebo zemřeš, nech se pokřtít, nebo zemřeš, přijmi Tělo a Krev Páně, nebo zemřeš... Stále více a více.

Až jsem pochopil, respektivě až mi dal Pán pochopit význam těch Kristových Slov: Já jsem ta Cesta! Ne zastávka, na níž se stojí, ale cesta, po které se jde. Není důležité, kde se pohybujeme, když nás Pán zavolá, ale že po té Cestě stále chodíme. Jestliže člověk uvěří, ale pak nedostane příležitost se pokřtít a zemře, jako lotr na kříži, pak je spasen, neboť ve chvíli smrti kráčel po té Cestě, byť třeba pouhých pět minut. To samé, když se člověk nechá pokřtít, ale zemře dříve, než přijme Tělo a Krev Páně. Avšak jestliže třeba uvěří, bude mít příležitost nechá se pokřtít, ale odmítne ji, pak sejde z Cesty, kterou jej vede Pán, protože ta Cesta vede právě přes Křest. V jednom z příštích článcích, dá - li Pán, si podrobněji vysvětlíme a podíváme se na obrácení, křest, i na  Večeře Páně.

A proto: obřad, vyvěrající z Živé víry, přináší Věčný Život, Boží Požehnání i mnohý důsledek do dennodenního života...    Živá víra, Duch Svatý, nás totiž nikdy nepovede k odmítnutí toho, co po nás žádá, k čemu nás volá,  Náš Věčný Pán. Žádným obřadem, žádným skutkem, si nezasloužíme Boží Spásu, žádným skutkem se nemůžeme zalíbit Bohu. Boží spása spočívá v Boží Milosti vykoupení z hříchu vybojované Kristem na Kříži a přijímané vírou. Ano, právě tou vírou, kde má onen obřad, onen skutek, svůj pramen. Tou vírou, která se projeví právě oním obřadem či skutkem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře