Džejk: Zotročit Mexičana, nebo Kanaďana?

26. červenec 2009 | 22.15 |

Za ctvrte: Leviticus 25,44 ustanovuje, ze mohu vlastnit otroky, muze i zeny, ziskam-li si je ze sousednich narodu. Jeden pritel ma za to, ze se to vztahuje na Mexicany, ale na Kanadany ne. Proc nesmim vlastnit Kanadany?

Leviticus 25:
Když tvůj bratr vedle tebe zchudne a prodá ti sebe sama , nezotročíš ho otrockou službou. Bude u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do milostivého léta. Pak od tebe odejde a s ním i jeho děti a vrátí se ke své čeledi; vrátí se k vlastnictví svých otců. Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z egyptské země, nesmějí být prodáváni jako otroci. Nebudeš nad ním surově panovat, ale budeš se bát svého Boha. Otrok a otrokyně, které budeš mít, ať jsou z pronárodů okolo vás; z nich si budete kupovat otroka a otrokyni. Také si je můžete koupit z dětí přistěhovalců, kteří u vás pobývají jako hosté, a z čeledi těch, kteří jsou u vás, z dětí , které zplodí ve vaší zemi; ti budou vaším vlastnictvím. Po sobě je odkážete svým synům, aby je zdědili jako své vlastnictví; trvale jim budou sloužit. Pokud jde o vaše bratry Izraelce, nikdo nebude nad svým bratrem surově panovat.

Náš přítel Džejk opět naráží na otroctví. V minulém článku jsme mu dali částečně za pravdu. Řekli jsme "A". Uznali jsme, že bible přímo a výslovně neruší fyzické otroctví. V křesťanství nejde o to strhávat revolucí nespravedlivé společenské řády a nahrazovat je spravedlivými. Proč? Neboť dobře víme, že lidé prostě hříšní jsou, jsou nedokonalí. Dokonalý a dokonale společenský řád tedy nejde z lidských rukou vytvořit, zde se mýlí marxisté, leninisté a jiní isté. To není džob lidský, ale džob Boží. Džob Ježíše Krista, který ustanoví své králoství v den svého příchodu.

V křesťanství nejde o rušení hmotné poroby, protože jde o něco mnohem více. O rušení poroby duchovní, otroctví satanu a otroctví hříchu. Do tohoto otroctví se každý z nás rodíme, toto otroctví však mnozí z nás prostě nevnímají, nevidí, nebo zavírají před ním oči, neboť je jim sladké, vyhovuje jim. Mnohým lidem nevadí, že slouží Zlu, neboť je to jednoduché. A navíc, člověk si sám chce určovat, co je dobré a co zlé. Má tendenci říkat dobru zlo a zlo dobru. Mnohým nevadí, že slouží Zlu, právě proto, že nevidí, že se jedná o Zlo. Žijí v iluzi, často nevědomé, že se o ně tento otrokář stará, živí je a šatí. Avšak Zlo nikdy nedává dobré dary. Potrava jím dávána je Jed, šat jím podávaný je lež, která nezakrývá nahotu, císař v jedné Andersenově pohádce by mohl vyprávět.

Když už jsme řekli "A," měli bychom však říci i "B." Bible sice otroctví neruší, ale podrobně říká, jak se má pán ke svým služebníkům chovat. Nejkomplexněji to ukázal Petr Chelčický ve svém spisu "O trojím lidu." Link vede na verzi převedenou do srozumizetlné dnešní češtiny:

granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=826">
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=826
1

Dovolte mi citovat:

Nejprve však ukážu, na čem je založena moc (t.j. moc pána nad otrokem, nevolníkem, krále nad poddaným, atd...): Na hrůze, kterou budí. Moc se projevuje bezcitností, hrozí, nadává, násilím se prosazuje, uvězňuje, bije i zabíjí... I Kristus ve svém zákoně přináší ustanovení a příkazy, které může světská moc naplnit. Z tohoto úhlu pohledu nelze říci, že král nemůže spravedlivě a svatě stát na skutcích Zákona Kristova. Jestliže je zákon změněn a my jsme vysvobozeni skrze Milost Našeho Pána Ježíše Krista od zákona smrti a podléháme zákonu milosti, pak tedy zkoumejme, na čem v Kristu moc založíme! ... Chtěl jsem tě vyzvat, abys sám posoudil, jestli jde Zákon Kristův v prolévání krve ve stopách Zákona Starého... Jestliže tedy tvrdíš, že tento Trojí Lid tvoří Tělo Kristovo, pak tedy říkej i to, že toto tělo má být spravováno právě Zákonem Kristovým! ...

Proto si zvol, podle svého uvážení a promysli si, jak chceš v životě v Kristu válčit, trestat, zastrašovat! Protože nemůže moc jinak, než zastrašovat. Jestliže od toho upustí a bude odpouštět, ihned sama od sebe zhyne, neboť kdo by se ji bál, když nabízí milost, ne sílu. Proč by se tedy kdo strachem třásl? Vždyť k čemu připodobnit vladaře: K fíku sladkému, olivě tučné a vinnému kořeni, který lidi utěšuje anebo k trnu ukrutnému, který člověka neváhá udeřit, odřít do hola, do vězení zavřít a zabít. To spíše mocní potřebují, než hladové krmit, nahé odívat, nemocné léčit, vzdát se násilí a nátlaku, aby se milost naplnila. A proto je veliký rozdíl mezi moci a milostí. Proto je třeba jasně sdělit, jaký řád lze silou nastolit, co se skrývá za tímto řádem a komu takovýto řád prospívá. Rozuměj: Bůh však skrze Svého Syna chce po křesťanech něco jiného.

... Každá moc, která chce lidu přinést mír, aby se rozmnožila vzájemná úcta a bohatství, tím tvrději musí odstrašovat tresty, aby více strachu vzbuzovala a tak aby si každý hleděl svého. A když moc všechno zlo odstraší, tehdy řád nastane, v pokoji člověk bude žít a pracovat bez překážek... Z tohoto důvodu je moc jako základ práva. Ale toto platí kvůli zločincům, kteří žijí bez víry i charakteru, které právo odstrašujícími tresty nutí, aby upustili od svých zločinů a nových aby se nedopouštěli. To vše vrchnost činí pro svůj užitek, aby jeden nesvedl druhého a tak aby ve svém panství nepřišli o žádného poddaného. Proto vytrvale trestá každé zlo i nad tím nejmenším, protože chce mít i z toho nejmenšího užitek. Proto tolik usiluje nastolit bezpečí. ... Avšak ať se zdá opak, přesto samotnou pravdou není motivována ani jedna strana mince: Jedni pro svůj zisk trestají a druzí poslouchají ze strachu, že jinak přijdou k úhoně. Byť ani ten, ani onen, ctnost v sobě nemá, přesto výsledkem je oboustranné dobro. Avšak jak je patrno, toto právo a tato spravedlnost je vzdálená víře Kristově, neboť zde se jedná jen o hledání vlastního sobeckého prospěchu.

O to raději teď píši o pravém právu, který Kristus uvedl podle cti a milosti Ducha Svatého. ... Kristus poddal svůj lid pod zákon milosti, v němž není žaloba, aby pravá harmonie duchovní, podobná andělům v nebi, zavládla v tomto lidu. Pokoj nerozdělitelného svazku mnohých údů jednoho těla. Dokonalá spravedlnost, která daleko převyšuje světskou moc jakýkoliv knížat, ale i Starého zákona, kterou Kristus označil za nedostatečnou, když řekl: "Nebude li vaše spravedlnost hojnější než židovská, nevejdete do království nebeského." Jestli jsme tedy poddání Milostí a Bez žaloby, pak v sobě, v našich srdcích, máme zasazenou onu vysokou spravedlnost, která spočívá v milosti ke všem. A kde roste tato milost, tam všem ze srdce přeje dobré, a ne pouze přeje, ale také činí, podle svých sil a schopností. Tatáž láska žádnému nepřeje zlo, ani nepřivolává, nečiní, nebere, nepřekáží, nezarmucuje, ani jinak neškodí druhému, ale těší a pomáhá každému podle svých možností a potřeb druhého. A ještě více ta milost, když bezpráví zakusí, to trpí a zase miluje, modlí se a dobře činí těm, kdo ji pomlouvají, nebo křivdí.

O, jak jsou naopak vzdáleni (vrchnost) od jeho řeči (Od kázání Apoštola Pavla), aby všechny údy se rmoutili nad nouzí každé části těla! Tito pláčí, planou, z nouze kradou, ve vězení končí, kde je šacují a druzí se smějí jejich veliké bídě! .... Jak vzdáleně od skutečnosti je Apoštolova představa, jak ruce nohy obouvají, aby se neporanili, neomrzli a nezablátili se! Jestliže se zablátí, pak jistě ruce nohy umyjí a poraní li se, ruce ihned ránu zavážou a léčí a prospěšní jsou nohám ve všech svých skutcích. .. Co léčivého přiloží (ruka) na nohy, (drží - li v pěsti meč)? Jedině z nich krve nacedí a jinak mučí, aby jako hovado sama na pospas vykrvácela, vždyť co je k sobě váže?


Petr Checlčický zde krásně vyjevuje, jak se má podle Bible chovat pán ke svému otroku, nevolníku, poddanému: S takovou láskou, jakou k němu samému prokázal Ježíš Kristus. Tak, jak se sám stará o své tělo. Jak ho obvazuje, je-li raněno, obléká, je-li hladové. Bolí jej jeho bolest a raduje se z jeho radosti. Podle Chelčického vztah mezi otrokářem a otrokem, či vrchností k nevolníkům, má být v podstatě vztahem jako mezi otcem a synem, nebo zaměstnavatelem a zaměstnancem. A mezi řádky Petr Chelčický dodává, že otroctví, ve kterém otrokář naplňuje Kristovo učení, takovéto otroctví zaniká samo o sobě...

Dnes už v civilizovaných zemích legální otroctví neexistuje, dá se říci, že je vývojem překonáno. Přesto, tato část Bible je stále živou součástí křesťanství. Nelze jej vyškrtnout. Stále nám má co říci. Ukazuje židům a skrze ně i nám, že i dnes existuje poroba, duchovní poroba, že svoboda je jedině v osobním vztahu s Pánem Bohem.

Dovolte mi ještě ocitovat místo, ze kterého pochází argumantace Petra Chelčického, jedná se o první list do Korintu, 12. kapiotla:
Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž duchem. ... Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře