Chléb náš vezdejší dej nám dnes...

13. červenec 2010 | 05.00 |

Posuňme se v našem (poslední dobou) měsíčníku Kristova Učení na Hoře zase o veršík dále:

Náš denní chléb dej nám dnes. Matouš 6,11.

 Křesťanství, to není víra odtržená od hmotného, fyzického světa. Denodenní vznášení se na běloučcích obláčcích a dívání se na "tělesnost" pěkně z povýšenecké hůry. Ne. I Bible zná a respektuje potřeby těla.  Ví, že se potřebuje někdy najíst, někdy napít. Píseň písní zase svědčí o sexuálních potřebách a nevidí na nich nic trapného nebo nepatřičného. 

A to vše neznamená ani pro Ježíše nějaký kámen úrazu či pohoršení. Vždyť i Jeho kritikové mu v době Jeho Fyzického působení vyčítali chuť k jídlu, pití, vztah k radovánkám života. Býval zván na svatby, hostiny, večeře a neodmítal tato pozvání, čímž pohoršoval náboženské představitele své doby. Dvakrát v této kapitole, o pár veršů dříve a o pár veršů později prohlašuje toto: Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno (potřeby fyzického těla) potřebujete.  (Mt 6, 8 a 32).

A dnes nás učí zahrnout tyto potřeby zdejšího života do modliteb. Bůh se neurazí, když jej o takovéto "přízemní" věci požádáme a poděkujeme. Vždyť to jsou dobré dary z lásky právě od Něho. Ale všimněme si, že Ježíš mluví o chlebu. Nemluví o pečeném prasátku, o denodenních svatebních dortech, o tučných hodech třikrát denně. Ne. Hovoří skromně a pokorně o chlebě. O to nezbytně nutné. 

 Připomeňme si, čím Bůh živil svůj lid cestou na poušti. No nebylo to libové masíčko, pečlivě ugrilované. Ale manu z nebe. A to právě v takovém počtu, jakým je kdo potřeboval. Nešlo ji sbírat do zásoby, protože se kazila, hnila a červila se. Stejně tak i prorok Eliáš při útěku před Achazem nebyl habvrany živen ničím zvláštním, jenom tím,  co sami havrani žerou: Červama, žížalama a jinýma pochoutkama.

Ježíš zde neučí "mít víru na zlatý prsten." Neučí sednout si na modlitby jako kvočna na vajíčka, dokud se z nich nevylíhne nový mercedes. To učí někteří novodobí kazatelé hnutí prosperity nebo učitele pozitivního myšlení. Většinou říkají: Ale ono to funguje. Ano, funguje. Ale je zapotřebí se ptát, kdo, nebo co, vyslychívá naše modlitby, reaguje na naši víru. Je to opravdu Bůh? Jedná se opravdu o vědomé požehnání Pána Ježíše Krista? Neboť zázraky, to nepřináši jenom a pouze "spásonosná" víra, ale i víra tělesná. Jakákoliv víra v cokoliv může přinést zázrak odpovídající té dané víře. 

Ano. "ono to funguje." Ale i Titanik fungoval, dokud nenarazil na ledovec. I vlak, který jede do špatné stanice, po které netoužíme, i tento vlak "funguje" správně, bezpečně. Ale nepřináší ono pravé požehnání. Požehnání ze vztahu s Ježíšem Kristem. Více v článcích zde a zde.

Byl bych rád, kdybychom za dnešní prosbou však neviděli pouze pokrm těla, tedy pouze tělesné potřeby. Ale i pokrm duše i ducha. Je důležité, aby to byl Bůh kdo živí naše tělo, kdo živí naši duši (zjednodušeně: naše vědomí, pocity, myšlenkový svět...) a našeho ducha (zjednodušeně: víra, světový názor, duchovní svět; resp náš nový, znovuzrozený člověk, kterého se musíme držet jako "výtahu"). 

Je zapotřebí se denodenně ptát: Kdo živí naše tělo, duši i ducha? Kdo nám dává pokrm pro naši celistvou osobnost? Tatko zní jedna z klíčových otázek, které si musíme klást. Kdo nás živí a šatíKdo je nám otcem? Komu sloužíme? Čí jsme otroci? Boží? Nebo těla, hříchu, Satana a Smrti?

Neboť pouze Dobro může dát dobrý pokrm, jak pro tělo, tak i pro duši a ducha. Pouze Dobro. Zlo nemůže poskytnout nic dobrého. Pokrm poskytnutý zlem bude vždy otráven zlem. Vždy tam bude přimícháno něco jedovatého, protože nám to nedá Dobro, ale Zlo. A ten jed, to nemusí být ryhlopůsobící jed, jenž se projeví ihned, jehož projevy pocítíme ve chvíli pošušnání si nad jídlem. Ne. Jed se může ukázat mnohem mnohem později. Jako kouření nepřinese rakovinu hned po první cigaretě. Jako droga, která napřed hodně slíbí, aby za pár dní mnohem více vzala.  

Zlo nedává dobré dary. Ale vždy dar zlý. Protože i ten dobrý dar podarovaný Zlem slouží Zlu, slouží zlému úmyslu a v konečném důsledku vede Zle a přináší Zlo. Možná jste už něco takového četli častěji v mých článcích, je to možné. Na druhé straně opakování je matka moudorsti. :-)

V ekumenických biblích, v poznámkách pod čarou, si lze přečíst, že tento oddílek se dá chápat i překládat jinak. To neznamená, že jedno pochopení je správné a druhé špatné. Ne. Jestliže by bylo jenom jedno pochopení správné, zformuloval by Kristus svou větu jinak.

Tento verš lze chápat i "eschalogicky." Jako "chléb zítřejšího věku." Tedy jako prosbu ve smyslu: "přijď království Tvé," nebo "smiluj se nade mnou, hříšným, zachraň mne, zachraň mne, spas mou duši před věčným zahynutím!"

Amen

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře