Vydaný radě, propadnutý ohnivému peklu...

20. červenec 2009 | 20.14 |

... kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu... Mat 5, 22b.

Po delší přestávce se společně vracíme ke Kristovu Učení na hoře. Dnes se spolu můžeme zaměřit na druhou část dvaadvacátého verše. Ježíš zde proklamuje velice silné prohlášení. Klade na nás, novozákonní křesťany mnohem větší nároky, než jaké měl Bůh - Otec na židy v období Staré Smlouvy. Prohlubuje význam přikázání: "Nezabiješ!" V minulých dvou článcích jsme si ukázali, že již ten, kdo se ve svém srdci hněvá na svého bratra, se v Božích očích proviňuje činu rovného vraždy. Dnes se podívejme na druhou a třetí třetinu Ježíšova výroku...

Citát v úvodu je vyňat z Ekumenického překladu. Osobně si Ekumenického překladu velmi vážím, skrze něj jsem uvěřil a nepřestanu být Bohu vděčný za to společné dílo několika českých církví. Jedna ze snah, kterou byli překladatelé, podle mého názoru, vedeni, byla snaha o didaktičnost. Ve svém překladu prakticky již vykládali specifické Biblické pojmy a vysvětlovali trošku těžce pochopitelná Biblická místa. Tato snaha jistě je správná a chvályhodná, my se však dnes odrazíme od doslovnějším překldu tohoto Kristova Slova, mimochodem tento překlad je uveden i v Ekumenické bibli pod čarou:

"Kdo obviňuje svého bratra z prázdnoty před Bohem, bude vydán radě a kdo obviňuje bratra z bezbožnosti, propadne ohnivému peklu..."

Když čtu tyto silné věty, vyvstane mi před očima otázka: Proč? Proč, když o bratrovi řeknu, že nemá co Bohu dát, mám být vydán radě? Opět si zopakujme z minulých článků: Vydán radě neznamená, že by se před onou radou mělo zjišťovat, je - li můj postoj správný, či nikoliv, ale znamená to být vydán radě k odsouzení a potrestání. Proč? Proč když nařknu o druhého, že je bezbožník, mám propadnout ohnivému peklu? Proč Ježíš zde vůbec neřeši, zda v tom, či v onom případě, mám pravdu či nikoliv?

Osobně si myslím, že odpověď na tuto otázku je jednoduchá: Protože při tom všem svém obviňování, milý Venoušku, zapomínáš na dvě velmi důležité věci: Za prvé, že ty sám nemáš Bohu, co dát. Že ty sám stojíš před Bohem nahý, s prázdnýma rukama. Co chceš přinést Bohu? Propočítej si to všechno. A zjistíš, že tomu všemu nejsi vlastníkem, ale správcem. Že vše, co můžeš Bohu obětovat, jsi sám přijal z Jeho ruky jako dar, jako Milost. Nezasloužený dar, nezasloužená Milost. Jakto že tedy ty, kdo sám žiješ jako žebrák, nájemce, dítě závislé na rodičích, obviňuješ druhého žebráka z nemajetnictví?   Copak jsi slepý k vlastnímu stavu?

A za druhé: Neboť ty sám jsi bezbožník. Ano ty, milý autore tohoto článku, ty jsi bezbožník. Říkáš o sobě, že jsi poznal Pána Ježíše Krista? Hm, a poznal by jsi Ho, kdyby se ti Pán z Milosti nedal poznat? Našel jsi ho z vlastních sil? Vystoupil jsi na nebesa a řekl jsi: Pane Ježíši, tak zde jsi? Byla to tvá moudrost, co tě přivedla k Bohu? Anebo ve své pýše zapomínáš, že to naopak byl Pán Ježíš, který se k tobě sklonil? Jako Otec ke svému Dítěti? Jako Dobrodinec k žebrákovi? Jako majitel domu k tomu, co stojí u dvěří a prosí? 

Snižuješ druhé, zatracuješ druhé a na vlastní stav zapomínáš. Zapomínáš na Bahno, ze kterého jsi vzešel. Na nicotu, kterou sám vlastníš. Chybí ti obyčejná vděčnost celníků a prostitutek za šanci k Novému Životu, a také ti chybí elementární slušnost, vůči tvému Pánu a Spasiteli, Otci i Stvořiteli. Tebe omilostnil, ospravedlnil, vytáhnul ze starého marného života, a sám nechceš, aby totéž poskytnul i druhému?  Víš, jak to vše Ježíš nazývá? Pokrytectvím. Přečti se ještě jednou svůj článeček o Farizejské vděčnosti, zde najdeš link:

http://bohu-a.svetu.cz/17456-farizejska-vdecnost.html

Držme se Pána, s přáním Božího požehnání...

VM...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře