Moudrý muž z malého města...

13. říjen 2009 | 09.27 |

Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká: Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy. Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl. Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže modrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena. Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky. Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník. Z knihy Kazatel, 9. kapitola, od 13 verše...

Milý a vážený čtenáři, máš-li čas a chuť zastavit se nad Božím slovem, Biblí, jsi zván k následujícím řádkům. Podíváme se společně na příběh, který vypráví starý král na konci svého života, král, jehož jméno zůstává v anonymitě, nám se však představil jako Kazatel. Nejprve si vysvětleme jeden pojem, který nás zde může zmást. Pojem moudrost. Moudrost totiž v biblickém kontextu neznamená ani tak inteligenci, učenost, zkušenost, jako bázeň před Hospodinem. Moudrý muž, či žena, sedává u nohou Boží a naslouchá v uctivé tichosti, co mu Pán chce říci. S takovým mužem se tedy setkáváme v našem příběhu. Dále se Kazatel zmiňuje o tom, že město, ve kterém tento moudrý muž žil, bylo malé. Mnozí z vás, milý čtenáři, jste z maloměsta či z vesnice, o pár poštovních popisných čísel, a víte, že v takovém prostředí každý zná každého. Každý každému vidí do kuchyně, do talíře, do ložnice a Bůh ví kam ještě. Spoluobčané tedy rostli s tímto mužem, znali ho velmi dobře, již od dětství ,věděli o něm, že je moudrý, t.j. že má velmi blízký a důvěrný vztah k Bohu. Položme si otázku: Proč tedy si nikdo na tohoto mudrce ani nevzpomněl. Proč lidé pohrdli jeho vztahem k Bohu a proč nebyla jeho slova slyšena?

Jistě nás napadá spoustu důvodů, proč se tak stalo. V tomto článku nabízím možnosti, které přicházejí na mysl mne...

1) Onen člověk byl prostě jiný. Nezapadl do okolní společnosti a okolí jej nepřijalo mezi sebe. Pokládali jej za fanatika, za nemoderního, zastaralého, zkostnatělého člověka, ktery je prostě out. Úplně mimo. Který se neůčastnil jejich hodokvasů, pitek, nemravností, smilstva, snažil se vystříhat se zlého. A možná i druhé varoval před jejich hříchem a tím jim prostě lezl na nervy. Kázal o hříchu, pokání, o Bohu a takovýto lidé bývají vysmívání, pohrdáni a neoblíbeni.

2) Spoluobčané nemuseli vědět, nebo věřit, že ten moudrý člověk je může zachránit. Nevěřili, že má dost moci jim pomoci, dost moudrosti, vynalézavosti. A tak za ním nepřišli, nepožádali jej o pomoc, ba dokonce je to ani nenapadlo, byť tohoto člověka velmi dobře znali.

3) Protože se spoléhali na vlastní síly. Na mohutnosti opevnění, na dostatečné zásoby, brzkou zimu. Spoléhali na sebe, na svou chytrost, na své schopnosti. Možná tak byli vychovávani, možná tak byli zvyklí a uvyklí ze svého dosavadního života. Kdy nezískali nic, co si sami nevybojovali, nevzali, nevydělali si na to, neurvali. Vlastními schopnostmi se dostali ze všech malérů a tak předpokládali, že se sami dostanou i z této situace.

4) Anebo naopak, vzdali to. Neviděli východisko. Zahleděli se na veliké vojsko nepřátelského krále a propadli skepsi. Jaký by byl rozdíl, kdyby vzdorovali o den či o dva déle? Přece by je ten král zahubil, den sem, den tam. Člověk má jedinou jistotu, říkají, zemřít. Tak proč nežít současným okamžikem?

5) Další důvod, o který bych se rád sdílel, může na první pohled znít absurdně. Oni spoluobčané tohoto nepřátelského krále prostě nemuseli vidět. Nemuseli si všimnout nebezpečí, které jim hrozí. Ve své slepotě přehlédli obklíčení, mohutné násypy, obrovskou převahu. Nevěřili, že tento veliký král existuje, anebo, jestliže si jej někteří všimnuli, tak přes celé jeho vojsko, výzbroj, krvelačnost, nepokládali jeho úmysly za nepřátelské. Prostě slepota...

Vážení přátelé, milý čtenáři, toto jsou také důvody, proč nevěřící nechtějí přijmout Ježíše Krista. Anebo dokonce také často důvody, proč my, křesťané ,mnohdy sami nepřicházejí ke Kristu. Ne proto, že by ti ani oni o Něm neslyšeli, ne proto, že Jej neznají. Naopak. Stejně jako souseda na malém městě či na venkově, každý člověk Ježíše velmi dobře zná. Učil se o Něm ve škole, má k dispozici Písmo Svaté, ve kterém se On velmi upřímně a důvěrně představuje nic neskrývaje, každý nevěřící má kolem sebe zástup křesťanů, Ježíšových vyslanců a mlůvčích, kteří odrážejí, anebo by měli odrážet, Jeho Obraz a kdykoliv se mohou na Něj zeptat, kdyby cítili touhu a potřebu.

Ale Kristus je prostě jiný. Nezapadá do jejich způsobu života. Nevejde se jim tam, mezi nové auto a dovolenou na Mallorce, mezi starostmi o práci a o děti. Kristus v jejich očích byl a už není, byl bláznem, snílkem, fanatikem a žádnému takovému by se nikdy nesvěřili, nesvěřili by mu své peníze, své blízké, své děti, manželství, sebe sama. Anebo nevěří, že má moc, pravomoc, proměnit jejich situaci, tělesnou, zdravotní, ale i životní, duchovní, duševní. Že má moc i křísit z mrtvých, zavolat tak, aby zemřelí vyšli z hrobu. Nevěří, že sám byl vzkříšen, po čtyřicet dnů se procházel po zemi, aby vstoupil na nebesa a posadil se po pravici Boží.

Další spoléhají sami na sebe. Říkají, že jim Bůh nikdy nic nedal, že všechno získali svým vlastním úsilím. Necítí vděčnost k Bohu, ani Jeho Lásku, Dotyk, nevnímají, že On se o ně přesto stará, že stojí před dveřmi jejich srdce a tluče, čeká, kdo a zda-li otevře, aby mohl vejít do jeho příbytku a povečeřet s ním. Jistota smrti je vede k užívání si současného okamžiku, honbou za zážitky, adrenalinem. Své pocity, chuť "něco" zažít stavějí na první místo, daleko před partnerstvím, rodinou, o Bohu ani nemluvě. 

A poslední skupina lidí ani nevěří na nebzpečí, které jim v duchovním světě hrozí. Nevidí satana ani jeho mohutné vojsko, nevnímají jeho obklíčení a mohutné násypy. A když jej koutkem oka zahlédnou, spletou si jej s dobrotivou pohádkovou bytostí, anebo neuvěří v jeho nepřátelské úmysly a naopak, zamilovávají si jeho jho a službu jemu. Službu, která vede k sebezničení, do skázy. Stejně slepě, jako němci následovali za druhé světové Hitlera, následují satana a podporují jeho panství ať vědomky, tak i nevědomky.

Nechť tedy slepí prohlédnou, hluší získají sluch, chromí poskočí, zajatci vyjdou na svobodu. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře