Slovníček: Čarodějnické procesy...

30. prosinec 2010 | 14.04 |

Malý slovníček křesťanských pojmů:  "Čar - čtvr" 

Vážený čtenáři,

my, křesťané, si často tak mezi sebou říkáváme, že při sdílení víry a svědectví s nevěřícími lidmi používáme slovníček, žargón, mluvu, kterým rozumíme v podstatě jenom my sami :-) Tato propast mezi věřícím a nevěřícím může být překonávána jenom působením Ducha Svatého. Přesto mne tyto řeči inspirují k tomu, abych se pokusil, co možná nejjednodušeji, vysvětlit některé křesťanské pojmy a pomoci tak k pochopení sdíleného, jestli by byl o to zájem. Dnes například o čarodějnických procesech, čtvrtých křížových výpravách včetně té proti husitům, čtvrté přikázání, čtvrtý den stvoření, a tak dále... Máte-li zájem, vejděte dále... 

Písmeno: A, B, C...

Čarodějnické procesy: Procesy, které rozpoutali křesťané různého vyznání v době od patnáctého do osmnáctého století proti tzv čarodějům a čarodějnicím, nejčastěji nevinným ženám, které nějak vybočovali z řady: Buď krásou, nebo ošklivostí, bohatstvím, duševní chorobou anebo třeba zvláštní fyzickou anomálií - stačilo mateřské znamínko anebo bradavice. Domnělé čarodějnice a domnělí čarodějové byli tvrdě trestání: Bývalí upalování, přičemž před smrtí bývali dlouhodbě vystaveni mučením, aby vyzrazovali další a další domnělé provinilce. Čarodějnické procesy stáli sice na Starém zákoně, kde v knihách Mojžíšových je Boží příkaz: Nenecháš čaroděje, čarodějnici na živu (Exodus 22,14). Avšak je třeba poznamenat, že takto pochopený verš byl vytržen z biblického kontextu. Jedná se totiž o starozákonní příkaz. Židé doby Starého zákona měli být obrazem Boží spravedlnosti, Božího hněvu, aby na jednání židů  bylo zřejmé, jaký má Bůh postoj k hříchu a ke hříšnosti, že hřích není nic, nad čím se dá jen tak mávnout rukou. Ale křesťany Nové smlouvy Bůh volá k jinému jednání: Aby byli obrazem Boží Milosti.

Stejně jako křesťanům přinesla Oběť Ježíše Krista nezaslouženou Milost od trestu za hřích, který na sebe vzal Boží Syn, tak právě takovouto milost měli křesťané za povinnost dávat dále. Jinými slovy, Ježíš Kristus umíral na kříži i proto, aby čarodějnice nemuseli být upalování. Křesťané proviňující se hony na čarodějnice se provinili právě proti Kristovi oběti, proti Jeho Tělu za ně lámanému a proti krvi za ně prolévané. Pohrdli nezaslouženou milostí a rozhodli se spoléhat před Bohem na svou spravedlnost. Čímž sebe sama uvrhli pod Soud Boží.

Čarodějnictví: Moc získána na základě vztahu se Satan. Mezi čarodějnictví patří okultismus, astrologie, vykládání budoucnosti skrze nejrůznější psychotronické metody, tzv vyvolávaní duchů, léčitelství atd atd.

Černá smrt: Epidémie moru (dýmějového i plícního), která decimovala křesťanstvo ve středověku, zvlášť v polovině čtvrnáctého století. Bezbrannost člověka vedla k nezdravým projevům pokání: Sebemrskačství a pogromů na židy. Přičemž zvláště to druhé bylo pro vůdce sebemrskačských houfů docela výnosná živnost.

Čert: Postavička lidové zbožnosti a slovesnosti - většinou hloupy koktající popleta s rohama, s ocasem a kopytem místo nohy. Ke vznešeným čertům - mistrům pak patří mistr Solfernus z Drdovy pohádky "Hrátky s čerty," anebo Mefistoteles z legend o Faustovi. Panovníkem čertů pak má být Lucifer, Belzebub či samotný Satan. Předobrazem čertů byli pravděpodobně démoni, nečistí duchové či andělé, které Satan strhl z nebes. Zajímavou knihu napsal C.S.Lewis: Rady zkušeného ďábla... V současné době "čert" doprovází "biskupa Mikuláše" a anděla v předvečer svátku svatého Mikuláše. Navštěvují děti a čertova úloha pak spočívá "strašit ty zlé."

Česká konfese. Jednotné vyznání víry českých nekatolíků: Novoutrakvistů, luteránů,  i jednoty bratrské, které předložila protestanstká šlechta císaři Maximiliánovi II (český král jako Maximilián I) jako podmínku korunovace jeho syna Rudolfa II v roce 1575. Císař ji odmítl uzákonit jako zákon, avšak "vzal ji na vědomí," při čemž zakázal její šíření tiskem.  Je to text mezidenominačně vyvážený a ekumenický, v současné době se k němu hlásí Českobratrská církev evangelická

Čeští bratři: Název, pod kterém byli příslušnící Jednoty bratrské známi v zahraničí. Obdobně nesli své pojmenování i "Moravští bratři.,"

čihošťský zázrak: Pravděpodobně provokace připravená STB. Během dvou mší na přelomu let 1949 až 1950 se ve vsi Číhov pohnul kříž. Číhoštský zázrak byl propagandisticky zneužit jako zbraň k pronásledování a ke likvidování (nejenom) katolické církve. Farář Josef Toufar, který dané mše odsloužil, byl zatčenn a  umučen  pro víru, zemřel na následky výslechu dne  25.2.1950. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADho%C5%A1%C5%A5sk%C3%BD_z%C3%A1zrak

Čtvrtá bytost z knihy Zjevení: Duchovní bytost podobná orlovi - čtvrtá bytost ze čtyř (viz heslo Čtyři bytosti z knihy Zejevení) -  stojící za čtvrtým (t.j. Janovým) evangeliem. Tuto bytost zmínil už i prorok Ezechiel (viz heslo Čtyři bytosti z knihy Ezechiel). Společně s ostatními bytostmi volá bez ustání dnem i nocí: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." Po rozlomení čtvré pečeti čtvrtá bytost povolala čtvrtého apokalyptického jezdce.

Čtvrtá křížová výprava: Tragická výprava za osvobození  Svatého hrobu, vyhlášená papežem Inocencem III v roce 1198, která se ani do Svaté země nedostala. Ač to nebylo jejím původním plánem, dobyla tato výprava o velikonocích roku 1204 jedno z hlavních křesťantský měst :Konstantinopol, na území byzantské říše pak dobyvatelé založili Latinské císařství. O této výpravě pojednává článek: 1204 - dobytí  Konstantinopole.

Vedení výpravy převzal  Bonifácio z Montferratu ještě v Benátkách po smrti původního velitele Theobalda ze Champagne, obrovský vliv na ní měl jako hlavní věřitel benátský dóže, devadesátiletý slepec Enrico Dandolo.Křižáci však neovládli celé území Východořímské říše. Vzniklo zde několik center odporu, vedle uprchlých císařů Alexia III. a Alexia V. se jako nejživotaschopnější ukázalo tzv. Níkajské císařství v čele s velmoží rodu Laskarkis. Toto císařství pak pomalu dobývalo ztracené pozice zpět, v roce 1261 znovudobyli Konstantinopol obnovili řeckou Byzantskou říši. Období latinského záboru však oslabila již tak oslabenou říši, která pak nebyla schopna odolávat nájezdu osmanských turků.

Čtvrtá křížová výprava proti husitům: Největší blamáž v dějinách křížových výprav nejenom proti husitům. Křižákům chybělo všechno, čím měli disponovat, přes svaté nadšení,  ochotu sebeobjetovat se, jednotu vedení, odvahu před nepřítelem. Místo Krista šlo prostým křižákům o kořist a plenění, když se však setkali s odhodlaným protivníkem, který měl všechno, co chybělo jim. Tato výprava tedy byla v podstatě poražena dříve, než vznikla. V roce 1431 se ji postavili do čela braniborský vévoda Fridrich I a kardinál Giuliano Cesarini. Jřižáci do Čech vrthli 1. srpna toho roku, chvilku neúsoěšně dobývali husitskou  pevnost Tachov, pak se obrátili na pomoc ke katolické Plzni. Nakonec se ještě hnuli dobývat Domažlice. Zde je však rychlým přesunem překvapila sjednocená husitská vojska vedená Prokopem Holým. Výprava se nezmohla k boji. Legenda praví, že se zalekli už i husitského zpěvu a kdo ví, třeba zrovna tento mýtus je pravdivý. Křižáci nechali tábor táborem a utekli potupně z Čech. Hustiům se tedy dostala do rukou veškeré vybavení křižáků. Dokonce kardinál Caesarini v tom zpěchu zapomněl svůj vlastní rudý kardinálský klobouk. Tato výprava podala katolické straně další důkaz, že vojensky nelze husity porazit. Navíc husitské "spanilé jízdy," rejsy, se jim proháněli nejenom po vlastech německých a nikdo se neodvažoval jim klást odpor. Nakonec tedy jim nezbylo nic jiného, než snažit se český problém vyřešit diplomaticky - basilejským koncilem a působením diplomata Jana Palomara.

Čtvrtá pečeť z knihy Zjevení: (viz sedm pečetí). Rozlomení čtvrté pečeti z knihy Života bylo signálem pro apokalyptického čtvrtého jezdce, aby vyjel do světa.

Čtvrtá rána egyptská: Čtvrtá rána Boží z deseti proti Egyptu, jehož faraón odmítal pustit z otroctví. Spočívalo v přemnožení much, které přenášeli nejrůznější choroby. Mouchy se vyhnuli zemi Gošen, kde žili židé. Faraón požádal Mojžíše, aby se přimluvil a na základě Mojžíšovi modlitby Bůh mouchy odvolal. Faraón však stále zůstával ve svém rozhodnutí nepropustit lid neoblomný. Tento příběh je popsán v knize Exodus v osmé kapitole od šestnáctého verše.

Čtvrté artikulum pražské: Trestání hříchu ve všech stavech. Požadavek husitů rovnosti lidí před zákonem, zejména trestním. Trestat prostě všechny stejně podle jednoho metru. Sedláka jak pána, duchovního jak laika. Aby co je zákázáno sedlákovi bylo zakázáno i jeho vrchnosti. Radikálně pojato to znamená zrušení feudalistických vazeb. Osobně však nesouhlasím s trestem smrti. Viz články pod rubrikou: http://bohu-a.svetu.cz/o-trestu-smrti/012011/

Čtvrté království z knihy Daniel: Výklad zjevení čtvrtého zvířete z nočního vidění, které se stalo k proroku Danielovi. I tento výklad musel Danielovi zprostředkovat Bůh, Daniel mu o své vlastní rozumnosti nemohl chápat. V knize Daniel se píše:  Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí. A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále.   (Dan 7,23nn). Ekumeničtí se domnívají, že se zde jedná o makedonskou říši a o deset panovníku ze Seleukovské dynastie. Jedenáctý roh pak má představovat Antiocha IV. Epifana, který sesadil své tři předchůdce. Může se však zde jedna i o staro - středověkou Římskou říši a o království, která vznikla na jejím půdorysu (včetně toho českého, uherského, polského, atd., deset zde opět nemusí znamenat číslo absolutní, ale symbolické [či zaokrouhlené]  znamenající plnost menšího významu než plnost  čísla sedm). Pak ten jedenáctý roh je franckouzská revoluce, Napoleon Bonaparte a nástup osvícenství, kde ti tři "svržení králové" by pak představovali Boží trojici. Jedenáctý roh nese také i znaky Antikrista - prvního zvířete z Knihy Zejevní (viz heslo Antikristus)

Čtvrté přikázání z desatera:Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Přikázání zakotvující svěcení dne odpočinku - sabatu. Toto přikázání se v době Babylónského zajetí stalo věcí národní židovské hrdosti a sebeidentifikace. Postupně se na to nabalili nejrůznější výklady nejrůznějších rabínů, mistrů, kteří v tzv. tradici otců přesně specifikovali, co se dělat smí a co ne, co je práce a co odpočinek. Jeden kazatel (tuším Petr Jelínek) k tomu trefně poznamenal, že toto přikázání tak rozpracovali, až se i Bůh divil. Místo odpočinku od práce si tak židé dělali práci s odpočinkem - opět citát z kázání Petra Jelínka.

Jak se toto přikázání naplňuje v době Milosti, v době Nové Smlouvy? O tom pojednávají následující články:
1) Rozdíly mezi církvemi a vedeni Duchem Svatým: http://bohu-a.svetu.cz/387-rozdily-mezi-cirkvemi-a-vedeni-duchem-svatym.html
2) Zabít souseda pracujícího v sobotu? http://bohu-a.svetu.cz/20673-dzejkoviny-v-zabit-souseda-pracujiciho-v-sobotu.html
3) Sobota nebo neděle? http://bohu-a.svetu.cz/8463-sobota-nebo-nedele.html
4) Je den jako den? http://bohu-a.svetu.cz/5207-je-den-jako-den.html
5) Sobota, neděle po třetí: http://bohu-a.svetu.cz/9991-sobota-a-nedele-po-treti.html
6) Sobota, diskuze pokračuje: http://bohu-a.svetu.cz/11449-sobota-diskuze-pokracuje.html
7) Přikázání Staré Smlouvy stále platí: http://bohu-a.svetu.cz/17987-prikazani-stare-smlouvy-stale-plati.html
8) Mladé víno do nových měchů! http://bohu-a.svetu.cz/16557-mlade-vino-do-novych-mechu.html

Poznámka: V katolické církvi je počítání desatera posunuto - první dva přikázání jsou sjednocena a desáté je naopak rozděleno na dvě. Zde se přidržujeme "protestantskému" počítání.

Čtvrté zvíře z knihy Daniel: Zvíře z nočního vidění, které se stalo k proroku Danielovi. Toto zvíře zobrazovalo čtvrté království (viz heslo výše). Bible toto zvíře popisuje následovně: Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. ... Chtěl jsem mít jistotu o tom čtvrtém zvířeti, které bylo odlišné ode všech ostatních a bylo mimořádně strašné: mělo železné zuby, bronzové drápy, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama, i o deseti rozích, které mělo na hlavě, a o dalším, který vyrostl a před nímž tři spadly, totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní.

Čtvrtý anděl z knihy Zjevení: Čtvrtý ze sedmi andělů stojících před Bohem popsaných v knize Zjevení. Tito andělé měli dvě úlohy: Troubit a vylívat obsah nádoby. Zatroubení tohoto čtvrtého anděla zasáhlo Slunce a hvězdy, jejich svítivost klesla o třetinu. Fyzikálně tento jev může způsobit například popečný prach anebo prach ze srážky s meteorem (hvězda zvaná Pelyněk z troubení třetího anděla?). Každopádně následek tohoto potemnění na zemský ekosystém by byl tragický.

Vylití obsahu nádoby čtvrtým andělem má mít přesně opačný účinek než jeho zatroubení: Slunce se rozžhavilo takovým způsobem, že svou výhní spalovalo lidi. Ti pak, místo pokání a vyznávání vlastní hříšnosti, začali spílat Hospodinu.

Čtvrtý den stvoření: Čtvrtý ze sedmi dnů, během kterých Bůh stvořil život na zemi. Čtvrtý den Bůh stvořil na nebeské klenbě Větší světlo, menší světlo a hvězdy. (Viz souvislost se čtvrtým andělem z knihy Zjevení). Podle mého názoru se zde nejedná o fyzické stvoření nebeských těles, slunce, měsíce, planet, hvězd, ale o Světle z nich. Z toho jedinoho zřejmého důvodu: . Kdyby zde šlo o stvoření vesmírných těles, pak jejich světlo by se objevovalo postupně a né v jednom okamžiku. Bůh tento čtvrtý den zajistil, aby se světlo z hvězd dalo pozorovat ze země. Všimněme si, že celý popis stvoření světa je líčen z pohledu země: Ze pohledu diváka stojícího na zemi totiž -  pro její kulatost - má nebe tvar klenby.  Bůh zde učinil viditelné hvězdy, ale i Větší a Menší světlo - tj Slunce a Měsíc. Ale neboť se na zemi i před tímto okamžikem střídalo den a noc, domnívám se, že světlo ze Slunce na zemi již dopadalo, ale slunce jako těleso nešlo vidět, obdobně, jako v mlze nebo v počasí, které je podmrakem. Přirovnávám to z divadlem. Když přichází divák těsně před představením, usedá si do hlediště, pak na jevišti nevidí nic než oponu. Až se vše uklidní a utiší, světlo pohasne, pak se opona zvedna a divák začne pozorovat divadelní kulisy - kulisy, které již byli předpřipravené, ale dokud se opona nezvedla, byli nepozorovatelné.

Tohoto dne vzal Bůh překážku, oponu, která bránila v pozorování vesmíru, ať to bylo cokoliv, a odstranil ji. Je zajímavé, že se tak stalo bezprostředně po stvoření rostlin: Z toho se můžeme domnívat, že tato překážka měla za úkol chránit čerstvé vzniklé - tudíž slabé - rostlinky.

Čtvrtý duchovní zákon: "Ježíše Krista musíme osobně PŘIJMOUT jako Spasitele a Pána, vírou a pozváním."  To je ale opět pouze část pravdy. Ano, je důležité přijmout Krista, ale to nestačí. Musíme se mu i poddat jako svému Pánu a Spasiteli. Slovo Pán znamená v podstatě krále, nebo také "vlastníka otroků, otrokáře." Tím vlastně odevzdáváme Bohu svůj život. Ztrácíme na něj nárok, a naopak, nárok na něj získává Bůh.   Ale to je stále málo. Nestačí, abychom my přijali Krista, ale je nezbytně nutné, aby také Kristus přijal nás. Duch Svatý tedy vede člověka k životu v pokání, uvědomování si své vlastní hříšnosti, nedokonalosti, lítosti nad hříchy i hříšností. Tedy nestačí Krista přijmout pouze vírou a pozváním, skrze jeden akt učiněný kdysi  dávno v  hluboké minulosti, ale i denodenní věrností, důvěrou, plným odevzdáním se, poslušností pokorou a pokáním.  Podřizování se Kristu je otázkou každého dne, každé chvíle.

Čtvrtý jezdec z knihy Zjevení: Jezdec vyslaný na zem čtvrtou bytostí po tom, co Beránek rozlomil čtvrtou pečeť z knihy Života. Jméno tohoto jezdce je Smrt. Jel na "sinavém" koni a "řiše mrtvých byla za ním." Společně se svými třemi "druhy" získal moc,  aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami. Jedná se o duchovní apokalyptickou válku mezi dobrem a zlem. Mzdou hříchu, hříšnosti, je smrt a tento jezdec je poslán, aby tuto mzdu předal těm, kdo si ji vysloužili. Soud, trest a pád této čtvrtiny země je nezaslouženou milostí pro ty zbývající tři čtvrtiny: Pozvání k pokání, k litování své hříšnosti a k odevzdání se Ježíši Kristu jako Pánu a Spasiteli. Tomu Kristu, který má moc vzít smrt kajícího se hříšníka na svá bedra, přivlastnit si ji, odnést ji na Golgotu a zemřít na kříži právě i touto konkrétní smrtí místo konkrétního hříšníka. Nad vším tímto soudem a konání bude zjevná Boží Spravedlnost, kdy nikdo nic nebude moci namítnout proti tomuto soudu, tak bude hříšnost této čtvrtiny lidstva zřejmá. 

Čtvrtý list Jěžíše Krista andělům církví z knihy Zjevení: Tento čtvrtý list ze sedmi adresuje Ježíš Kristus církvi v Thyatir. Thyatir bylo město v Malé ásii (dnešní Turecko), leželo na důležité obchodní cestě mezi Pergamonem a Laodikejí, známé výrobou barvených látek, oděvů, hrnčířství a zpracování mědi. Přijímáme - li názor, že sedm církví znamená časový uzavřený kruh a každá jednotlivá církev znamená etapu církevních dějin, pak církev z Thyatir představuje církev v období uklidnění poměrů po stěhování národů, kde prorokyně Jezábel zosobňuje pozemskou středověkou instituci.    

Revize: 1.1.2011 v 14:54

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře