Rejstřík křesťanských jmen - písmenko "A"

13. prosinec 2010 | 05.00 |

Rejstřík křesťanských jmen osobností, zaměpisných názvů a náboženských společností - písmenko "A" - pokračování

Předešlý díl. Tentokráte si připomeneme například biskupa Ambrože, proroka Ámose, Antiocha Epifana, Armádu spásy, Aurelia Augustina, svaté Anežky, Azarjáše - AbedNega a další...

Amasjáš: Král jižní Judeje, vládnul (796 př. n. l. až 767 př. n. l.), syn krále Joáše z Davidovské dynastie. Panovat začal po násilné smrti svého otce, bylo mu dvacet pět let. Úspěšně bojoval s Édomity, avšak prohrál válku se Severním Izraelem, při které byl ohrožen samotný Jeruzalém. Přijal kult édomského náboženství. kvůli kterému byl posléze svržen a zavražděn. Příběhy tohoto krále jsou uvedené v druhé knize královské, ve 14. kapitole a v knize druhé Paralipomenon, 25. kapitole. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Amasj%C3%A1%C5%A1

Ambrož: Aurelius Ambrosius (okolo 340 v Trevíru – 4. duben 397 v Miláně), jeden z "církevních otců," římskokatolický kněz, biskup, výborný řečník, přítel císarů Gratiana a Theodosiana, stoupenec Nikajského vyznání víry. Ovlivnil a přivedl k víře například svatého Augustina. 

Ambrož z Hradce: Radikální kněz z Hradce Králové, duchovní vůdce orebitů a posléze sirotků. V roce 1420 náhlým přepadem osvobodil Hradec Králové d Zikmundova vojska, na jaře 1421 se však dostala k moci umírněnější husitská strana vedena Divišem Bořkem z Míletínka, který byl ochoten se se Zikmundem smířit. Kvůli tomu kněz Ambrož vpustil v roce 1423 do města Jana Žižku v době nepřítomnosti Diviše Bořka, který po rozchodu s tábority hledal novou základnu. V roce 1424 Žiižka umírá, orebité si na jeho počest mění jméno na sirotky.  Moc v Hradci Králově si kněz Ambrož uchovává i po katastrofální bitvě u Lipan. I po ní  všakstále prosazuje, podobně jako Jan Roháč z Dubé na Táboře, pokračování ozbrojeného boje. Stavěl se proti nástupu Zikmunda Lucemburského na český trůn. V roce 1437 však v měste vypuklo protiAmbrožovské povstání, Hradec Králové se usmířil s králem a kněz Ambrož byl přinucen utéci do Kolína. Zde v roce 1429 umírá.

Amnón: Prvorozený syn nejslavnějšího izraelského krále Davida z jeho manželky Achínoamy Jizreelské. Znásilnil svou nevlastní sestru Tamáru a odmítl se s ní oženit. Za to byl zavražděn Támařiným bratrem Abšolónem. 

Amos: Je další z řady tzv. "malých proroků." Pochází z jižního Judska, kde se živil zvláštním zaměstnáním: "drobopravec." Patrně to byl pohanský kněz sloužící jako věštec z vnitřností obětovaných zvířat. Někteří vykladači se zase domnívají, že se živil chovem dobytka. Po Božím dotyku a povolání za proroka ovšem toto zaměstnání opustil a odchází do severního Izraele, kde káže v době panování Jeroboáma II. v polovině 8. století př. n. l. Toto období se vyznačovalo posledním hospodařským rozmachem tohoto státního útvaru před zničením Izraele asyrskými hordami. Bohatství však způsobovalo rozvírání sociálních nůžek a bylo provázeno sociálním útiskem a nespravedlností, proti které Ámos protestuje a z Božího povolání prorokuje.

Amyraut, Moses (1596-1664): Protestantský teolog, původem francouz. Jeho otec pracoval jako právník. Byl zastánce náboženské svobody, ostře protestoval proti porušování Nántského ediktu. V roce 1633 získal doktorát z Teologie na univerzitě v Saumuru. Stal se zakladatelem Amyrautismu, modifikovaného Kalvínismu. V roce 1634 vydal "Traité de la predestination" (Traktat o predestynacji), který polemizoval s kalvínskou doktrínou o "dvojím předurčením. Moses nesouhlasil s tím, že někteří lidé jsou předurčení ke spáse a jiní k zahynutí. Učil, že Bůh všechny lidi pozval ke spáse, ale pod podmínkou, že budou mít víru. Tím vyprovokoval bouřlivé diskuze a vysloužil si i obvinění z heréze, musel se očišťovat před synodami v Alençoně roku 1637, v Charentoně v roce 1644 a  v Londýně roku 1659. Jeho nauka zaujala i kardinála Richelieho, několikrát spolu diskutovali. Amyraut usiloval o ekuménu, o sblížení jednotlivých křesťanských směrů. Ale bylo ještě moc brzo, narazil na ortodoxní věřící jak mezi katoliky, tak mezi protestanty. Wiki (v polštině: http://pl.wikipedia.org/wiki/Mo%C3%AFse_Amyraut)

Ananiáš: Židovský velekněz, člen synedrionu, jeden z politických vůdců a iniciátorů ukřižování Ježíše Krista, příbuzný Kaifáše.

Ananiáš: Křesťan prvotní církve žijící v Damašku. Máme o něm pouze jedinou zmínku: Byl vyslán Bohem, aby položil ruce a uzdravil budoucího apoštola Pavla, v té době však ještě Saula známého svým zuřivým pronásledováním všeho křesťanského.

Ananiáš: Křesťan prvotní církve, manžel Safíry. Odsouzen a bezprostředně zabit Bohem za lež proti Duchu Svatému a pokrytectví vůči svým bratrům, kdy předstíral, že dává "k nohám apoštolům" veškerý svůj majetek, při čemž si ve skutečnosti ve spolupráci se svou ženou část z něj nechal a tajně ukryl. Jméno Ananiáš znamená: Bůh jedná laskavě, mírně.

Anežka Přemyslovna: (kolem r. 1211 – 6. března 1282). Česká princezna, nejmladší dcera Přemysla Otakara I a Konstancie Uherské. Vyrůstala v cisterciáckém kláštere v Třeboni, byla zasnoubena s římským králem Jindřichem VII, synem a spoluvladařem tehdy vladnoucího Fridricha II. Štaufského, sňatek se však neuskutečnil pro intriky rakouských Babemberků. Po té odešla do kláštera Na Františku, kde odmítla své další nápadníky (podle wikipedie i samotného císaře Fridricha II.). Založila nový řád "křížovníku s červenou hvězdou" (jediná česká řehole). Stala se známou pro svou nezištnou pokoru, láskyplnou pomoc chudým, péči o nemocné a potřebné. Po šesti stech letech byla v roce 1989 kanonizována papežem Janem Pavlem II.Podorbněji na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ane%C5%BEka_%C4%8Cesk%C3%A1

Anežka Římská: Mučednice pro víru v Krista z odbobí pronásledování křesťanů za vlády císaře Diokleciána. Žila v Římě mezi léty 291 - 304.  Ve svých třinácti letech zažila dotek Ježíše Krista a obrátila se k Bohu. Odmítla pak milostné návrhy syna městského prefekta, který pak  zinscenoval proces. Anežka byla za trest nahá předhozena v nevěstinci a zanechána napospas mužům a mladíkům včetně onoho prefektova syna k "nevázaným hrám". Zemřela zanedlouho poté, popravena mečem na Diokleciánově  náměstí. Podorbněji na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ane%C5%BEka_%C5%98%C3%ADmsk%C3%A1

Anglikánská církev: Křesťanská církev působící na pomezí katolicismu a protestantismu, vyznávající tzv. apoštolskou posloupnost. Byla založena anglickým králem Jindřichem VIII., který ji parlamentním aktem odňal z obediecne na římském papeži a sám se prohlásil za její světskou hlavu. Tím vyvrcholili spory krále Jindřicha s papežem ohledně jeho rozvodu s královnou Kateřinou Aragónskou. Toto manželství pokládal Jindřich za neplatné, neboť se jednalo o vdovu po jeho vlastnímu bratru. Manželství zůstávalo bezdětné, královna mu sice "rodila syna za synem," ale všechny mrtvé buď hned, anebo zemřelé po několika měsících. Jindřich v tom viděl jasný Boží trest popsaný v Bibli jako důsledek hříchu smilstva.Papež však rozuměl situaci odlišně, vzhledem k tomu, že sám vydal k tomuto sňatku tzv. dispens. I po tomto aktu zůstávala Angilkánská církev ve svém učení v podstatě katolická, částečně se protenstantila za vlády jeho dcery Alžběty I a pak vlivem puritanismu v době občanské války. V minulosti se anglikánská církev sama proviňovala pronásledováním jiných křesťanskch vyznání. V současné době se anglikání dělí na "Horní a dolní církev."  Dnes Anglikánská církev zastřešuje mnoho křesťanských proudů od blízkých katolicismu až po evidentně evangelikální, avšak největší vliv získává proud liberální, který dovoluje svěcení žen a praktikujících homosexuálů. Tento vývoj hrozí vyvrcholit v rozkolu. Již dnes několik biskupů opustilo na protest anglikánskou církev a vstoupilo do římskokatolické církve. V českém prostředí poskytuje anglikánům duchovní péči Starokatolická církev. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anglik%C3%A1nsk%C3%A1_c%C3%ADrkev

Anna, dcera Fanuelova: Prorokyně, vdova. Manžela ztratila v poměrně mladém věku, po jeho smrti žila neustále v Jeruzalémském chrámě, ze kterého vůbec nevycházela, sloužila modlitby a posty. Když ji bylo osmdesát čtyři let, rozeznala v novorozeném Ježíši, kterého přinášeli Josef s Marií do chrámu ke slavnosti obřízky a k obětování  oběti (pro chudé to byli dva holoubátka) předepsané pro prvorozeného syna. V judaismu totiž vše prvorozené patřilo Bohu. Příběh Anny je zapsán v Lukášově evangeliu, ve druhé kapitole.

Anna Lucemburská: V Anglii známá jako Anna Česká, (11. května 1366 – 7. června 1394), dcera Karla IV. a Alžběty Pomořanské, sestra Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. V roce 1381 se mladá princezna vdává za anglického krále Richarda II., což byl velký úspěch diplomatické politiky Václava IV. Tímto sňatkem si upevnil své postavení proti vzdoropapeži Klimentovi VII i papež Urban IV., který tím spojil dva své významné příznivce.  Sňatek Anny a Richarda na čas oživil kulturní propejení mezi Čechy a Anglii, díky čemuž se mohli mistři Univerzity Karlovy seznámit například se spisy a dílem anglického myslitele a kritika církve Johna Wiclefa. Jeho názory se staly základnou reformního hnutí, které se na univerzitě zformulovalo kolem Mistra Jana Husa. Brána k husitství se dokořán otevřela. Prncezna Anna umírá v roce 1396 bezdětná. Jjeí smrt Richard II. nesl velice těžce. Wikipedie píše, že "královský zámek Sheen, kde Anna zemřela, nechal zbourat a při pohřbu zuřivě napadl hraběte z Arundelu za to, že se na obřad dostavil pozdě." Královna Anna byla mezi poddanými oblíbená svou vlídností, zasadila se o zmírnění trestů pro účastníky rebélie z roku 1381. Měla přezdívku: "Good Queen Anne". Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Lucembursk%C3%A1. Mimochodem, dá-li Pán, z Anniných přímých a nejbližších příbezných si ještě připomeneme jejího otce Karla IV a její bratry Václava IV i Zikmunda Lucemburského, čímž se tato rodina stává vedle prvních Přemyslovců rodinou zde nejvíce připomínanou...

Anselm z Canterbury: Narodil se někdy po roce 1030 a zemřel 21.4.1109. Původem Ital, opat a aricibiskup v Canterbury. Jeden z tvůrců scholastiky, později papežem posmrtně jmenován "učitelem církve". Svým dílem ovlivnil například Tomáše Akvinského. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anselm_z_Canterbury. Citát: "Nehledám pochopení, abych uvěřil, nýbrž věřím, abych mohl pochopit. Neboť věřím i to, že kdybych nejdříve nevěřil, nemohl bych ani rozumět."

Antiochos IV. Epifanés: Řecký tyran. V roce 167 př. Kr. vstoupil s armádou do Jeruzaléma a vládnul nad Judeou tři a půl roku. Po tu dobu tvrdě, za pomocí kolaborující části židovské společnosti prosazoval helénizaci. Do hlavního Jeruzalémského chrámu, vlastně do srdce tehdejšího náboženského cítění a života, nechal postavit obravskou sochu řeckého boha Dia. Jeho politika vyprovokovala tzv. Makabejské povstání, díky kterému židé na pár desítek let získali samostatnost. Doba vlády Antiocha (t.j. tři a půl roku) přešla do židovské symbolické mluvy, která se v mnohých obměnách (72 měsíců, 1260 dní) objevuje například v Biblické knize Zjevení. Tato symbolická číslice pak neznamená přesný časový údaj, jako obsah děje (tyranie zasahující do nejcitlivější oblasti lidské duše a nutící člověka k modloslužbě). Obdobně i ona "modla znesvěcující ohavnosti" má svůj původ ve vládě tohoto tyrana.

Antonín z Padovy: (15. srpna 1195 Lisabon – 16. června 1231 Padova). Významný portugalský římskokatolický kněz, kazatel, původně dominikán posléze františkán, hluboký znalec bible, výborný řečník, krátkodobý misionář mezi africkými muslimy. Muž nepevného zdraví. Byl kanonizován pouhých 11 měsíců po své smrti, čímž vlastně drží dosud nepřekonaný rekord. Později byl papežem posmrtně jmenován za "učitele církve." Více na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_z_Padovy

Apokalypsa: Jiné pojmenování pro knihu apoštola Jana Zjevení.

Apollos: Křesťan z židů prvotní církve. Pocházel z Alexandrie, v Efezu se poznal s manžely Akvilou a Priscilou, kteří v něm rozpoznali vyjímečné dary a povzbudili jej ke službě v Korintu. Ta však měla jeden nezamýšlený efekt: Korintská církev se začala rozpadat a dělit na nejrůznější skupiny hlásící se buď k Apollovi, nebo k Pavlovi, či k Petrovi. Tento vývoj byl z jedním z důvodů, který apoštola Pavla motivoval k sepsání jeho slavné první epištoly do Korintu. O životě Apolla nemáme další biblické zprávy.

Apor, Vilmos: (29.2.1892-2.4.1945). Maďarský šlechtic a římskokatolické kněz, biskup rábský v době druhé světové války, během které protestoval proti pronásledování židů a snažil se je ochraňovat a pomáhat jim. Zemřel, když chránil dívku před znásilněním ruským vojákem, zabila ho dávka ze samopalu.  Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vilmos_Apor

Apoštolská církev: Česká církev letničního směru. Ve své době to byla jediná nově vzniklá křesťanská církev, kterou oficiálně uznal komunistický režim. Své kořeny má ve velkém probuzení na Těšínsku z počátku dvacátého století, ze kterého vznikl "Spolek rozhodných křesťanů." Tento spolek byl po roce 1948 nucen přistoupit k nějaké existující, už uznané církvi. Spolek si vybral Církev bratrskou. Zde však se část tohoto spolku ocitla ve sporu s předsedou rady CB kazatelem Janem Urbanem, kvůli tomu se v sedmdesátých letech  s touto církvi rozešli.  Někteří  bratři odešli do Polska, zbytek se stal základem pro dnešní Apoštolskou církev. Prvním biskupem AC byl Rudolf Bubík,  druhým biskupem je dnes Martin Moldán. Apoštolská církev se hlásí k celosvětové letniční denominaci "Assemblies of God." Link: http://www.apostolskacirkev.cz/

Arafat, Jásir: (24. srpna 1929 - 11. listopadu 2004), terorista a vrah, vůdce Organizace pro osvobozená Palestiny, nositel Nobelovy ceny míru společně s Jicchakem Rabbinem a Šimonem Perésem za dohody v Daytonu. V roce 1969 založil OOP, stal se jejím prvním vůdcem. Dne 15. listopadu 1988  se Arafat vzdal terorismu jako prostředku boje za nezávislost, uznal stát Izrael a vyhlásil vznik Nezávislého palestinského státu. Vstoupil v jednání s židovskými představiteli, jejichž výsledkem se staly dohody z Daytonu ohledně palestinské autonomie. V roce 1993 získal Nobelovi cenu míru, avšak na protest rezignovala třetina výboru tuto cenu udílející.Na přelomu století však odmítl nejvelkorysejší nabídku, jakou mu kdy Izrael ústy ministerského předsedy pana Ehuda Baraka nabídnul: Wiki píše, "že Palestinci by získali pro svůj stát celé Pásmo Gazy a postupně téměř celý Západní břeh Jordánu s důležitou výjimkou Jeruzaléma. Realizace návrhu by znamenala vyklizení téměř všech židovských osad". Toto odmítnutí odstartovalo nové kolo blízkovýchodního násilí, Jásir Arafat tím torpédoval vše dobré, co od roku 1988 vybudoval a za co dostal v roce 1993 Nobelovu cenu míru. Na  základě tohoto odmítnutí jej George W. Bush nazval "Brzdou mírového procesu." V roce 2004 pak Jásir Arafat na pařížské klinice umírá. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1sir_Arafat
 

Areiaos (260–336). Křesťanský heretik z doby "církevních otců." Ve svém učení popíral plné božství Syna - Ježíše Krista, toto učení bylo odmítnuto ekumenickými koncily v Níkey a Konstantinopole. Ariánství však ovlivnilo celé generace, ariány byli například císařové Konstantin Veliký a Konstantius, ariánství vyznávali i vizigótští králové, kteří opanovali Itálii a Španělsko po pádu římské říše, dnes cítíme dozvuky ariánství například v tzv náboženské společnosti Svědků Jehovových.. Spor mezi příznivci a odpůrci Aréia v církvi čtvrtého století byl veden obludnými prostředky, nechybělo udavačství, mocenské zasahování ze strany římských císařů, ba dokonce ani jedy a nájemní vrahové.  Smůtná kapitola církevních dějin, kritizována například americkým beatníckým spisovatelem Gorem Vidalem v románu "Juliánus." Samotný Areios byl kazatelem v Alexadrii, pro své učení však byl vyhnán a žil v exilu řadu let. Nakonec se rozhodl vzdát se a podepsat Nicejské vyznání víry, avšak těsně před tím v roce 336 umírá. http://cs.wikipedia.org/wiki/Areios

Arjuna: Hrdina hinduistických védských hymnů. Odmítnul bojovat ve velké bitvě u Kuruksétře, Bůh Krišna ho musel osobně dlouho přesvědčovat, aby nakonec svolil a do bitvy se zapojil. Rozhovor Krišny s Arjunou, tzv. Bhagavad Gíta, tvoří základ hinduistického učení.

Armáda Spásy: Křesťanská organizace spravovaná vojenským způsobem pomocí šarží od generála po vojína, její hlavní náplní je péče o lidi v nouzi, zvláště o bezdomovce. Byla založena metodistickým kazatelem Williamem Boothem v roce 1865. V Československu působila od roku 1919s přestávkou 40 let komunistického režimu, služba pak se obnovila v roce 1990. Současným velitelem mezinárodní Armády spásy je generál Shaw Clifton, v České republice pak major Michael R. Stannett Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Arm%C3%A1da_sp%C3%A1sy. Oficiální link: http://www.armadaspasy.cz/

Armagedon: Apokalyptické místo z posledních časů budoucnosti světa, kde síly Zla naposledy zoufale zaútočí na Boží Dílo.  

Armín, Jakub (Armenszoon): (1560 - 1609). Zakladatel armínismu. Sloužil reformované církvi v Amsterdamu, vyučoval na univerzitě v Leidenu. Studoval například v Ženevě u v té době protestanty uznávaného Theodora Bázy, současníka Jana Kalvína. V roce 1603 získal teologii na univerzitě v Leidenu. V roce 1608 vydal spis: Vyhlášení stanovisek. Armín tvrdil, že Bůh rozhodl (citace z wikipedie):

1. o určení Ježíše Krista jako prostředníka, který měl člověku přinést spasení.
2.  přijmout a spasit všechny, kdo budou činit pokání a uvěří v Ježíše Krista, ale odmítnout nekající nevěřící.
3. rozhodl poskytnout prostředky nutné k tomu, aby člověk mohl činit pokání a uvěřit.
4. rozhodl o spasení určitých konkrétních jednotlivců – protože předem věděl o tom, že uvěří a vytrvají až do konce.

Armínovi následovníci a žáci pak zformulovali následujících pět vět o spáse (opět citace z wikipedie):

1. Lidé nemohou sami ze sebe udělat nic dobrého.
2. Před založením světa se Bůh rozhodl zachránit každého, kdo se svobodně rozhodne uvěřit v Ježíše Krista.
3. Ježíš zemřel za každého, ale Jeho smrt zachrání jen věřící.
4. Lidé mohou odmítnout Boží úmysl je zachránit.
5. Písmo jasně neříká, zda může křesťan spasení ztratit.

Osobně mi to trošku nesedí. Jestliže lidé nemohou sami od sebe udělat nic dobrého, pak nemohou ani neodmítnout Boží nabídku, protože kdyby ji mohli neodmítnout, pak by mohli udělat něco dobrého - vždyť neodmítnout Boží nabídku je dobré. A oni jsou lidé, kteří tuto nabídku neodmítli a v tomto neodmítnutí žili, ba i zemřeli, často mučednicky. Tak buď jsou někteří lidé, kteří se jakoby nerodí až tak moc špatní, anebo lidé nemohou odmítnout Boží úmysl je zahcránit a už samo to neodmítnutí pak je Božím darem a Milostí k člověku...

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Arminius

Arnošt z Pardubic: (25. březen 1297 – 30. červen 1364, Roudnice). Významný český římskokatolický duchovní, poslední pražský biskup a první arcibiskup, blízký přítel, spojenec a spolupracovník Karla IV, zasloužil se o rozvoj české kultury a vzdělanosti, o vznik Univerzity Karlovy, o kterou pak starostlivě pečoval a také o stavbu Svatovítské katedrály na Pražském hradě.http://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_z_Pardubic

Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598-1667): Kardinál, arcibiskup pražský od roku 1623, ke konci života biskup tridentský, švagr Albrechta z Valdštejna. Jeden z vůdců násilné rekatolizace, byť s ní údajně zpočátku nesouhlasil. Taktéž pomáhal formulovat Obnovené zřízení zemské. Založil arcibiskupský seminář a  gymnazium, inicioval, repsktivě umožnil, vznik diecézí v Litoměřicích a v Hradci Králové, zreformoval správu arcibiskupství. Také zahájil obnovu Svatovítské katedrály na Pražském hradě.

Áron:  Byl první židovský velekněz ustanovený podle Staré Smlouvy. Byl bratrem Mojžíšovým, synem Amrama a Jochebed z kmene Lévy. Áron sám prorokem nebyl, v podstatě působil jako Mojžíšův "tiskový mlůvčí."  Ve svém poslání  však jednou selhal. Když Mojžíš pobýval na hoře Sinaj, na nátlak lidu odlil modlu Zlatého býčka, kterého dokonce označil za boha, který vyvedl lid z Egyptské země. Kolem tohoto býčka se pak udála slavnost podobná pohanským kultům plodivých sil, kterou bible nazývá "nezávaznými hrami. Áron se oženil s Elíšebou, dceru Amínadabovu, jeho synové se jmenovali Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítam, při čemž Eleazar ho pak nahradil ve velekněžském úřadě. Áron zemřel ve čtyřicátém roce putování pouští, nedlouho před svým bratrem Mojžíšem. Jejich smrt uzavírala starou dobu egyptského otroctví  a blouddění pouští a otevírala dobu novou: Dobytí a osídlení Zaslíbené země. 

Ása: král jižní Judey (třetí v pořadí od rozpadu Davidovsko - Šalamounské Izraelské říše), syn krále Abijáše z Davidovské dynastie. Náboženský reformátor, likvidoval pohanské kulty spojené s prostitucí a sodomií a podporoval obnovu Hospodinova kultu. Úspěšně odrazil útok egyptského vojska složeného z Líbyjců a Etiopanů. Vládl 41 let (asi 911–870 př. n. l.), neustále ohrožován ze strany království severního Izraele. 

Ašer: Syn patriarchy Jákoba a otrokyně Zilpy jeho nemilované ženy, prvorozené Ley. O jeho osudech není moc známo, podílel se na prodání dalšího syna Jákoba do egyptského otroctví a společně se svými bratry nalhal svému otci, že Josef zahynul.

Aššúr: starověká mocná kořistnická říše Asýrie z území Mezopotámie dnešního Iráku s centrem ve velkoměstě Ninive. Největší rozmach zažívala mezi 9. a 7. stoletím před Kristem. V roce 722 dobyli Asyřané Samařsko a zničili Severoizraelská království. Několikrát ohrozili i jižní Jůdeu. Slavní králové: Tiglatpilesar II, Tiglatpilesar III, Aššurbanipal. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/As%C3%BDrie

Athanasios (295 - 2. května 373): Významný římskokatolický biskup v Alexandrii, jeden z "církevních otců", hlavní ideologický oponen Areia a stoupenec Nikajského vyznání víry, Níkajského koncilu se sám jako biskupský sekretář zúčastnil. Celkem pětkrát musel odejít do vyhnanství. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Athanasios

Augusta, Jan: (1500 Praha – 13. ledna 1572 Mladá Boleslav): Významný kazatel a biskup staré Jednoty Bratrské, dlouholetý vězeň pro víru. Více v článku: Galérie osobností Jednoty Bratrské.

Augustin z Canterbury: Benediktýnský mnich žijící na přelomu šestého a sedmého století. Papež Řehoř I. jej vyslal v čele misie čtyřiceti mnichů do anglosaské Anglie a jmenoval jej za prvního aribiskupa v Canterbury. Anglosasové se již sice setkali s křesťanstvím v rámci irsko-skotské misie, ale toot učení bylo trošku odlišné od Římského. Augustin obrátil na kaolickou víru kentského krále Ethelberta, čímž otevřel dveře misii v tomto prostoru. Augustin pak mohl založit dvoje podřízená biskupství (v Rochesteru a v Londýně) a v Canterbury založil benediktýnský klášter pro vzdělávání budoucích kněží. Zemřel asi 26.5.604. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Augustin_z_Canterbury

Augustinus, Aurelius: (354 Thagaste – 430 Hippo Regius; obě města ležela v dnešním Alžírsku). "Poslední filozof starověku a první filozof středověku." Římskokatolický kněz, biskup v Hippo Regiu, nejvýznamnější "církevní otec." Syn pohanského římského úředníka a katolické matky Moniky, otec nelegitimního syna Adeodata. Původně člen heretické manichejské sekty, strávil v ní devět let. Býval slavným řečníkem a učitelem. V Miláně se však seznámil s biskupem Ambrožem, poslouchal jeho kázaní, zažil katarzy a obrácení. Založil mnišský řád Augustiniánů, v podstatě proti své vůli byl zvolen biskupem v Hippo Regiu. Umírá při dobytí tohoto města Vandaly. Byl silně ovlivněn učením Apoštola Pavla. Napsal stěžejní dílo "O obci Boží" a zamyšlení nad svým životem "Vyznání." Provedl syntézi křesťanského učení s antickou athénskou filozofickou školou, zvláště pak s Aristotelem. K Augustinovi se hlásí církevní reformátoři v čele s Janem Husem a Martinem Lutherem.

Augustus, Gaius Octavius: (23. září 63 př. n. l. v Římě – 19. srpna 14 n. l. v Nole poblíž Neapole). První římský císař, adoptivní syn a dědic Gáia Jůlia Caesara. Za jeho panování  se v Betlémě narodil Pán Ježíš Kristus.

Aviaf: Uživatel webu granosalis.cz, za tímto nickem se skrývá křesťan liberálního zaměření hlásící se k metodistické církvi.

Avignon: Město v jižní Francii a provensálském regionu. V období tzv Avignonského zajetí v letech 1309-1370 se stalo město rezidencí papežů.  V době Velkého schizmatu zde přibližně od osmdesátých let 14. století do Kostnického koncilu sídlili avingnoští vzdoropapežové. Z českých významných rodáků v tomto městě zemřel a byl pochován Jan Milíč z Kroměříže.

Azarjáš Abed-nego: Židovský šlechtic, který byl přesídlen do babylónského zajetí společně s králem Jojákínem v první vlně deportace, v roce 597 před Kristem. Přítel proroka Daniele, který jej ovlivňoval a vedl ve víře a důvěře v Hospodinu. Společně s dalšími přáteli Chananjášem a Míšaelem vyrůstali na babylónském dvoře krále Nebúkadnesara, při čemž byli připravováni pro úřednickou kariéru ve službách tohoto chaldejského panovníka. Společně se odmítli pokvrnit pojídáním masa obětovaného modlám z královského stolu, raději přijímali pouze zeleninu. Přesto zázrakem Božím se jejich tělesná zdatnost vyvíjela stejným, nebo rychlešjím způsobem, než jiných mladíků, jejich spolustudentů. Za nepřítomnosti Daniela byli pak tito tři přátelé uvrhnuti do ohnivé pece, neboť se odmítli poklonit modle vytvořené na příkaz krále. I z této situace je zázračným způsobem osvobodil Bůh. Abed-Nego je chaldejské jméno, které byl Azarjáš donucen přijmout. Jeméno Azarjáš znamená: pomohl Hospodin a jméno Abed-nego, což zase znamená: Služebník, ba dokonce otrok pohanského boha úředníků a písařů Nábula. Tímto způsobem je chtěl babylonský král připravit o víru v Hospodina a Jeho Požehnání. Avšak, v judaistické kultuře jméno není otázkou toho, jak člověka ten či onen nazývá, ale obsahu srdce, otázkou osobnosti člověka, toho nejvnitrnějšího Já, co dělá Františka Františkem, Pepíčka Pepíčkem, či Venouška Venouškem. Tento svévolný akt krále Nebúkadnesara tedy nemohl mít nejmenší vliv na vztah mezi Azarjášem a Hospodinem, pokud by tato změna neovlivnila negativním způsobem samotného Azarjáše....

Revize: 17.12.2010 v 13:46, 18.12. v 15:52, 1.1. v 13:36

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.24 (54x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře