...a proč se dobré věci dějí špatným lidem?

10. červenec 2010 | 22.02 |
› 

Tak to je teprve palčivá otázka. Co říkáte. V minulém článku jsme se zamýšleli, proč se dobrým lidem stávají špatné věci. Ale proč se špatným lidem ději dobré věci? Proč ten, či onen všivák, říkáme si, si žije jako s prominutím prase v žitě a já si pomalu nemohu dovolit ani chleba na večeři? Takto se často ptáme, bublá v nás plamen závisti, hořkosti, křivdy a nespravedlnosti. Možná si ještě dokážeme vysvětlit, proč se dobrým lidem dějí špatné věci. Můžeme si říci, že se tak děje pro jejich dobro, pro jejich růst. Ale co nakopak?

 Kde je problém? Možná v sebehodnocení. Jak charakterizujeme špatného člověka? Možná jako někoho horšího než my sami. Když se v tomto úhlu pohledu podíváme po světě, spatříme mnoho křiváků, všiváků, podrazáků... Skoro jako v onom vtipu: Říká blázen bláznovi: Všichni jsou blázni jenom já jsem letadlo... Anebo jiný vtip: Ptají se blázna v blázinci, jak se dostal do onoho ústavu. Blázen odpovídá: Víte, říkal jsem všem lidem, že jsou to blázni, a všichni lidé zase říkali o mně, že jsem blázen já. No a většina  má vždycky pravdu...

Všichni jsou křiváci, jenom já jsem ten čestný dobrák... Anebo ne? Co když se nebudeme porovnávat s druhými lidmi podle našich vlastních měřítek, ale s Bohem podle měřítek Božích? Mezi kazateli putuje takováto ilustrace. Řekněme, že by existovala kamera, která by dokázala nahrát všechny naše myšlenky, pocity, názory, naše vnitřní monology. Tedy né pouze to, co ukazujeme navenek, ale to, co skrýváme vevnitř. A pak, na konci života, bychom sezvali do kina všechny naše příbuzné, rodiče, prarodiče, partnery, děti, sousedy, kolegy z práce, šéfa, každého člověka, kterého jsme v životě potkali na ulici, příjemného, nepříjemného, krásného či ošklivého, a tento natočený film bychom jim pustili. Byli bychom schopni se těmto lidem podívat po skončení projekce do očí?

Otázka tedy nezní: ...proč se dobré věci dějí špatným lidem..., ale spíše: Proč dobro zažívám ve svém životě já osobně. Já a ty. My dva křiváci a pokrytci na českém internetu. Anebo Vás snad v životě nepotkávají dobré věci? Copak jste se dneska ještě, například, nenadechli červencového vzduchu? A to je dobrá věc, ne? Najedli jste se, napili? Takové štěstí nemají všichni lidé všude na světě. Zažíváme mír, kdy nám nehrozí sebevražední atentátníci každý den, kdy nás na ulicích běžně neodstřelují snajpeři.  To, že jste si na internetu našli tento článek, svědčí o tom, že si také nežijete zrovna špatně. Že máte volný čas, prostředky, k tomu, zapnout si počítač a usednout do křesla. A co příležitost dneska někomu za něco poděkovat? Třeba za úplnou drobnost. Třeba prodavačce v krámě, řidiči, který nám zastaví na přechodu, policajtovi či lékaři ve službě, že jsou připraveni nám pomoci. Dneska jsme jistě potkali stovky různých možností, za co být osobně vděčný.

Když se nám stane něco špatného, reagujeme okamžitě a velmi emocionálně. Křivda! Nespravedlnost! Křičíme, ať už nahlas, nebo ve svém nitru. Avšak reagujeme stejně citlivě i na požehnání, které k nám denně přicházejí? Anebo je bereme tak nějak jako samozřejmost. Jako něco, na co cítíme právní nárok, co jsme si přece zasloužili. Svou pcotivostí, svým dobrým charakterem. Jako vzduch, jako dýchání. Vždyť to, že dýcháme vzduch, je samozřejmé, ne? Není. 

Jaktože se dobré věco stávají takovému hříšníkovi, jako jsem já? A jako jsi ty?

Nebeský Otec dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Buďte tedy (v lásce) úplní, jako je úplný váš nebeský Otec...(Mt 5,45n)

 Jsou tu dvě otázky, no možná tři, které jsem chtěl tímto článkem tak trošku předložit k zamyšlení:
1) Odkud pramení závist?
2) Kdo je tu všivák?
3) A jsme stejně citliví na milost jako na křivdu? Jsme stejně vděční za milost, jako citliví za křivdu? Dovedeme poznat milost tak jemně, jako reagujeme na krivdu proti nám?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře