Nezabiješ: A kdo je můj bratr?

23. červen 2009 | 17.42 |

A kdo je můj bratr?

Tak takhle nějak by se mohl zeptat čtenář, který by si přečetl předcházející článek: http://bohu-a.svetu.cz/18849-hnev-jako-vrazda.html.

Zapeklitá otázka. Připomeňme si verš, který společně rozebíráme:
Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: 'Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.' Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Mat 5, 21n.

Škoda, že zde Kristus nepoužil slovo: "Bližní." Na to bychom už v Bibli definici našli. Jednou, když se Krista takto zeptal jeden zákoník, prý, aby se obhájil, mu Ježíš pověděl tento příběh:

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" On mu řekl: "‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘" Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ." Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."  Z Lukášova evangelia, 10. kapitola, od 25 verše...

Stručně řečeno, Ježíšova odpověď zní: Není důležité, kdo je tvůj bližní, klíčové však je, komu jsi blížním ty. Neptat se, jestli ten, či onen, kdo potřebuje moji pomoc, je jí hoden, je-li můj bližní, ale naopak, potřebuje - li mou pomoc, pak jsem já bližním jemu, i když on mi bližní být nemusí. Možná obdobně může znít odpověď na naši otázku z titulu tohoto článečku: Není důležité, kdo je můj bratr, ale komu jsem já bratrem. A jestli, čistě náhodou, bych měl být bratrem také někomu, koho za bratra v této chvíli nepovažuji.

Ale připusťme.

Že slovo bratr není synonymní ke slovu bližní. Připusťme, že Kristova poučka pro bližní se nedá použít pro slovo "bratr." Pak se zeptejme jinak. Koho považoval za bratra žid doby Kristovi? Avšak, i tuto odpověď bude asi velmi těžké aplikovat pro dnešní dobu. Dnešní doba má totiž něco, co židé neprožívali: Odluku národa od náboženství. Pro židy byl bratr druhý žid, příslušník stejného národa a vyznání. Jestliže budeme vycházet čistě z vnitřní logiky věci, pak dojdeme k závěru, že bratr křesťana je druhý křesťan, neboť církev je Pokračování Izraele.Žid byl židu bratrem, neboť mají společného tělesného otce: Abrahama. Křesťan je křesťanu duchovní bratr a to nejenom proto, že mají společného otce "duchovního", t.j. Abrahama, ale i proto, že v nás koluje společná krev, krev Ježíše Krista, neboť jsme jedno tělo, tělo Ježíše Krista, neboť jsme spojeni jedním Duchem, Duchem Svatým Ježíše Krista. Ale osobně mám takový vnitřní pocit, že prohlásit zde, v tomto biblickém citátu, za mého bratra pouze křesťana, znamená silně omezit význam tohoto verše. Pochopte, jenom pocit, vnitřní pocit, nic více. Nic méně.

Právě proto, že pro žida byl bratrem druhý žid, příslušník stejného národa, pak můžeme konstatovat, že zde se pod slovem bratr může skrývat i příslušník mého národa. T.J. Čech.  I to se mi zdá přílišné zúžení významu daného citátu. Lze také prohlásit, že nás všechny stvořil jediný Bůh, že všichni pocházíme od Adama a Evy, či od Noeo a jeho potomků, tedy vztáhnout pojem bratr na každého člověka. Tento výklad se mi zase zdá až moc široký.

Přemýšlejme dál. Bratr. Ne rodič, ne potomek. Bratr. Já osobně v tom cítím, že se jedná o osobu, za kterou nejsem zodpovědný. Takže né mé dítě, né můj podřízený   a tak dále. Neboť se domnívám, že kromě špatného hněvu, t.j. hněv na bratra, existuje i dobrý hněv. Například Hněv Boží. Bůh přece je dobrý tak i Jeho Hněv je dobrý. Ale já osobně nejsem k Bohu bratrem, ale spíše služebník, otrok, syn. Když dítě zlobí, pak určitý  hněv je dobrý, neboť se jedná o snahu ochránit dítě. Jestliže mi dítě bude denodenně utíkat na cestu, kde jezdí auta a hrozí mu tam nebezpečí, tak se rozhněvám a naplácám mu. Samozřejmě, že zde nemluvím o nějakém hněvu permanentním, kdy se hněvám na dítě už obecně a né za nějakou konkrétní věc, anebo hněv, který nezkončí s daným trestem. Také zde nemyslím hněv, který má zdroj někde jinde, ale na nějakém konkrétním nesprávném činu dítěte se sveze jako blesk po hromosvodu.

Totéž v určité míře platí i o vztah zaměstnanec x zaměstnavatel, podřízený x nadřízený, policajt ve službě x běžný občan. A tak dále, a tak dále. 

Když zde Ježíš hovoří o bratru, pak v kontextu tohoto místa osobně cítím, že se jedná o člověka, za kterého nejsem zodpovědný obdobně, jako je zodpovědný rodič za dítě. A také, že otázka nestojí tak, jak ji můžeme číst v nadpisku této úvahy, kdo je můj bratr, ale spíše bychom se měli ptát trošku jinak: Komu jsem já bratrem?

Mějte se pěkně, nechť Vás Pán požehná...    

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře