O trestu smrti II - konkrétní biblická místa

22. červen 2009 | 23.50 |

V předchozím článku o trestu smrti jsem se pokusil tak trošku obecně nastínit, proč z biblického hlediska nelze, podle mého názoru, souhlasit s trestem smrti. Dnes se podívejme na konkrétní biblické příběhy a podobenství, které o daném problému hovoří...

Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"  Z evangelia Janova, 8. kapitola.

Toto je asi nejznámější místo, kde Ježíš zcela zřetelně a jasně vzal hříšníkům morální právo kamenovat cizoložnici. Proč, to jsme si vysvětlili v předešlém článečku. A uvidíme to i z dalších biblických míst. S touto zcela jasnou Ježíšovou řečí jakoby se někteří křesťané nehodlali smířit. Tak hledají únikové východy. Prý to Ježíš ani tak moc nemyslel, neboť se potřeboval dostat z pasti, kterou na něj narafičili farizeové. Tato námitka by mohla mít úspěch, kdyby však i na jiných biblických místech nebyl princip - Kdo hřeší, nemá morální právo odsuzovat, nechce li být sám odsouzen - nebyl zjeven. Pojďme se tedy podívat dále:

"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh.

Z Matoušova evangelia, 18. kapitola...

Všimněme si, že onen služebník neudělal nic protizákonného. Dlužník mu dlužil jeho peníze, peníze, na které má nárok. Tudíž jednal v souladu se spravedlností. Ale - Nelze chtít  Milost pro sebe a spravedlnost pro druhého. Přijmaná Milost člověka mění, proměňuje jeho charakter, přichází s velkou vděčností. Jestliže ona vděčnost nepřichází, tak kde je ta přijmutá vděčnost? Pro doplnění: Onen dluh, který měl zaplatit, to byl služebníkův život. Zaplatit CELÝ dluh znamená přijít o život, protože život, to je ten dluh, o který se tu jedná...

Kdo v Krista věří, není souzen. Jan 3, 18... Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.  Matouš 7, 1.

Všimněme si: Kristus neříká: Suďte spravedlivě, abyste sami byli souzeni sporavedlivě. Ale nesuďte vůbec, abyste sami nebyli souzeni. Zde slovo Soud znamená v biblickém kontextu něco trošku jiného. Slovo soud v Bibli neznamená soudní jednání, kde by se zjišťovala vinna či nevinna, ale přímo vynesení rozsudku, odsouzení. Jinými slovy: Neodsuzuj druhého, abys sám nebyl odsouzen. Neboť jaký metr naměříš druhému - přísný, mírnmý, žádný - takový ti bude naměřen. Měříš li metrem trestu smrti, myslíš si, že vyváznéš sám z toho metru? Naše spása, jak píše Jan v třetí kapitole, 18 verši, není v tom, že bychom byli souzeni spravedlivě, ale v tom, že nebudeme souzeni vůbec. Spravedlivým soudem bychom totiž byli odsouzeni. Před spravedlivým Božím Sloudem žádná z nás neobstojí. Kdo si to myslí, ten nepotřebuje Krista jako svého mesiáše. Neboť to byl Kristus, který se nechal odsoudit na našem místě, Kristus, který se nechal na svou hlavu spustit Boží hněv a Boží Spravedlnost, která byla namířena proti nám.

Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec... Matouš 6, 14...

Vysvětleme si nejdříve, co to znamená odpuštění. Někdy mám pocit, že to zaměňujeme za odříkání nějaké větičky, bez praktického obsahu. Ano, odpouštím ti, říkáme, ale nezapomenu ti to nikdy. Odpouštím ti, ale zaplať mi škodu. Odpouštím ti, ale marš do vězení. Odpouštím ti, ale chci, abys byl oběšen. Co je to za lacinou slovní hříčku? Forma bez obsahu, maska na tváři, Kristus něco takového nazval pokrytectvím. Nebot to, co tvrdíme, by mělo být v souladu s tím, jak jednáme. 

Anebo si snad křesťané myslí, že tímto smyslem odpouští Bůh? Ano, odpouštím ti, ale do pekla stejně půjdeš? Ano, odpouštím ti, ale přesto se budeš věčně smažit? Ano, odpouštím ti, ale stejně tě zabiju? 

Takováto Milost ani není milostí, takovéto odpuštění ani není odpuštěním.

Jak chceme, aby bylo naloženo s námi, tak ve všem jednejme s druhými (Luk 6, 31).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře