Vesmír bez Boha?

5. září 2010 | 16.52 |

Přední současný vědec a jeden z nejinteligentnějších lidí současnosti, Stephen Hawking prohlásil, že vesmír ke svému vzniku nepotřebuje Stvořitele, mohl vzniknout samovolně, sám od sebe. Tento výrok nechci komentovat, nemaje ani jeho vzdělání, ani jeho inteligenci. To, co mne však zaujalo, byla reakce, mnohdy zděšená, náboženských představitelů a vůdců.

Například vrchní zemský britský rabín Jonathan Sacks prohlásil jednomu listu toto: "Mezi vědou a náboženstvím je rozdíl. Věda se zabývá objasňováním. Náboženství se zabývá výkladem. Bible se jednoduše nezajímá o to, jakým způsobem vesmír začal existovat."

Myslím si, že zde nemá pravdu. Bible se zajímá o to, jak vznikl svět. Docela doprodobna. Jistě, můžeme diskutovat nad výkladem jednotlivých biblických veršů, jestli se třeba stvoření Světla Velkého, Malého a dalších hvězd myslí okamžik fyzického vzniku jednotlivých nebeských těles, anebo jenom okamžik, kdy se tyto tělesa stala viditelná z planety Země. Ale základní schéma tu je jasně popsáno. Vznik života na zemi je rámcován šesti dny, přičemž údaj den není specifikován relativně, abychom mohli například spekulovat o dnech dlouhých tisíce a milióny let, ale zcela přesně západem a východem slunce. Těžko si představit v zemských podmínkách střídání dne a noci trvající v řádech staletí či miliónletí a těžko si v takovýchto podmínkách představit vznik jakéhokoliv života.

 Myslím si, že než alibisticky uhýbat do jiných úkolů vědy a náboženství, je lepší férově přiznat, že zde rozpor mezi biblickou zprávou a vědeckými poznatky poslední doby prostě existuje. Ano, evoluce se nám prostě do genesis nevejde, ať ji tam strkáme zprava či zleva, katolicky či deisticky. Nevejde se tam, je to jako bychom krychli strkali do otvoru pro válec. Mám malou neteř a malého synovce, cca rok staré a vím, jaký obrovský problém to představuje. Krychle se otvorem pro válec prostě protlačit nedá.

Ono není rozdíl mezi úlohou vědy a náboženstvím. Obojí má hledat pravdu. Ale rozdíl by měl být, podle mého osobního názoru, mezi postojem vědce a postojem věřícího. Základním postoj vědce je pochybnost. Pochybování naprosto o všem, co vidí kolem sebe. Když vědec přestane pochybovat, pak se nikdy nedostane dále. Pak nikdy nic nového nevymyslí, neobjeví. Věřící však pochybovat nemusí, neboť On ví, komu uvěřil a komu důvěřuje. Přesvědčil se o pravdivosti Toho, kdo insipiroval a vyslovil knihu Genesis, ví, že na Jeho Slovu může pevně stát. Jistě, i věřícího může přepadnout pochybnost, ale vždy by to měla být pochybnost nad sebou samým. Písmo je pevný bod, o kterém pochybovat nemusíme.  

Ano. Mám velkou úctu před Stephen Hawkingem. Nejenom před jeho životním příběhem. Ale i před jeho velikou inteligenci překračující mé možnosti. Na druhé straně ani inteligence pana Hawkinga se nemůže měřit s rozhledem Božím. Cítím úctu před vzděláním tohoto člověka, ale vědomostem Božím se prostě nevyrovná. I pan Hawking jakožto člověk je tvor omylný, stejně tak jako jeho výroky jsou omylné. Věda již učinila mnoho silných vyjádření a každé z nich bylo později překonáno. Stavět na jeho silných slovech svůj dům znamená stavět ho na tekutých píscích.

I já osobně jsem si prošel obdobím "hurákreacionismu." Dnes jsem již skeptičtější a opatrnější. Neboť jakožto věřící prostě máme tendenci argumentovat typem "přání otcem myšlenky." Dnes si však myslím, že jít vědou k ověření své víry není správnou cestou.  Naši víru musíme postavit na důvěryhodnosti Našeho Boha, na ničem jiném. A k tomu, abychom mohli vyznávat Boží důvěryhodnost, musíme Boha poznávat v denodenním osobním a intimním vztahu. Tento vztah za nás žádná věda nenaváže

 Články s podobným tématem: Nevěřím na evoluci a Moc sugesce...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře