Nenecháváme stát Krista někdy opodál samotného?

28. říjen 2010 | 11.21 |

Hle, praví Pán, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Jan 16,32.

Hm, co jsem to zase vybral za verš? To se nás, dnešních křesťanů přece netýká, ne? To ti první učedníci, apoštolové, to oni nechali Krista samotného, jak se rozprchli z Getsemanské zahrady ve chvíli jeho zatýkání, ne my. S námi, křesťany jednadvacátého století, to nemá vůbec nic špolečného, že! Anebo... Anebo má?

Učedníky vyděsil Pán tohoto světa tak, že se každý rozprchl "do svého domova." Neděsí i nás podobně dnešní svět? Nejistota zítřejšího dne? Nejistota zaměstnání, zkoušek, dostatku peněz a jiných prostředků. Neutíkáme také dneska každá do "svého domova?"

Kde je "náš domov?" Kdyby pro Kristovi učedníky byl domovem samotný Pán Ježíš, tak by při nebezpečí utíkali k Němu. Oni však utíkají od Něj. Do "svého domova." Všimněme si, do domova, kteří "oni vlastní." Který není Boží, ale je jejich.

Nemáme i my, křesťané jednadvacátého století, "svůj domov," který patří nám a ne Bohu? Místečko našeho sobectví?

Víte, věta, kterou v poslední době snad můžeme slýchávat dosti často, zní: "Nemám čas." Nemám čas pro Boha, pro svou rodinu, pro službu Bohu. Komu věnujeme "náš čas?" Bohu, rodině? Anebo svému sobectví, svému egu, svému Já? 

Kde se cítíme v bezpečí? Kde máme tu pevnou hradbu, ten pevný zámek, který zamkneme a kde nám pak nic nehrozí? Je to u Pána Ježíše? Je Hospodin Naším Přepevným Hradem? To poznáme podle toho, kam utíkáme před nebezpečím. Kde se schováváme, když nám svět zahrozí. A před kým a kde se například  schovával praotec Adam? Před Zlem a Hříchem u Boha? Anebo před Bohem ve své vině a hříchu? Kdo nebo co je naší záštitou v denodenním životě? Snažíme se naše obavy řešit sami, o vlastních sil, anebo jej předkládáme Kristu? Jestli si naše obavy necháváme pro sebe, pak tím necháváme i Krista stát opodál.  Co je tedy tou pověstnou berličkou, o kterou se opíráme? Náš rozum, naše pýcha? "Náš domov?" Anebo je naší berličkou, Bůh?

Jak se cítíme, když si z nás nevěřící utahují, že ke svému životu "potřebujeme berličku?" Odpovídáme hrdě slovem: "Amen, máš pravdu, taky k tomu jednou, dá-li Pán, dospěješ?" Anebo se zastydíme a budeme se snažit dokázat, jak jsme silní a soběstační? Kde však stojí Kristus, když my jsme silní a soběstačbí? Nestojí, náhodou, opodál, osamocen, zcela mimo našeho života?

Jestliže nás děsí starostlivost o tento den, jestliže se zamykáme ve svém sobectví a egoismu, jestliže utíkáme od Krista pryč, pak necháváme Krista stát v Golgotě samotného.

Všimněme si, že v dnešním úseku "každý" utíká "do toho svého, vlastního" domova. Neutíkají tedy společně, na jedno místo sdílené všemi. Ale každý se stará jenom o sebe. Rozprchají se, každý jinam, každý "do toho svého." A tam se zavírá a zamyká a tím Krista nechává samotného. Taktéž my, když se každý uzavíráme před svými bratry ve sboru, sousedy, členy vlastní rodiny, když se uzavíráme do "svého domova," tak tím, jak se nestaráme o toho druhého, tím necháváme společně s ním osamotě i samotného Pána Krista.

 Taktéž dnešní Kristovo slovo se obrací proti církevničení, proti denonimačení. Kdy každá denonimace, každý sbor ve měste, každá církvička, je uzavřena v "tom svém domě", v tom svém kostele a v té své modlitebně a nezajímá se o sbory sousední, o druhé denonimace. A jestli se zajímá, tak jenom v negativním slova smyslu, kdy ji pomlouvá. Máme křesťanstvo rozbité do jednotlivých církví a církviček, které se, tu více a tu méně zajímají o sebe sama a né o společnou věc, a né třeba o to, co ptožívají, co trápí a čím mužou pomoci svým spolukřesťanům  v modlitebně o pár ulic dále. Když se takto uzavíráme, každý do té své modlitebny, tak i tehdy necháváme Krista stát samotného opodál.

Tak jak jsme na tom duchovně? Nestojí Kristus opodál osamocen, mimo našeho života, mimo "našeho domova"? Poznávejme sami sebe. Podívejme se upřímně, na jaké skále jsme postavili "náš domov," jakou hradbou je opevněn "náš hrad." Dřív, než bude pozdě..

S přáním Všeho dobrého...

Vašek M.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Nenecháváme stát Krista někdy opodál samotného? kv®pise.cz 28. 10. 2010 - 13:25
RE(2x): Nenecháváme stát Krista někdy opodál samotného? bohu-a 06. 11. 2010 - 11:57