Dotazovat se upřímným srdcem...

19. červen 2009 | 20.20 |

Zdravím Vás, čtenáři těchto řádků. Rád bych Vás opět pozval, abychom se pozastavili v běhu minut, hodin, dne, dnů či života, abychom tento běh na chvilku přerušili a věnovali jej Bohu, ať už v Jeho existenci věříte, či nikoliv.  Nalistujme si knihu, kterou ekumeničtí pojmenovali prazvláštně: Druhá Paralipomenon. Třikrát jsem se musel podívat, abych tento název přeložil správně. Jestli Vám toto jméno jaksi nic neříká, nevíte, co si pod ním představit, pak vězte, že chyba není na "Vašem přijímači." Jiné překlady, např. Saša Flek, této knize říká prostě: Druhá kniha Letopisů...

Král Rechabeám se dopouštěl toho, co je zlé, neboť se nedotazoval Hospodina upřímným srdcem. 2 Par 12, 14...

To je zvláštní. Všimli jste si toho? Bible zde králi Rechabeámovi nevyčítá, že by se nedotazoval Hospodina, ale že tak nečinil s upřímným srdcem. A že tento fakt se stal příčinou toho, že se dopouštěl věcí, co jsou zlé. Co to však znamená, dotazovat se Hospodina upřímným srdcem?

Osbně se domnívám, že v prvé řadě jsme volání k tomu, abychom se nedotazovali Hospodina ze sobeckých důvodů. Víte, může se stát, že se Boha budeme ptát né proto, že bychom upřímně hledali Jeho Vůli, ale proto, že toužíme po jakémsi Božím potvrzení: Ano Pepíku, Franto, Venoušku, rozhodl jsi se správně. Často se neptáme Boha proto, abychom se podřídili Jeho Plánu, ale proto, aby nám On posvětil plán náš. Plán, který jsme si již chytře vymysleli, obhájili, na jehož realizaci se stáváme závislí a pak se na Boha obracíme s prosbou, aby to či ono vyšlo. Aby On zařídil, aby se Naše Plány uskutečňovali podle našich představ.

Možná, vědomně, někteří z Vás, takový postoj nemáte. Ale není tento postoj tak nějak ukryt "tam vzadu?" V našem podvědomí?

Upřímné srdce je srdce, které je ochotno se pokořit. Které je ochotno vzdát se svých plánů, tužeb, potřeb a přijmout Boží Plány, Boží Tužby a Boží potřeby, jaké má s naším životem. Zapřít své vlastní Já. Nepovaživat sebe sama za toho nejchytřejšího. Ale s trpělivostí čekat na Pána Boha.

Proč je to tak důležité? Neboť my, lidé, nikdy nemůžeme odhadnout všechny důsledky svých činů. Někdo z nás vyrostl do výše metru a půl, někdo jiný do metru sedmdesátí pěti a další nad námi ční z dvou metrové výše. Ten dvoumetrový může mít větší rozhled než ten metroapůlový. Ale přesto, přesto nevidí dál než za horizont. Nevidí dál než za nejbližší roh.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, říká se. A je to pravda. Ať učiníme cokoliv, ať máme na mysli jenom to nejlepší dobro, přesto každý náš čin má x dalších důsledků, které způsobí zlo, které ublíží, zraní. Každý z nás ve svím životě způsobil bolest. Každý z nás. Není takový člověk, který by s hrdostí a pravdivě mohl sdělit: Nikomu jsem nikdy neublížil, neukřivdil, nezpůsobil hořkost.

Proč?

Protože naše moudrost je omezená. Ohraničená. Potřebujeme zábradlí na střešech našich domů, které budujeme, aby z ní nikdo nespadnul a aby jeho neviná krev nešla na naši hlavu. Ale zábradlí, které budujeme vlastní rozumností, vlastní moudrostí, vlastní silou, ty reziví, ty propadají hnilobě, zkáze, uvolňují se šroubky, matice a člověk, který se o něj opírá, padá, padá dolů a zabíjí se. Vše, co vykoná člověk, pomíjí. Možná pomalu, ale pomíjí. Jedině to, co učiní Bůh, to zůstává navěky...

Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadl. (Dt 22, 8)

My, ze svého úhlu pohledu, nemůžeme odhadnout, vědět, všechno. Bůh však naše životy vidí jako puzzle. V plném kontextu a v dokonalé celistvosti. Poddáme - li se Jeho Vedení, tak jednotlivé dílky začnou do sebe zapadat tak, jak jsme to nečekali. A vznikne nádherný obraz, obraz, který má Bůh ve Své Mysli. Do tohoto obrazu se sami nenaskládáme. Žádné puzzle se samo o sobě nesloží.Ne. Proto nic, co neuděláme z Božího Pověření, nemůže být dobré. Proto, nebudeme - li se opřímným srdcem doptávat Hospodina, pak naše skutky budou jenom zlé. Budou rozsévat bolest a budou sklízet jenom slzy a trápení.

Ježíš Kristus volá: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne... (Luk 9, 23)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Moderované komentáře