Hněv jako vražda...

16. červen 2009 | 23.59 |

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: 'Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.' Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Mat 5, 21n.

Dnes máme na řadě přikázání: "Nezabiješ."  Zopakujme si krátce, co jsme si říkali v minulých dílech. První věc, kterou chci připomenout, spočívá v autoritě Kristových slov: Tato autorita je rovna toho, kdo mluvil s Mojžíšem na hoře Sinaj. Tudíž to, co říká Kristus, je rovnocené s tím, co říkal Ten, jenž rozmlouval s Mojžíšem. Jedná se o jednoho a toho samého Boha. Dále bych rád zopakoval, že Stará Smlouva zrušena nebyla, je naplněna, obsažena ve Smlouvě Nové, v Ježíši Kristu. Ten, kdo následuje Ježíše Krista, naplňuje Starou smlouvu, neboť Kristus je naplněním Smlouvy. Byť Kristus žádá po křesťanech něco trochu jiného než Bůh po židech Staré Smlouvy.

Zde máme první konkrétní příklad tohoto pravidla. Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům, starým, těm, co byli na počátku. Nezabiješ. Ježíš Kristus zde toto přikázání neruší.  Ale vyžaduje od "těch, co ho slyší," jiné jednání. Neříká, že jednání, které židé v souvislosti s přikázáním nezabiješ vykonávali, nebylo od Boha.  T.J: Obžalovaného ze zabití vydali soudu, který  případ projednal a pak rozhodl, jestli se stal zakázaný skutek, anebo ne.

Nově Ježíš Kristus říká, aby byl soudu předveden již ten, kdo se na svého bratra pouze hněvá. Zde jsem slyšel zajímavý výklad: Prý proto, aby rada zkoumala, zda - li je hněv oprávněný, či nikoliv. Ale na základě kontextu tohoto místa však tento výklad musím odmítnout. Neboť Bůh nikdy nikoho nepošle do pekla, aby pak zkoumal, jestli zatracení toho onoho tím oním bylo spravedlivé, či nikoliv. Ten, kdo se hněvá na svého bratra, nemá být předveden před soudce pro to, aby se zjišťovalo, zda - li je jeho hněv spravedlivý, či nikoliv, ale aby byl odsouzen. Ten, kdo snižuje svého bratra, má být předveden před radu (sinedron, židovskou veleradu) ne proto, aby rada jeho případ přezkoumala, ale aby jeho jednání odsoudila. Stejně tak i v pekle není ten, jehož případ se prověřuje, ale ten, kdo již je odsouzen.

Domnívám se však, na rozdíl od jednoho spisovatele, že Kristus nás tímto nežádá, abychom před soudce a rádce předváděli ty, kdo se na svého bratra hněvají, či jej snižují. Jednak proto, nic si o lidské povaze nenalhávejme, že by tyto instituce byly zcela jednoznačně přetíženy. Nevím, kdo z vás pracuje v IT, ale ten, kdo zažil naprosto přetížený počítač, ten ví, že je vhodný tak leda na restart a né na žádnou užitečnou práci. Navíc, nikomu nelze prokázat, že se hněvá na svého bratra. Může se navenek usmívat, ale ve vnitř být plný hořkosti jak by se napil apokalyptického potoka po výbuchu černobylu, teda pardon, po pádu hvězdy jménem Pelyněk.

  Rovněž tak žádný člověk nikdy nemůže zajistit, aby ten, kdo druhého zatracuje, byl ihned přeložen do pekla. Myslím si, že Kristu šlo o něco jiného.

Myslím si, že Kristu šlo o to, aby ukázal závažnost lidského jednání. Že závažnost lidského hněvu na svého bratra se rovná závažnosti vraždy. Provokativní, že? Takže já, když se pohněvám na svého bratra, se chovám stejně odsouzeníhodně, jako kdybych jej zavraždil.  Proč? Neboť na duševní rovině, v mém srdci, toho mého bratra můj hněv zabíjí denodenně. Obrazně řečeno, nemáme jenom své fyzikální tělo. Ale i "tělo" duševní. Naše fyzická těla se skládají z buněk, atomů a molekul. Naše duševní těla pak z našich citů, myšlenek, přání, tužeb. Jak si ještě příště ukážeme, můžeme zcizoložit, aniž bychom se cizí ženy fyzicky dotkly. Hněvem si toto své duševní tělo otravujeme.  Ničíme jej.  Posíláme myšlenky a přání plné nenávisti a vraždění svému bratru. A myslíme si, že je Bůh nevidí?

Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, přichází zlo za zlem. Přišel konec, konec přišel, bude s tebou skoncováno, hle, konec přišel! Naplňuje se, obyvateli země, tvůj úděl, přichází čas, blízký je den zmatku; na horách ustane výskání. Už brzy na tebe vyleji své rozhořčení, tím se dovrší můj hněv proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti. Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a vyvstanou tvé ohavnosti uprostřed tebe. I poznáte, že jsem to já Hospodin, kdo bije." Z Ezechielova proroctví, 7. kapitola...

Naše fyzické tělo občas prozradí náš vnitřní stav. Úsměv, škleb, slzy. Gesta. Oči. Náše duševní tělo o nás prozradí mnohem více. Naše duševní tělo je nahé, nelze jej před Bohem ukrýt. Naše nahé duševní tělo jasně prozrazuje, co jsme doopravdy za člověka. Na naši duševní tvář si nemůžeme nasadit žádnou masku, ve které bychom se ukázali před Pánem Bohem. Pokrytci! Takovým to slovem Ježíš Kristus označoval mnohé, kterým viděl do srdce, do jejich duševní tváře. Slovo pokrytec v řečtině znamená například i "herec." T.J. Ten, kdo má na tváři madku a hraje, že je někdo úplně jiný.

Četl jsem jeden takový příběh. Jeden farmář se strašně rozhněval na svého souseda. Každý večer přicházel s ostře nabitou flintou vyčkávat, maje v úmyslu nenáviděného souseda zabít. Jednou večer však tzv "nešťastnou náhodou" zakopl a zbraň vystřelila. Zabil sám sebe. Jeho hněv jej zabil. Hněv, jenž je nebezpečným jedem, otrávil jeho myšlení, jednání, víru, otrávil jeho duševní tělo a na konec i tělo fyzické.

Kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu.  Biblicky neznamená pojem soud to, co v naší západní kultuře. U nás slovo soud představuje jednání veřejné instituce, která zjišťuje vinu či nevinu a vyměřuje trest. Biblicky slovo soud znamená Chvíli Odsouzení.

Apoštol Pavel píše v listu do Efezu: Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.. Ef 4, 6... Zde musíme zmínit jedno obecné pravidlo pro Biblický výklad. Totiž, že středem Bible není apoštol Pavel, ale Ježíš Kristus. Tedy jinak řečeno, na vše, co Pavel píše, je třeba se dívat z úhlu pohledu Kristových slov, nikdy né naopak. Tento známý Pavlův výrok neznamená, že hněv za dne je bezhříšný, dokud nezapadne slunko, ne. Hněváte - li se, nehřešte. Jinými slovy: Zbavte se svého hněvu co nejříve. Anebo nad vaším hněvem zapadne slunce. Nejedná se zde pouze o slunce hmotné, ale duševní a duchovní. Pavel zde varuje, že kvůli hněvu můžeme padnout do temnoty, do tmy. Neboť, jak si ještě ukážeme v příštích článcích, ten, kdo se hněvá na svého bratra, nemůže přinést Bohu oběť za svou vinu.

Pokračování zase příště...

Mějte se pěkně, s přáním Božího požehnání... VM...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře