Náboženské obřady a skutky...

7. květen 2010 | 20.28 |

V minulých článcích jsem se zmínil o náboženských obřadech a skutcích. Nechtěl jsem je zatěžovat dlouhými teologickými úvahami, na druhé straně však tuším, že některé mé křesťanské, zvláště pak nekatolické, čtenáře tyto zmínky neuspokojili. Rozhodl jsem se tedy tyto zmínky rozšířit a ještě doplnit.

Náboženské obřady vypadají jeden jako druhý. Ten vykonaný formálně, ze zvyku, aby sousedé nepomlouvali, jako ten, který vyvěrá z nejhlubších hlubin upřímného, věřícího, proměněného srdce. Avšak jejich hodnota je zcela odlišná. Protože ten první obřad nese formálnímu křesťanovi užitek jako mrtvému rubáš. Zatímco ten druhý obřad, byť na pohled vykonaný stejně, přináší Věčný Život, Boží Požehnání i mnohý důsledek do dennodenního života....  Křesťan si ve své hříšnosti a hříchu nelibuje jako prase v žitě, jako pes, který se válí v mršině či ve výkalech. Ne. Křesťanovi je hřích odporný, smrdí mu, zvedá se mu žaludek. Existují dva druhy lidí: Plavci, kteří si s vodou rozumí, vyhledávají ji, a pak neplavci, pro které voda znamená nepřátelský živel. Když neplavec spadne do hluboké vody, začne se v ní topit a dělá vše pro to, aby se z ní dostal ven.  Takový postoj má mít křesťan k vlastní hříšnosti. A díky víře vedoucí k upřímné zpovědi, vyznání svých vin, vědomí své odporné hříšnosti, víře plné důvěry v Krista, skrze jeho Spasitelskou dokonanou Oběť, v Plán záchrany, poslušnou věrností  Kristu jako  Pánu, jako vlastníkovi mého života, má křesťan svobodu a možnost dostat se s té nepřátelské vody na břeh. Neboť Víra v Krista jako plavčík jej z té vody vytahuje. A mrtvý plavčík, ten žádnému tonoucímu na pomoc nepřispěchá. Stejně tak víra, která není v souladu se skutky upřímného srdce, je vírou mrtvou a nespasitelnou...

Luther přinesl radikální důraz: Křesťan je spasený Milostí skrze Víru. Avšak: Jakou Milostí a jakou vírou? Jak se projevují v životě křesťana?

Neexistuje vakuovaná víra. Víra, která je vypreparovaná ze společneství. Sice se o takovýto život v minulosti mnozí pokoušeli, izolovali se od společnosti a o samotě hloubali o Bohu, ale tím se však zákonitě museli rozejít s Božím plánem pro svůj život. Věřím tomu, že Bůh nás posílá do společnosti sloužit a svědčit. Jaký užitek by měl můj bližní z mé víry, jaký užitek by měl z mé víry Bůh, kdybych se na celý život uzavřel do kláštěra někde v hluboké pustině a tam se oddával zbožným myšlenkám? 

Definujme dva druhy skutků, náboženských obřadů: Obřady liturgické a denodenního života. A tyto skutky, obřady, můžeme prožít dvěma různými způsoby: Formálně, nebo upřímně. Buď nás k těmto skutkům přinutí vnější svět: Autorita státní, rodičovská, obavy před pomluvami, pocit povinnosti,, křečovitou snahou zalíbit se Bohu a vysloužit si spasení,  anebo nás volá naše srdce, náš vnitřní svět. Bůh v Duchu Svatém skrze Boží Slovo. Běda by bylo nám, kdybychom před tímto hlasemsi zacpali uši.

V Bibli se skutky zabývá hlavně apoštol Jakub: Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad," ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? – Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. List Jakubův, 2. kapitola.

 Silná řeč. Jakub zde jde tak daleko, že zpochybňuje i sílu modlitby, není - li provázena snahou. Víra bez skutků čteme dále, je k ničemu. Protože každá víra se nějak projevuje. Vše, v co věříme, se promítne do našeho každodenního života. Jestliže například nevěříme, že se nám v autobuse neudělá špatně, tak si raději zavoláme tacxíka a necháme se odvést přímo na místo určení.

Tato Jakubova slova se zdají být v rozporu s učením Apoštola Pavla, který píše: Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Řím 3, 28. Ale jakmile začneme studovat spisy apoštola Pavla hlouběji, onen údajný rozpor nám zmizí. On totiž ani apoštol Pavel neučil vakuovanou víru, víru odtrženou od světa. Ne. Ale víru, která se nějak uplatňuje... (V Kristu Ježíši ... rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou (Gal 5,6) ). Víru, která se poslušně a pokorně nechává vést... (Dát se vést tělem znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. (Řím 8, 6) ) Víru, kteráse podřizuje Zákonu (...před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. (1Kor 9,26)) Víru, která uznává Svého Pána: (Vyznáš-li svými ústy, že Ježíše je Pán... (Řím 10,9)) Těmto slovům porozumíme, když si uvědomíme, že biblické slovo "víra" v sobě obsahuje, znamená také, slovo "věrnost" a "důvěra." Neexituje víra bez věrnosti, ale věrnost vyvěrající z víry.

Kam vede Duch Svatý? No přece: Za Ježíšem. Za Jeho Slovem. Co říká Ježíš? Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích (Mat 7,21) Proč mi říkáte: Pane pane, ptá se Ježíš na jiném místě, když nečiníte, co Já říkám? Když nejste věrni mým slovům?  Když mi nedůvěřujete, když na má Slova nespoléháte?

Ježíš o sobě říká, že je Cesta (Jan 14,6). Ne že je Zastávka, ale cesta. Která vede. Odněkud někam. Od uvěření, přes obrácení, křest, společenství, účast na Večeři Páně, po smrt, vzkříšení a donebevzetí.  Nikde bychom se neměli zastavit. Ježíš je Cesta. Není důležité, kde na cestě se pohybuješ, ale že jdeš. Možná si jako lotr na kříži na počátku Cesty, možná jako apoštol Pavel na jejím konci. Ale jdeš. Před obrácením jsem nesouhlasil s jednou věcí: Že se nároky Bible na člověka stále zvyšují. Nejprve bible říká, že je důležité uvěřit, pak po něm chce, aby se obrátil, přijal křest, a účastnil se Večeře Páně. Stále více a více. Zdálo se mi to jako vábení ptáčka do klece: Tu si zobni, ještě tu a nakonec tam. Že se požadavky stále, ale stále stupňují. Uvěř, nebo zemřeš, nech se pokřtít, nebo zemřeš, přijmi Tělo a Krev Páně, nebo zemřeš... Stále více a více.

Až jsem pochopil, respektivě až mi dal Pán pochopit význam těch Kristových Slov: Já jsem ta Cesta! Ne zastávka, na níž se stojí, ale cesta, po které se jde. Není důležité, kde se pohybujeme, když nás Pán zavolá, ale že po té Cestě stále chodíme. Jestliže člověk uvěří, ale pak nedostane příležitost se pokřtít a zemře, jako lotr na kříži, pak je spasen, neboť ve chvíli smrti kráčel po té Cestě, byť třeba pouhých pět minut. To samé, když se člověk nechá pokřtít, ale zemře dříve, než přijme Tělo a Krev Páně. Avšak jestliže třeba uvěří, bude mít příležitost nechá se pokřtít, ale odmítne ji, pak sejde z Cesty, kterou jej vede Pán, protože ta Cesta vede právě přes Křest. V jednom z příštích článcích, dá - li Pán, si podrobněji vysvětlíme a podíváme se na obrácení, křest, i na  Večeře Páně.

A proto: obřad, vyvěrající z Živé víry, přináší Věčný Život, Boží Požehnání i mnohý důsledek do dennodenního života...    Živá víra, Duch Svatý, nás totiž nikdy nepovede k odmítnutí toho, co po nás žádá, k čemu nás volá,  Náš Věčný Pán. Žádným obřadem, žádným skutkem, si nezasloužíme Boží Spásu, žádným skutkem se nemůžeme zalíbit Bohu. Boží spása spočívá v Boží Milosti vykoupení z hříchu vybojované Kristem na Kříži a přijímané vírou. Ano, právě tou vírou, kde má onen obřad, onen skutek, svůj pramen. Tou vírou, která se projeví právě oním obřadem či skutkem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře