Den, kdy Bůh vyvedl Izrael z Egypta...

16. říjen 2010 | 08.57 |

Když jsem si připravoval předchozí článek, všiml jsem si jedné věty:

Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi, když král Sidkijáš uzavřel s veškerým lidem v Jeruzalémě smlouvu o vyhlášení svobody: "Každý ať propustí svého hebrejského otroka a každý svou hebrejskou otrokyni na svobodu, aby nikdo z Judejců neotročil svému bratru." Všichni velmožové i všechen lid, kteří přistoupili k smlouvě, uposlechli a každý propustil svého otroka i svou otrokyni na svobodu, takže jim už nesloužili. Uposlechli a propustili je. Ale potom zas obrátili a donutili k návratu otroky a otrokyně, které propustili na svobodu. Podmanili si je opět za otroky a otrokyně. I stalo se od Hospodina k Jeremjášovi slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem uzavřel smlouvu s vašimi otci v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, z domu otroctví: Koncem sedmého roku propustíte každý svého hebrejského bratra, který se ti prodal. Bude ti sloužit šest let a pak ho propustíš od sebe na svobodu.‘ Ale vaši otcové mě neposlechli a nenaklonili ucho. Vy jste dnes obrátili a učinili jste, co je správné v mých očích, když jste každý vyhlásil svému bližnímu volnost. Smlouvu jste uzavřeli přede mnou v domě, který se nazývá mým jménem. Ale pak jste opět obrátili a mé jméno jste znesvětili. Donutili jste k návratu každý svého otroka a otrokyni, které jste propustili na svobodu. Podmanili jste si je opět , aby byli vašimi otroky a otrokyněmi. Proto Hospodin praví toto: Protože jste mě neuposlechli a nevyhlásili každý svobodu svému bratru a bližnímu, hle, vyhlašuji proti vám, je výrok Hospodinův, volnost meči, moru a hladu. Učiním vás obrazem hrůzy pro všechna království země. Vydám muže, kteří přestupují mou smlouvu, kteří neplní slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli. Rozťali býčka na dvě poloviny a prošli mezi jeho díly. Velmožové judští i velmožové jeruzalémští, dvořané i kněží a všechen lid země prošli mezi díly býčka. Vydám je do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kteří jim ukládají o život. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu. I Sidkijáše, krále judského, a jeho velmože vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kteří jim ukládají o život, do rukou vojska babylónského krále, které od vás odtáhlo. Hle, dám příkaz, je výrok Hospodinův, a přivedu je zpět na toto město. Budou proti němu bojovat, dobudou je a vypálí je. Z judských měst učiním zpustošený kraj, budou bez obyvatele." Z knihy proroka Jeremjáše, 34. kapitola...

 Hospodin zde říká: Já jsem uzavřel smlouvu s vašimi otci v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, z domu otroctví...

 Který den zde má na mysli? V jeden den Izraelité opustili egypt, v den jiný přesli Rudé moře, v další den došli pod horu Sinaj a opět v jiný den uzavřeli Smlouvu s Bohem. Který den má Bůh na mysli?

Všimněme si, Bůh uzavřel smlouvu s "otci" v den, kdy je vyvedl z egyptské země. Den, ve který uzavřel smlouvu s Židovstvem, označil za den, ve kterém vyvedl lid z Egypta.

Za den vyvedení z Egypta tedy Hospodin nepovažuje den, kdy Izrael fyzicky opustil Egypt. Den deseti ran proti Egyptu. Ani den, kdy Izrael s Hospodinem zažil veliké, zázračné věci, kdy přešel Rudé moře, ve kterém pak Bůh utopil Egyptskou armádu. Den, ve kterém  Bůh vyvedl Izrael s Egypta, považuje Bůh za totožný až s dnem, kdy s ním Lid uzavřel Smlouvu. Den, kdy ho Izrael uznal za Svého Krále.

Má toto zjištění dosah i pro nás, křesťanský lid Nové Smlouvy? Já si myslím, že má. Egyptské otroctví bývá obrazem našeho starého života, obrazem hříšnosti. Přejití Rudého moře je pak obrazem křtu.

Kdy jsme my vyvedení z Egyptského otroctví? Je to den, ve kterém zažíváme s Bohem zázračné napřirozené zkušenosti? Kdy si nás Bůh používá jako nástroj Svých Zázraků? Nebo den, ve kterém se necháme pokřtít? Ve kterém se rozhodneme opustit starý život? Kdy skutečně opouštíme Starý Život?

Osobně se (a to nejenom na základě dnešní věty) domnívám, že pouze ve dne, ve chvílích, kdy Ježíš Kristus je náš Pán, Král, je i naším Spasitelem. Pouze ve dnech a ve chvílích, ve kterých se vědomně podrobujeme Boží Vládě, jsme součásti Království nebeského.  Pouze v takovýchto chvílích uzavíráme s Bohem skrze Ježíše Krista Novou Smlouvu, pouze v takovýchto chvílích nejsme v egyptském otroctví.

Vědomně se podřizovat Kristu jako Svému Pánu. Znamená to i přijímat Jeho Slovo jako měřítko, jako Zákon, svého života. Toto křesťané často nechtějí slyšet. Slovo Zákon. Křesťané mívají raději slovo "Svoboda." Jenomže svoboda v Kristu neznamená anarchii v Kristu. Vyznávat Ježíše Krista jako Pána znamená odevzdávat se mu tak, jako se otrok odevzdává svému Majiteli. Svému Pánu. Majitel je Pánem nad otrokovým životem i smrtí. Vyživuje jej, šatí jej. Přikazuje mu. Takto se odevzdáváme Kristu, když ho vyznáváme jako Svého Pána, doslova jako Svého Majitele. Svoboda v Kristu znamená Svobodu volně přicházet k Bohu skrze Krista. Znamená volnost, svobodu, přijmout otrorctví Kristu. Je to svoboda k otroctví.

Avšak když slyšíme slovo "otroctví", představujeme si dřinu, velké lány obilí, černochy a biče. Je třeba poznamenat, že Ježíš Kristus je Pánem, který nezneužívá, nevykořisťuje, naopak, který miluje a s láskou jedná, stará se, pečuje. On přikazuje to, co jeho otrok v podstatě sám chce.  Případně by měl chtít. To záleží na stupni obrácení srdce a mysli. Jak dalece vnímáme vlastní hříšnost jako něco odporného, jako lejna jdoucí z našich útrob, jako zvratky jdoucí při blití z našich úst. Vnímáme - li hřích jako sladkou čokoládu, rádi jej pojíme, vnímáme li jej jako lejno, zvratek, tak žádný otrokář nám nemusí přikazovat, abychom to lejno nejedli, my jej nebudeme jíst sami od sebe.

K ilustraci toho jsem slyšel příběh o dvou mužích stojící pod nápisem: Zákaz kouření. Jeden z nich byl nesvůj, nervózní, druhý byl zcela svobodný, uvolněný. Proč? protože jeden byl kuřák, druhý nekuřák. Slovo "Zákaz kouření" bylo pro jednoho otroctvím, pro druhého samozřejmostí. Ale toho prvního v podstatě nezotročoval Zákaz kouření, ale kouření samo o sobě.

Mít Krista za Pána a Majitele znamená ochotu učit se od Něj, nechat Jeho Slovo měnit Srdce i Mysl a mít Jeho Slovo za svůj osobní zákon.  K takovémuto denodennímu vyznávání Ježíše Krista jako Pána bych nás rád i tímto článkem srdečně pozval...

VM..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře