Filmotéka: Jan Hus a Otevři oči...

12. listopad 2009 | 11.25 |

Vážený čtenáři,

po delší přestávce v tomto seriálu bych Vás rád odškodnil tím, že Vám nabídnu svůj názor na dva filmy, které se na první pohled spolu zdají nesouvisející: Jan Hus natočený v roce 1954 režisérem Otakarem Vávrou a španělský film s názvem "Otevři oči", v originále "Abre los ojos",  režiséra Alejandra Amenábara.

Otakar Vávra natočil na svou dobu velkofilm a učinil jej součástí trilogii tvořící historickou epopej, která nemá v české kinematografii obdoby. Leč nese v sobě i znaky režimu, ve kterém vznikla. Ale první díl, podle mého názoru, nebyl až tak moc ideologicky nakažen jako díly ostatní. Komunistická ideologie nepřebyla vlastní poselství jak Jana Husa, tak i Kristova evangelia. A to i přes uměle přetočenou scénu s umírajícím Janem Husem, kterému režim vložil do úst slova o "spravedlivém sociálním řádu."

Film nás zavádí do roku 1412 a zobrazuje střet Jana Husa s králem v oblasti prodeje odpustků, pouliční bouře a středy se staroměstskou radnicí, vyhlášení interdiktu, odchod Jana Husa na venkov a pak i cestu do Kostnice. Líbí se mi herectví Zdeňka Štěpánka v roli Jana Husa, Jana Pivce v roli krále Zikmunda a hlavně Karla Högra, který si snad i vychutnal podivínského a dobrosrdečného Václava IV. Film obsahuje pro mne silné scény. Jednka to je kázání Jana Husa v Betlémské kapli, jednak rozmluvu s německým knězem v podání Radovana Lukavského. Tyto scény patří do mého soukromého zlatého fondu. Rušivě pro mne působí herečka hrající snoubenku jednoho z popravených mladíků. A samozřejmě nejrůznější omyly teologické (například výkřik ženy z davu: "Jen Bůh může odpouštět hříchy), historické (po smrti mladíků se Jan Hus na čas ztáhl z veřejného života a kázal umírněněji, jeho filmová promluva nad těly mrtvých mladíků je čistá fikce). Jak jsem předeslal, přetočená scéna s umírajícím Husem je přímo pěst na oko, zvlášť doma, u DVDečka, tenkrát v kině to asi tak absurdně nevyznívalo. A dále je pro mne krásné, že v takto iseologickém filmu nejenom že zazní kázání Božího Slova, ale dokonce i píseň k oslavě Boží. Husův chorál: "Jezu Kriste, štědrý kněže," se stále nachází v křesťanských kancionálech a i my, v našem sboru, ji čas od času zazpíváme.

Film se mi líbí a je přese všechno mému srdci drahý. Hodnotím jej 60% jako mírný nadprůměr.

Druhý dnešní film nás přivádí do Španělska. Mladík Cézar, ležící ve vězeni na kachličkách, je vyšetřován soudním znalcem, psychiatrem Antoniem, který má posoudit jeho příčetnost. Cézar totiž ve zjevném pominutí mysli zabije svou milenku. Před očim psychiatra se pomalu rozehrává životní příběh bohatého mladíka, jenž brzy přijde o rodiče, kterého pronásleduje nezbavitelná milenka Nurie na jednu noc a který se zamiluje do dívky jménem Sofie. V autonehodě, kterou ona milenka záměrně způsobí, přijde Cézar o svou krásnou tvář. Vzápětí se projeví jakási psychická nemoc, schizofrénie, kdy začne trpět halucinacemi, představami, pletou se mu tváře, jeho lásky Sofie a té nenáviděné   Nurie. Vše končí tam, kde to zkončit musí. Cézar uškrtí Sofii, kterou v tu dobu považuje za Nurii. Film by zde mohl zkončit také, ale on nekončí, ale vyvrcholí pointou, kterou zde nevyzradím, neboť na překvapivosti oné pointy vlastně ten film stojí. 

Z herců ve filmu vévodí Penelope Cruz, která se zde vlastně otevřely dveře do Holywoodu. Ostatní herci jsou pro mne osobně neznámí, ale hrajou přesvědčivě. Film je dobře napsán a dobře zrežírován, včetně oné pointy posouvající film někam z psychologicko psychiatrického dramatu do Sci - Fi. U mne film má nějakých 75%.

A na závěr: Co mají oba dva společného? Poznání, že není všechno pravda, co se nám ukazuje, co vidíme, co slyšíme. Smysly nás mohou klamat a jiné nás mohou klamat skrze naše smysly... Dávejme si na to "bacha..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře