Vcházení do králoství nebeského...

30. květen 2009 | 11.55 |

Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.  Matouš 5, 20...

Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.' Gal 3, 11..

Když si čteme Kristovo Učení na hoře s Pavlovou teologií, můžeme cítit rozpor. Kristus dává důraz na skutky, zde dokonce hovoří, že bez nich nemůžeme vejít do králoství nebeského, na proti tomu Pavel zdůrazňuje, že spásonosná je sama víra a né skutky. Jak to tedy je? Mluvili oba o tom samém? Je Pavlovská spása to samé co Kristův vstup do králoství? Takto položené otázky jsou jistě legitimní a volají po odpovědi. V dnešním, dvacatém prvním dílu našeho seriálu, se na ně podíváme a pokusíme se na ně odpovědět...

Ptáme - li se, co znamená to či ono v Bibli, pak se v prvé řadě musíme podívat, jak tomu či onomu pojmu rozuměli apoštolové. Je někde v Bibli patrné, jak apoštolové rozuměli pojmu "vstup do králoství nebeského?"

Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?" Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné." Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou." On jim řekl: "Amen pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný."

Všimněme si několika věcí. Apoštol Petr považuje pojem "vstup do králoství nebeského" za synonymní k pojmu "být spasen." A Ježíš Petra neopravil. Nechal jej v tomto přesvědčení. Můžeme tedy směle prohlásit, že vstoupit do králoství nebeského znamená být spasen. Apoštol Pavel hovořil o tom samém, co Ježíš Kristus. O našem spasení.  A co tedy s oním rozporem?

Víte, poslední dobou tak nějak nemám rád v češtině pojem "víra." Je totiž nepřesný a přiznejme, v našem evangelikálně - charismatickém prostředí trochu zprofanované. V naší češtině totiž toto slovo plně nevystihuje jeho ekvivalent v řečtině a v hebrejštině. V řečtině slovo víra znamené jednak víru, tak zároveň i věrnost. Víra a věrnost je totéž. Jedno a to samé slovo. Přemýšlime - li nad Biblickým pojmem víra, pak nemůžeme  od sebe oddělit význam slova víra a význam slova věrnost.

Když si toto uvědomíme, můžeme číst Pavlovo místo novýma očima: "Spravedlivý bude živ z víry, z věrnosti." A slovo "věrnost" v sobě obsahuje aktivitu. Činnost.

Podívejme se ještě na jedno místo z Pavlových listů: Dát se vést tělem znamená smrt, vedení Duchem je Život a Pokoj. (Římanům 8, 6). Opět, v Pavlových slovech cítíme aktivitu. Pavel nás učí podřizovat se vedení Ducha, být věrný Ježíši Kristu jako Svému Pánu a Spasiteli. Pavel, stejně jako Ježíš, ukazuje, že spása spočívá jenom v důvěrném poznáním se s Ježíšem Kristem. I slovo "poznat" v Biblickém kontextu má posunutý význam. Neznamená: Seznámit se s Ježíšem Kristem, ale "poznat se s ním důvěrně." Dejme opět slovo Pavlovi:

Je přece řečeno 'budou ti dva jedno tělo'. Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden Duch. 1 kor 6, 16bn

Apoštol Pavel přirovnává poznání se, oddání se Ježíši Kristu, k manželskému aktu mezi mužem a ženou. Při manželském aktu již není tělo ženy a tělo muže. Jsou jedním tělem. Toto vyjádření se však netýká jenom manželského aktu samotného, ale i celého manželského života. Když je špatně jednomu,  druhý se o něj stará, neboť trpí jeho tělo. Když má hlad jeden, je to problémem obou dvou, když trpí žízňí jedna část těla, pak žízní tělo celé.  Také vztah s Ježíšem. Již není duch můj a duch Ježíšův, je Jeden Duch. My, věřící, jsme i součástí Kristova těla. Když máme hlad my, má hlad i Ježíš. A naopak, když má hlad Ježíš, měli bychom mít hlad i my.

I zde cítíme aktivitu. Pavel nekázal pasivní víru, víru "vakuovanou" od potřeb světa. Víra se od věrnosti nedá oddělit. Vírá a věrnost je jedno slovo. Být věrný Ježíši Kristu jako Pánu a Spasiteli znamená i činit to, co žádá Kristus.  Člověk nemůže říkat, že věří, důvěřuje, je věrný Kristu, jako Svému Pánu, když nečiní to, co Pán říká. Vedení Ducham je Život a Pokoj. Duch Svatý nikdy nevede nikam jinam než Ježíš Kristus, neboť Duch Svatý je Duch Kristův. Jsou spolu Sjednoceni. Dát se vést Duchem znamená jít tam, kam říká Duch.  Kam nás tedy Duch Svatý vede?

To nám například zde, v Učení na hoře,  právě Kristus ukazuje. Kristus nám ukazuje, k čemu nás povolává Duch, právě i proto, abychom dokázali rozeznat hlas Ducha Svatého od falešných hlasů Satanových démonů.  Pavel káže o Kristu jako o Pánu, káže spásu z víry, t.j. z důvěry a věrnosti ke Kristu. A to právě k tomuto Kristu, který říká:  Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. Víra v Krista, důvěra v Kristu, znamená víru, důvěru a věrnost Kristovu Slovu. Kristus je Pán, důvěra v Pána, intimní poznání Pána, v tom je Spása. Důvěra v to, věrnost tomu, co Kristus, jako Náš Pán, říká. Jestliže můj Pán praví, že má spravedlnost musí přesahovat spravedlnsot Zákoníků a farizeů k tomu, abych byl spasen, pak na mne je, abych toto Slovo vzal velmi vážně, neboť to říká ten, který Sám tuto spásu přínáší. Jsem vyzýván, abych s touto větou srovnal svůj život. A když výsledek jaksi neodpovídá, abych to v pokání vyznal Pánu.

Neboť pokání, to je to, kam nás vede Duch. Tvé tělo, tvé sobectví, tvá sebepýcha tě nikdy k pokání neusvědčí.

Odevzdání se Bohu, Ježíši Kristu, vcházení do králoství nebeského, to není otázkou jednolitého aktu, který se udál někdy v minulosti. Není to otázka pomodlení se modlitbou spasení, pokřtění se, nebo jiného jakéhokoliv skutku. Odevzdání se Bohu, to je záležitost TOHOTO okamžiku. Tohoto Nyní. Této Současnosti. V každý okamžik jsi volán k tomu, aby ses odevzdal, poddal, oddal Bohu. Tento okamžik, každý tento okamžik, okamžik současného nyní,  je okamžikem Tvé Svatby s Kristem. Řekneš ano, nebo odpovídáš ne? Řekl li jsi ne v jakékoliv chvíli tvého života, byla li ve tvém životě jakákoliv sekunda, kdys nebyl v manželství s Kristem, je třeba ji v pokání vyznat Kristu. Bůh tě chce celého, ne pouze v každé sudé chvíli, v každé třetí minutě, každý sedmý den. Bůh tě chce celého. Vše, co kdykoliv činíš, vše nechť je z víry, t.j. z víry, z důvěry a z věrnosti. Cokoliv není z věrnosti, je hřích. A cokoliv je hřích, je třeba vyznat a opustit to.

Nelze od sebe oddělit víru a věrnost, víru a skutky, Nelze říci: Já mám víru, ty máš skutky.Neexistuje vakuovaná víra, víra vakuovaná od okolního světa. Ale jen a pouze víra, věrnost ve světě. V každý den, v každou chvíli, jsme konfrontování světem. Každý skutek, který vykonáme, spočívá z víry, kterou jsme měli v ten daný okamžik. Komu jsme v tom daném okamžiku byli věrni. Víra, víra jde vidět. Víra jde slyšet, cítit, chutnat. Takovou víru kázal Pavel. Takovou víru ukazuje Kristus:

A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy." Matouš 9, 2.

Taková víra je spásonosná, která přináší odpouštění vin. Jenom takové poznání Ježíše Krista je spásonosné, kterému Ježíš neřekne: Nikdy jsem Vás neznal. Nikdy jsem Vás nepoznal. Možná jste byli seznámeni, možná jsi Mu občas řekl: Buď vítán, Pane. Možná jsi jej i občas pochválil: Tos Pane udělal dobře. Možná  tě On i použil ke svému dílu tak, jak cestující používá strojvůdce vlaku, řidiče autobusu, taxikáře, k velkému činu. Ale nikdy jsme se nepoznali, intimně nepoznali. Ty také intimně neznáš každého řidiče autobusu, každého strojvůce, kterého použiješ pro svůj plán, dostat se z místa a do místa be, jistě neznáš každého strojvůdce tak intimně jako znáš svou ženu, manželku. Kdy vidíš jeji chyby, i její přednsoti, její zlozvyky, její pády, kdy s ní sdílíš její problémy, nemoce, štěstí i radost, smutek i žal. Tohle neprožíváš s každým taxikářem, se kterým se seznámíš ve chvíli, kdy si zaplatíš jeho službu. 

Ne. Tak intimně poznáš jenom svou manželku, jenom svého manžela.

Nechť je Kristus i tvým manželem, nechť jsi i ty součástí nevěsty Kristovi, jeho Svaté Církve, kterou Kristus intimně poznává, jako muž poznává svou ženu, s níž je Jedno Tělo a Jeden Duch stejně jako je muž jedno tělo se svou ženou.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře