XLVIII: Svítá...

3. únor 2010 | 18.24 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Svítá.

Paprsek světla proniká nesměle skrze úzké skleněné okno a dopadá na Drahomířina záda. Radslav, na rozdíl od kněžny, je již vzhůru. A vychutnává si pohled, který mu laskavé ranní sluníčko poskytuje.

Společně si dopřáli dva týdny lásky. Zatímco se na hradišti shromažďuje vojsko, z různých koutů české země, z pohanů, kteří povstali, aby podpořili nároky milované kněžny na svobodu i na vládu. Ještě se očekává příjezd knížete Hořibora Charvátského z Libice s posilami. Právě dnes začíná den, který Hořibor pro svůj příjezd předběžně oznámil.

Dva týdny. Démon se pomalu uspokojil, není ho již slyšet. Ale Radslav stále vnímá jeho přítomnost. Zcela reálně. I když mlčí, přesto blízkost zla jej prozrazuje. Radslav jeho přítomnost cítí stejně reálně, jako přítomnost nahé ženy, vedle které se dnes probouzí.

Nádherná Drahomíra. Ano. Pět porodů si na třicetiletém těle vybralo svou daň. Ale touto daní naopak krása kněžny rozkvetla. Radslav se nemůže vynadívat. Obdivuje, jak zajímavě je utvořena. Každá žilka, která vede od někud někam, vzbuzuje jeho pozornost a obdiv.

Radslav se přitulí. Opatrně se dotkne své paní, pohladí ji. Pak své rty pokláda na její šíji. Kněžna se probouzí. Do polibku, který přistává na její rty.

"Ach, Vratislave..." Neslyšně Drahomíra zašeptá. Až po chvíli si připomene, že muž po jejím boku není ten, kdo vstoupil do jejího sna. Vratislav zemřel, uvědomí si. A jejího nitra se zmocńuje prázdnota. Stesk. A ať se k tomu živému přimkne sebevíc, stesk po mrtvém neodchází.

Radslav, potěšen objetím Drahomíry, si nevšimne, že ač opět vstupuje do jejího klína, není to on, komu kněžna přichází na proti, není to on, koho vítá v sobě.

"Vrať se, Vratislave, vrať se..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře