Otázka XI: Závěr - Připiš vše na můj účet...

27. květen 2009 | 17.46 |

11. Byl Bůh tím Nejmilostivějším, Nejslitovnějším a Nejvyšším a přitom neschopným odpustit člověku hříchy jinak než pod podmínkou krutého a nanejvýš pokořujícího ukřižování člověka, který byl nejenom nevinný, ale také oddaný službě Bohu a Jeho věci tím nanejvýš pozoruhodným způsobem? Je to snad příklad  uplatnění Božího milosrdenství a odpuštění nebo odraz Jeho spravedlnosti a lásky?

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Z první listu do Korintu, první kapitola, od 18. verše.

Již naposledy Vás, vážený čtenáři, vítám u seriálu odpovědi na otázky, které jsem našel na jednom muslimském webu. Netradičně ve středu. V neděli se mi zdál jiný námět aktuálnější. Poslední článek seriálu bych rád vzal i jako příležitost pro poděkování za Vaši pozornost. Neboť v rámci možností tohoto blogu byl docela hojně čtený. Doufám a věřím, že si z něho i něco odnášíte.

Na tuto poslední otázku jsme si vlastně již odpověděli v díle nazvaném: "Nad hříchem nelze jen tak mávnout rukou." Link najdete níže v sekci "soucisející články. Dovolte mi citovat:


Tím, že se Adam zakousnul do Onoho Pověstného Jablka, se stala ještě jedna věc: Vyměnil poslušnost Bohu za poslušnost Zlu, Satanovi. Zvolil si Satana za svého Pána. Uvrhnul se do otroctví hříchu, zlu. Otroctví je dědičné, tudíž i Adamovi tělesní potomci se rodí jako satanovi otroci. Tak jsme se narodili i my. Aby otrok přestal být otrokem svého pána, je nutné, aby ho někdo vykoupil. Otrok se sám o sobě vykoupit nemůže. Ano, Pán může dát otroku svobodu, ale mluvíme o otroctví Zlu a dát svobodu je Dobrem. Satan nikdy svobodu svým nevolníkům nedá. Nevolník musí být vykoupen někým mocnějším, aby se právně a legitimně osvobodil. I to se stalo na Golgotě. Nejenom že jsme tam byli vykoupeni z otroctví hříchu, my jsme i zemřeli hříchu. Je li otrok mrtvý, pán mu může přikazovat, co chce, nad mrtvým prostě nemá nárok. I my můžeme spolu s Kristem zemřít na kříži a tím zemřít našemu po těle dědičnému pánu.
...
Adam svým činem propadnul smrti.

Byl Bohem varován, ale raději než Bohu uvěřil Satanu. Trestanec, kterého soud odsuzuje k trestu smrti, sice dýchá, žije, ale již nemá budoucnost. Propadnul smrti. My všichni jsme odsouzeni k smrti, neboť již od narození otročíme, sloužíme zlu, sloužíme Božímu Nepříteli. Vzpoura, zrada, otroctví zlu, to není nic, nad čím lze mávnout rukou, nad čím lze zavřít oči. Ale máme tu rozpor. Na jedné straně stojí Bůh, Milující Bůh, který si nelibuje ve smrti toho, kdo umírá, na druhé straně tu stojí člověk, otrok zla, odsouzenec k smrti. Co s tím? Proto se Bůh v Osobě Ježíše Krista stal člověkem, podstoupil křivdu, utrpení a nezaslouženou smrt, vzal na sebe naše viny a náš trest, přijal za nás mzdu hříchu, čímž je smrt, odevzdal svou duši, abychom my mohli žít.

Možná si řekneme, že to není spravedlivé. Adam se rozhodl za nás a my teď neseme následek jeho činu. Ale. My všcihni stojíme před tou samou volbou, co Adam. Adam před stromem poznání byl uvnitř v ráji a rozhodoval se, zdali chce odejít. My před Kristovým křížem jsme venku a rozhodujeme se, zda- li se chceme vrátit. Je to to samé rozhodování, ale pouze v opačném směru. A je to naše rozhodnutí, jestli se k Bohu vrátíme, anebo ne, naše rozhodnutí a ne Adamovo. Dveře jsou otevřené, Kristem vydobitá milost se nabízí i nám. Zatím. Přichází Doba, kdy se dveře zavřou a už nebude moci vstoupit ten,  kdo ještě dveřmi dovnitř neprošel, i kdyby se vrátit chtěl.

V knížce "Víc než tesař" jsem četl jeden takový zajímavý příběh. Byl jednou jeden soudce a před něj byla předvedena dívka, která způsobila autonehodu. Soudce tuto dívku uznal vinnou a odsoudil ji k vysoké pokutě. Pak odklepl rozsudek kladívkem, svléknul talár, zašel k pokladníkovi a celou pokutu zaplatil. Co se stalo? Soudce byl otcem té dívky. Stál na rozcestí: Na jednu stranu jej táhla povinost a spravedlnost, na druhou stranu zase srdce a cit. Vyřešil to po svém, dal promluvit jak své odpovědnosti a spravedlnosti, tak své lásce ke své dceři.

Podobných příběhu ilustrující odpověď na tazatelovu otázku je více. Podíváme li se na golgotský kříž z tohoto úhlu pohledu, pak v něj neuvidíme jen krutost a pokořující ponížení neviného člověka, ale i lásku Boha k člověku.Tazatel vychází z toho, že Kristus byl pouhým člověkem, neviným, Bohu věrným člověkem. Ale, jak se dočtete v článku: Proč nejsem muslimem II. Že Kristus nebyl jen člověk. V osobnosti Ježýíše Krista trpěl a umíral sám Bůh. Sám Bůh, který říká: Já pokutu platím za tebe, připiš vše na můj účet...

Amen...

Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen vzat na soudy. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. Z proroctví proroka Izajáše, 53. kapitola...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře