XLVI: Stále ještě toužíš po proroctví od Boha?

2. únor 2010 | 08.16 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Stále ještě chceš slyšet proroctví od Boha?"

Marius si vloží do úst další lžičku kaše. Žijí tak spolu čtyři dny. V naprosté tichosti. Pomáhají si. Včera měli na večeři zajíce střeleného Václavem, dnes krupičku z Mariových zásob. Celé dny spolu nepromluvili. Oba se noří do modliteb, času s Pánem. Oba v očích toho druhého čtou prozumění, starost, péči.

"Toužím po tom..."

Přeci jenom Václav pocítí vděčnost a úlevu, že Márius konečně mlčení přerušuje. Navíc s otázkou, která může kněžicovi přinést požehnání.

"Proč toužíš? Jseš zvědavý? Chceš odkrýt svoji budoucnost?"

"To ani ne. Ale celým svým srdcem toužím po Božím Slově..."

"Už dlouho ses mě na to nezeptal..."

"Ptal jsem se Pána..."

"A co ti odpověděl?"

Václav se usměje: "Říkal něco o trpělivosti... Musíme se učit od Ježíše: On je tíchý a pokorného srdce."

"Kdybych ti řekl, že jestli se mnou zůstaneš rok, svěřím ti, co mi Pán pro tebe zjevil, zůstal bys?"

"Ale ty mi to, Márie, nenavrhneš..."

Márius přikývne:

"Ne, nenavrhnu. Neboť Ježíš tě volá zpět, na cestu..."

Márius se v celé své velikosti postaví před Václava. Kněžic si až teď uvědomuje, jak je potulný mnich obrovský, mohutný a silný. Teď si Václav připadá nepatrný. Samovolně si kleká a sklání hlavu.

"Slyš Václave, toto ti praví Hospodin: Já, Hospodin, Tvůj Bůh, jsem si tebe vyvolil, abys přinesl mé světlo Čechům. Oslavíš mne svým životem, oslavíš mne svou smrtí. Hle, já tě posílám jako ovečku mezi vlky. Neboj se a nechvěj se úzkostí, neboť Já, Hospodin, budu vždy po tvém boku..."

Márius pokládá své ruce na hlavu kněžicovu, zavírá oči, sklání bradu.

"Toto ti bude svědetctvím: Hle, posel přichází, aby tě zpravil o smrti tvého otce, knížete Vratislava. Měj před očima, že jsem to já, Ježíš Kristus, kdo tě povolává na knížecí stolec..."

Pak potulný mnich vezme nádobku se vzácným olejem, kterým polije Václavovi hlavu a opět promluví: :

"Ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého, přijmi zplnomocnění pro svůj úkol. Ámen..."

Václav otevře oči. Márius mu pokyne:

"Povstaň, pane..."

vyvede jej ven. Společně osedlají koně, Márius pomůže Václavovi do sedla. Pak ukáže na nedaleký mírný kopeček:

"Za tímto kopcem asi za půl hodiny se bude Jindřich Ptáčník vracet ze své mise. Tam se k němu připojíš. Buď s Pánem Bohem, Václave..."

Ještě dříve než Václav stačí odpovědět, kůň se opět samovolně rozběhne. Jakoby jej znovu nevedl jezdec, ale někdo jiný...

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře