A jak tedy odpustit?

19. květen 2009 | 16.43 |

Opět jsem si procházel své staré, předlouhé články, jestli jsem v nich neutopil myšlenky, které by si zasloužili samostatný článek. Jedno takové slovíčko jsem objevil v článku s názvem: Odpuštění je sladké slovo... Link je zde: http://bohu-a.svetu.cz/13836-odpusteni-je-sladke-slovo.html

Ale jak tedy odpustit? Když hněv a nenávist, zklamání, bolest a hořkost v nás již plně zakořenila?

Josef jim však odvětil: "Nebojte se. Což jsem Bůh?
Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.

Gen 50, 19 - 20.


 

Všimněme si třech bodů, ve kterých nám může být Josef příkladem:

  • Za prvé si všimněme, že Josef nachází ve zlu dobro.

    • Staré české přísloví říká, že vše zlé je pro něco dobré. Možná, že v naší konkrétní situaci je třeba těžké najít dobro, požehnání, které k nám příšlo skrze bolest a ublížení druhým člověkem. Ale jestli to dokážeme, pak Bůh v našem srdci zvítězil nad ďáblem. A i když dobro neuvidíme, neznamená to, že tam není. My nevidíme spoustu věcí, od elektřiny, elektronů, neutronů, černých děr, přes anděly, démony až k Bohu Otci. Nevidíme ani přes nejbližší kopec, přes obzor. Naše výška, v průměru tuším mezi 170 a 180 centimetry má svá omezení. Nemáme přehled o všem. Obdobně ani Job nevnímal svůj osud v plném kontextu, když pravil: Bůh dal, Bůh vzal, Hospodinovo jméno budiž pochváleno. Když Noe začal stavět loď, bylo krásné počasí, bezmračno, jenom si lehnout a opalovat se, a to ještě dalších stodvacet let. Naši meteorologové mívají problém předpovědět počasí pár dnů, týdnú dopředu, natožpak stodvacet let. Noe neviděl potopu a přesto se dal do díla.

    • Ani my nemusíme spatřit dobro a požehnání, přesto s ním můžeme počítat a směle se vrhnout do díla odpuštění.


 

  • Za druhé se podívejme, jak Josef dává prostor Božímu Soudu.

    • Má je pomsta, já odplatím, praví Náš Bůh.

      Neexistuje nic skrytého, co by nebylo odhaleno. Neexistuje zločin, který by byl bez svědka neexistuje zločinec, který by unikl před Hospodinem. Může unikat české policii, může se vyhýbat českým soudům, ale před Hospodina se jednou postavit prostě musí. Není náš job trestat. Není naše práce mstít se. To má v rukou Někdo mnohem schopnější, Spravedlivější, někdo, Kdo ví o tom či onom případu všechno.

    • Není to úleva? Že spravedlnost není na nás? Nač bychom se měli vzrušovat? Rozčilovat se, hněvat se? Copak nedůvěřujeme Božímu úsudku? Boží Ruka není krátká na spásu, ale ani na kdekajekého druhořadého zločince. My nemusíme vidět spravedlnost, abychom s ní mohli počítat.

    • Bůh nás osvobodil od úkolu trestat, mstít se. My jsme volní pro modlitbu. My víme, že jsme spasení Milostí, skrze Křivdu. Je to Milost, že jsme ZnovuZrozeni. Že máme Novou Identitu. Že starý člověk, stará totožnost, je mrtvá, vrah, modlář, rouhač v nás, už nežije. Není to Milost, kterou bychom přáli i našim viníkům? I naši viníci jsou našimi bližními a jejich dobro je naším dobrem. A když ten člověk, který nám ublížil, nebude v Novém Jeruzalémě, zbude tam po něm prázdný prostor, bude tam chybět.


 

  • Za třetí: Buďme vděční za Boží Odpuštění. Nepovažujme to za samozřejmost.

    • Každý z nás dobře ví, co právě jemu byl Bůh ochoten odpustit. Odpuštění není naše právo, je to dar, vybojovaný dar. Víme, kam až Kristus zašel, aby nás nalezl, aby nás spasil. Co učinil z poslušnosti k Otci a z lásky k nám. Mějme před očima krev, která tekla z Jeho Ran.

    • Když sami sobě přiznáme, že jsme hříšníci a potřebujeme odpuštění, nebude se nám již zdát příliš těžké odpustit, říká Matka Tereza z Kalkaty.


 

  • Za čtvrté: Nemáme-li sílu odpustit, modleme se za to.

    • Jakub píše: Nedostává–li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána (Jk1,5).

    • Pevně věřím, že to platí i pro odpuštění. Jestliže my nemáme dost síly, chutě, pevnosti k odpuštění tomu, kdo se proti nám provinil, vždy máme k dispozici ten krásný nástroj, který nám Bůh svěřuje: A tím je modlitba.

    • Nemocí odpustit je nemoc jako každá jiná. Slovo nemoc je ze slovního spojení "nemít moc." Jestliže nemůžeme někomu odpustit, i kdybychom chtěli, jsme nemocní neodpuštěním, hněvem, neláskou.

    • Pak Jakub píše dále: Je někdo mezi vámi nemocen, slabý nebo bezmocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu A modlitba‚ slib víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne Jk5,14n.

    • Neodpuštění, neláska, je nemoc jako každá jiná.Chvála Pánu za dar společenství! Když jeden úd má těžkosti, druzí jej můžou podepřít. Když trpí jeden úd, trpí jím celé tělo: Kristus...


 

zopakujme si tři body:


 

  • Za prvé: Josef nachází ve zlu dobro.

    • Ani my nemusíme spatřit dobro a požehnání, přesto s ním můžeme počítat a směle se vrhnout do díla odpuštění.

  • Za druhé: Josef dává prostor Božímu Soudu.

    • My nemusíme vidět spravedlnost, abychom s ní mohli počítat.

    • Bůh nás osvobodil od úkolu trestat, mstít se.

    • I naši viníci jsou našimi bližními a jejich dobro je naším dobrem.

  • Za třetí: Buďme vděční za Boží Odpuštění. Nepovažujme to za samozřejmost.

    • Když sami sobě přiznáme, že jsme hříšníci a potřebujeme odpuštění, nebude se nám již zdát příliš těžké odpustit, říká Matka Tereza z Kalkaty.

  • Za čtvrté: Modlitba víry zachrání nemocného

    • Neodpuštění, neláska, je nemoc jako každá jiná.


 

"Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám potřebuje k tomu, aby přešel k Bohu. Neboť každý člověk potřebuje odpuštění" Herbert Frank Patrick


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře