O apoštolské posloupnosti

18. srpen 2010 | 22.40 |
› 

Patriarcha Abraham a Apoštol Petr. Co mají tito dva bibličtí svědkové společného?

Hodně. Oba byli adresáti a nositelé biblických požehnání. Abraham dostal zaslíbení země pro své potomky, že v něm budou požehnány pronárody, Petr zase zaslíbení skály, na kterou Kristus postaví svou církev. Zaslíbení Abrahamovo stálo na počátku židovského národa, zaslíbení Petrovo se stalo kolíbkou církve.

Pro žida je důležité vědomí, že je tělesným potomkem Abrahama. Vedly se dlouhé záznamy uvádějící, kdo koho zplodil. Pro žida tělesné potomství po Abrahamovi znamenalo podíl na Abrahamově zaslíbení. Pro katolické církve je zase důležitá apoštolská posloupnost.Vkládání rukou se stalo zárukou kontinuity s Petrovým zaslíbením. Jak židé tvořily viditelný vyvolený národ, tak i katolické církve se považují za viditelnou a pravou Nevěstou Kristovou. Židé se začaly spoléhat na Abrahamovo dědictví vícem než na samotného stvořitele. Tělesná dědičnost a sounáležitost se stala modlou.

Poslední židovský Starozákonní prorok však prorokoval: Z Lukášova Evangélia
3,7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?
3,8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

Vystřízlivení. Jan Křtitel oznamoval Boží Zvěst: Podíl na Abrahamově dědictví není věcí dědické kontinuity. Bůh může Abrahamovi svořit vyvolený národ jeho potomků BEZ PŘÍMÉ KONTINUITY TĚLA, z ničeho nic. Pohým Svým Slovem. Člověk, jenž před sebou nemá linii ploditelů až k Abrahamovi se může stát součástí vyvoleného národa. A dokonce se může stát přímo vyvoleným národem.

V nedávné době papež vydal jakousi bulu, ve které oznamoval světu, že jenom katolická církev, respektive církve zachovávající apoštolskou posloupnost, kontinuitu, jsou jedinou pravou nevěstou Kristovou. Jaká má tato proklamace význam?

  Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

Avšak bezprostředně se zaslíbením Petra dva evangelia spojují ještě následující příběh:

Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
22Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"
23Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"


Ježíš nenazval Petra pouze skálou (nebo - možná lépe řečeno - kamenem). Nazval jej i Satanem. Satanem je Petr tehdy, když jeho smýšlení nepochází z Boha, ale z člověka, doslova: z těla. Jestliže se podíváme na dějiny středověku v úhlu pohledu těchto dvou spojených vyprávění, uvidíme, že i tzv. apoštoloská posloupnost je od počátku církve mnohokrát přetržena mnohdy na celá staletí, právě takovými satany, tzv. Petry, papežy, jejichž smýšlení, jak prozrazují jejich skutky a ovoce, nebylo z Boha, nýbrž z těla. A co nejhorší, na takovéto "skále tělesnosti", na satanovi pak stála - až na pár jednotlivců - celá soudobá církev a tím i společnost, rozdělená do "Trojího lidu"  Apoštolská posloupnost skrze středověk nepřešla, utopena v moři Antikristova Ducha, stala se pouhou chimérou. Bůh si však stále tvoří Svou církev "Z kamení"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.08 (13x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: O apoštolské posloupnosti kukulín 19. 08. 2010 - 02:10
RE(2x): O apoštolské posloupnosti bohu-a 20. 08. 2010 - 14:59