XLV: Nechci vnitřní válku mezi námi...

2. únor 2010 | 08.13 |

                 Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Nechci vnitřní válku mezi námi..."

Vladyka Hněvsa se vyjadřuje pomalu, klidně, jednotlivá slova vyslovuje jasně a zřetelně. Není oblečen jako do bitvy, na sobě má slavnostní dvorský oděv. I ten mečík, co mu visí u boku, je spíše módní doplněk, šperk, než zbraň.

"Proto jsi svými lidmi obsadil všechny brány Pražského hradiště?"

Za to vladyka Tichan je rozhořčen na nejvyšší míru. Situace po nenadále smrti knížete Vratislava se stala v prvních dnech nepřehlednou. Hněvsu považoval Tichan za svého spojence. Avšak do té chvíle, kdy tento pražský župan ovládl všechny vstupy a výstupy do hradiště.

Zatím se ukázala jedna věc: Většina zdejších ministrálů a posádky patří Tichanovi. Ale mnozí vojáci jsou zmateni. Ví se, že se župan postavil proti veliteli družiny. Ale jaká je motivace obou mužů, to se mnozí jenom dohadují. Vlastně včetně Tichana.

"Ne. Proto jsem vás nedal pobít, byť jsem měl k tomu příležitost..."

Tichan vzteky stiskne zuby. Pravda pravdoucí. Několik hodin byli odkázaní na milost a nemilost Hněvsovu. Zrádce je vždy o krok na před, moment překvapení hraje pro něj.

"Jak mi však teď zabráníš, abych brány nedobyl zpět? Ony jsou opevněny před útokem zvnějšku, ne zvnitřku..."

"Jak jsem řekl, Tichane, nepřeji si boj mezi námi. Samozřejmě nijak nezabráním tomu, aby sis je vzal zpět. Jen uvaž, za pár dnů sem přitáhne kníže Radslav společně s Hořiborem. S mnoha dalšími budu v jeho vojsku. Víš, že opanoval Libušín? Víš jak? Zradou... Myslíš si, že se můžeš plně spolehnout na své muže? Že mezi nimi nemáš nějakého mého člověka? Pravím ti, Prahu stejně neudřžíš..."

"Nikdy nepřijmeme Radslava za knížete. Jsou tu právoplatní dědicové, synové knížete Vratislava. Těm jsi i ty sliboval věrnost..."

"Já nechci zrušit svoji přísahu. A nepřipustím Kouřimského za knížete..."

"Co tedy chceš, Hněvso?"

Hněvsa se nadechuje. Rozhovor se dostává k jádru věci. Hněvsa ví, že dobrovolně by Tichan na jeho návrh nikdy nepřistoupil. S Radslavem v zádech však Tichan nebude mít na výběr. Prostě musí souhlasit. Jestli ne, nastanou jatka. A bude amen po pražském knížectví.

"Kněžnu Drahomíru za regentku..."

"Nikdy!"

"Uvaž to, Tichane. Tím, že jsem Vás ušetřil, dal jsem najevo, že jsem ochotný ke kompromisům. Jsem připraven vyslyšet tvé podmínky..."

Tichan se zarazí. Ví, že hněv není dobrým rádcem.

"Poslyš Hněvso, co tím vlastně sleduješ?"

"Chci se zpět spojit s Arnulfem v boji proti Ptáčníkovi. Letos bude snad poslední šance, jak můžeme Jindřicha porazit. Můžeme vzkřísit velkou koalici Bavorů, Italů, Maďarů a nás Slovanů. Proti takové síle saský král nemá šanci. Bude smeten. A nebude již ohrožovat polabany a pobaltany. Víra otců získá další čas k přežití..."

Tichan situaci dobře rozumí. Hněvsa má pravdu, boj je marný. Zbytečný. Hněvsa pro válku proti Sasům potřebuje každého muže, proto jeho ústupnost. I Tichan vidí, že občanská vojna by byla zničující.

"Žádám volný odchod pro sebe, své muže a kněžnu Ludmilu. Nechám ti Prahu, slib mi však svobodu vyznání, ochranu křesťanů, kostelů i služebníku Božích..."

Hněvsa nabídne Tichanovi ruku:

"Připojíš li se se svými muži k válce proti Ptáčníkovi, souhlasím..."

Tichan si však nastavené pravice nevšimne.

"Kaplan Petr připraví listinu. Zatím, buď zdráv..."

Hněvsa sevře odmítnutou dlaň v pěst a stáhne ji zpět:

"Buď zdráv i ty, vladyko Tichane..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře