Naplnění Zákona...

15. květen 2009 | 19.34 |

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit (dovršit).Matouš 5,17

Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Ef 2,15

Vítám Vás, případný čtenáři, u dalšího dílu našeho seriálu úvah na téma Učení na hoře. Přicházíme k části, která je důležitá spíše jakoby teoreticky, než prakticky. V tomto a následujících verších Ježíš Kristus definuje vztah mezi Starým a Novým Zákonem, mezi Starou a Novou Smlouvou. Tedy vztah, který je často zahalen tajemstvím a často se v něm tápe a bloudí. Rád bych zde vysvětlil svůj pohled.

Ze zběžného přečtení dvou veršů evedených v prologu tohoto článku lze přijít k dojmu, že si vzájemně protiřečí. Kristus říká, že nepřičel zrušit Zákon, avšak Pavel naproti tomu říká, že Zákon svou obětí právě Kristus zrišil. Jak to tedy je?

Abychom si toto vysvětlili, podívejme se na náš vlastní školský, vzdělávací a výchovný systém: Nejprve se dítě za pomocí porodních asistentek a doktora narodí, že, pak chodí do mateřských školek, na první stupeň základní školy, na stupeň druhý, pak střední škola a nakonec je vše dovršeno školou vysokou. Že. Nejprve se dítě musí naučit, že jedna plus jedna jsou dvě a až potom může integrovat a derivovat. Těžko můžeme chtít po prvňáčkovi, aby integroval a derivoval. Ale jestliže ze studenta vysoké školy při státnicích z matiky dostaneme jenom, že jedna plus jedna jsou dvě, tak ho pravděpodobně vyhodíme ze zkoušky. To né proto, že by "zákon" jedna plus jedna "byl zrušen", ale proto, že od něj jednoduše čekáme už něco mnohem jiného než od prvňáčka na základní škole.

Stejně tak i rodičové. Ač jsou rodičové stále stejní a titíž, jistě budou očekávat něco jiného od prvňáčka a něco jiného od puberťáka a náctiletého. Těžko lze s náctiletým středoškolákem a vysokoškolákem jednat stejně jako s prvňáčkem. Těžko mu budeme denodenně připomínat, ať nemluví s cizími lidmi, těžko ho půjdeme do školy vyzvednout, že. Kdybychom mu měli vysokoškolákovi v šatně obouvat boty a zavazovat tkaničku, pak ho vzít za ruku a dovíst domů, asi by se mu spolužáci hodně smáli.

Titíž rodičové, kteří se nezměnili, jsou stále stejní, chtějí něco jiného po prvňáčkovi a něco jiného po vysokoškolákovi. A to ne proto, že by se změnili rodiče, ale proto, že už to dítě dostatečně vyzrálo. Bylo by něco špatně, kdyby si vysokoškolák řekl, že mu v mateřské škole bylo lépe a zůstal by systému Nesmíš a musíš, se kterými většinou tyto dítě vychováváme.

Malému, čtyř, pěti,  šestiletému, dítěti budeme těžko vysvětlovat, proč po něm chceme to, či ono, proč chceme, aby nechodil na cestu, aby nemluvil s cizími lidmi, a tak dále. Jistě, řekneme mu to, ale musíme počítat s tím, že to nepochopí. To, čemu porozumí, je výprask na zadeček, že. Ale těžko přehneme šestnáct, sedmnáct, osmnáctiletého teenagera přes koleno a naplácáme mu. S ním už musíme prostě zacházet jinak. Neboť je již vyzrálejší, než prvnáček první třídy.

Stejně tak i Bůh: Byl židovskému národu porodní bábou (Abraham), učitelem mateřské a základní školy (Mojžíš), profesorem na střední (proroci) a docentem na vysoké (Kristus). V tomto světle lépe porozumíme onomu zdánlivému rozporu mezi Pavlem a Kristem: Vysoká škola neruší platnost středoškolského učiva, ale středoškolské učivo nestačí k tomu, aby student úspěšně zvládnul vysokoškolské zkoužky. Student je svobodný od středoškolského učebního systému, ale to neznamená, že samotné středoškolské učivo je zrušeno.

Podívejme se ještě na jedno místo z listů apoštola Pavla, první list do Korintu:

9,20 Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.
9,21 Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.

Všimněme si: Apoštol Pavel píše, že nepodléhá Židosvkému zákonu (Staré smlouvě). Ale teď pozor. Mnozí křesťané učí, že nepodléhají žádnému zákonu, že mají svobodu. Opírají se i o toto místo, přečetli si verší 9,20; ale tam se zastavili. Nějak zapomínají si přečíst i verš 21: Pavel říká, že sám není bez zákona, ale jeho zákonem je Kristus! Ano, ten Kristus, který říká, že nepřišel židovská zákon zrušit! Židovský zákon tedy není zrušen ani pro křesťana, ale je  naplněn, obsažen, dovršen  v Kristu obdobně, jako je základo a středoškolské učivo obsaženo, naplněno i dovršeno vysokoškolským učivem.

Dále tito křesťané zapomínají, jak Pavel klade na důraz na vyznání, že Ježíš Kristus je Pán. Pán, Dominus, je velmi silné slovo. Je li někdo mým Pánem, Dominem, znamená to současně, že já jsem Jeho Otrokem. Pro Otroka je každé Slovo Pána Zákonem! Právě toho Pána, který říká, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit!

Pokoj s Vámi. Modlí se za vás Váš quokam alias demagog, VM.

PS: Neostýchejte se zeptat na cokoliv, buď skrze komentář (neboť je diskuze moderovaná, může i příspěvek zůstat dúvěrný, mezi námi dvěma, kdy si jej nepřečte nikdo jiný, než já), anebo na mejlovou schránku: quokam@seznam.cz

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře