Teď čtu: Tajná historie, Donna Tarttová

14. květen 2009 | 23.59 |

Není to křesťanská knížka. Naopak, světština psaná světštinou od první hlásky až po poslední slovo. Přesto, nebo právě proto, mne zaujala.

Tajná historie popisuje příběh šesti studentů na jedné jmenované univerzitě jednoho jmenovaného univerzotního města. Tato skupinka šesti studentů tvoří v rámci univerzity jakousi samostatnou fakultu či alespoň katedru. Pod vedením charismatického profesora Juliana studují klasickou řečtinu a jiné staré, mrtvé jazyky, včetně literatury, filozofie a podobně. Skupinka je velmi uzavřená. Je prakticky nemožné se do kurzu profesora Juliana dostat. Profesor Julian, v podstatě správně, sází na individuální výuku. Je to velmi bohatý muž, hmotně nezávislý na univerzitě,  velice známá a všeobecně respektována osobnost. Vyučoval již i jistou princeznu  z jedné jmenované teroristické země: Princeznu zavraždili a Julián od té doby žije ve strachu, že i jeho čeká stejný osud.

Jeho posluchačstvo tvoří vybrané studenstvo. Každý z nich je, anebo jej Julián minimálně považuje, příslušníkem stejné, vysoké, snobské, bohaté americké vrstvy, které mají ty správné politické názory a ten správný životní světové názor. Stejný, znamená, shodný s Juliánovým. Jedná se o pět hochů a jednu dívku, dvojče jednoho z chlapců.

Skupina se, se souhlasem Juliana, rozhodne zopakovat staré řecké rituály vedoucí ke stavu změněného vědomí. Ne přímo k transu, či k hypnóze, ale k odhození lidského já a setkání se se starými řeckými bohy. Pokusy prováděné v noci ve volné přírodě na venkovské ville jednoho z chlapců, jsou však dlouho neúspěšné. Skupina pochopí dvě věci: Jednak, že musí těmto obřadům bezpochybně věřit a za druhé, že jeden z nich, Bunny, toho prostě pro svou povahu není schopen. Tak jej z pokusů nenápadně vyloučí. A zkouší to bez něj.

Jednoho dne jsou úspěšní. Prožijí přesně to, co popisují staří řečtí mystici, včetně setkání s Apolonem. Prožili noc, plnou halucinací, tělesných představ, ze kterých si odnesou jenom mlhavé vzpomínky. Až na okamžik, kdy onen tajemný stav pomine. Neboť jak přijdou opět k vědomí, desítky kilometrů daleko od venkovského sídla, kde pokusy probíhají, spatří zohavenou mrtvolu muže a sebe sama zakrvacené. Je zřejmé, že jej zavraždili oni. Mrtvolu nechají nepohřbenou a ve zmatku prchají, zprvu na venkovské sídlo a posléze na kolej. Avšak mají smůlu.

Na koleji potkávají Bunnyho a ten se postupně dovtípí, co se stalo. A studentům vznikl problém. Bunny jakoby si neuvědomoval vážnost situace. Vraždu nenahlásí úřadům, na onu noc sám nemá alibi a je jasné, že by ho ostatní dostali do vězení také. Ale jeho lehkomyslné poznámky před nevhodnými lidmi, jeho alkoholismus, blízký vztah k jedné dívce i stále rostoucí potřeba se někmou svěřit, hrozí, že vše prozradí. Studenti se zprvu snaží s Bunnym jednat po dobrém. Dotují jej velkými částky peněz, jedou s ním na celoprázdninový výlet do Evropy, platí jeho velké útraty. Ale je zřejmé, že toto vše jsou jenom dočasná řešení.

Nakonec se skupina dohodne, že zavraždí i Bunnyho. Spiknutí se jim povede, Bunnyho smrt vypadá jako nehoda a v následném vyšetřování nejsou jako vrahové odhaleni. Avšak vztahy uvnitř skupiny se zhoršují. Již netáhnou každý za jeden provaz, hádají se o každou prkotinu.Jsou odhaleni Julianem, který je sice nenahlásí, ale otřesen a zhnucen ze dne na den opouští univerzitu,  Příběh končí sebevraždou jednoho z nich, hlavního iniciátora pokusů i vražd. 

Příběh ukazuje, jak jeden hřích vede k druhému. Pýcha, nuda, drogy a zvědavost, to vše vede pokusům s okultismem, čehož satan = apollon využije. Nastává řetězec událostí, jdoucí od   jakoby od nevyhnutelného k nevyhnutelnému, řetězec, který nikdo z nich nemá ani sílu, ani odvahu přervat. Dvě vraždy, následné vyšetřování, pohřeb Bunnyho, kde se v podstatě všichni zdrogují až k závěrečné sebevraždě iniciátora a poranění vypravěče. I když nejsou usvědčení státní mocí, jsou usvědčování vlastním svědomím, zničenou budoucností, uvíznutím v okovech zla a otroctví satanova.

Stojí za to si příběh přečíst. Jistě, ve románů chybí ona duchovní rovina zde naznačená, ale přesto, ji tam lze cítit. Lze i cítit prázdnotu a bezcílnost života studentů, jdoucí od mejdanu k mejdanu, od drogového opojení k drogovému, od bezvázného sexualního vztahu k druhému.  Prázdnota, faleš, bezcílnost, bezsmyslnost. Dnešní doba, která se chce obejít bez Boha a tedy se nemůže obejít bez satana a jeho nástrojů..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře