PCh: Není svatý každý duch , který se třpytí...

18. říjen 2010 | 05.00 |

A tak nikdy nenastane chvíle, kdy by tento lid, sám stojící pod mocí Antikrista, podroboval zkoumání duchy, jsou - li z Boha. Protože se nesmí nikam pohnout, kromě cílů, které jim Antikrist určuje. A také si nemouhou myslet o Bohu nic jiného, než co jim on našeptá, poradí a příkáže. Sám Antikrist jim uložil povinnost šeptavé ústní zpovědi, aby získal přehled v jejich svědomích a poznal všechny lidské tajemství.A jestli by se v někom objevil záblesk poznání, jaké jsou tyto věci ve skutečnosti, ihned mu pohrozí, mocí přinutí, aby více nemyslel jinak, než je povoleno myslet a aby se více v těchto věcech nešťoural. A jestliže je někdo neposlechne, nazvou jej kacířem. A jestliže by někdo uměl skrze Moudrost s rozumem zkoumat duchy, jsou-li z Boha, pak by po skutcích poznal, že jeho farář není duchem z Boha, ale apoštolem Antikristovým. Pak mu již nebude věřit, ani si jej již nebude brát za svůj vzor, protože nepochází z Boha. Ale pak se stane, že na něj sáhne Antikristův apoštol, který jej zrádně obžaluje u světské moci. Tehdy ten falešný posel nechá rozhlásit po všech nárožích, že v něm odhalil kacíře exkomunikovaného z církve svaté. Kdo se tedy ukáže být tak silný, aby se postavil proti Antikristu a byl ochoten obětovat svůj život a majetek?  Takových bychom našli málo. Více je těch, kteří sice odhalí, že Antikristus není z Boha, avšak pro svůj strach se k němu stále plazí, lichotí mu a staví se do jedné řady s těmi nejhoršími. Protože Antikrist všechny lidi mocí zavazuje nejvyšší poslušností, aby nemyslili ani nejednali jinak, než jak si žádá Svatá Matka Římská. Vždyť do ní vložil všechny své zákony.  

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 2.

Vraťme se ke zkoušení duchů. Jak jsem řekl: Zkoušení duchů není skutek, který by mohli vykonat tělesní a zatmělí lidé. Ti dokáží posoudit, kde které pole lépe plodí, co nejlépe vyléčí žídost tučného břicha, na co je dobré pouštění žilou, co a jak který pokrm ochutit a okořenit.Takoví lidé nemají ani zmocnění k posouzeni, je-li ten či onen duch z Boha či není. Proto říká svatý Pavel: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. (1Kor2,11nn).  Zde potvrzuje, že nepřijali ducha tohoto světa, protože ten nemá moc otestovat duchy, jsou-li z Boha. Světský duch umí otestovat pouze to, co se kde vyplatí. A tak píše: ... ale toho Ducha jsme přijali, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. Tamtéž. Duch Boží totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. 1Kor2,10.

 Z toho všeho vyplívá závěr. Oni tvrdí, že že skrze moc ducha Svatého mohou poznávat u sebe, čím jsou obdarováni od Boha, a tak sami mohou otestovat, co je duch tohoto světa a který duch počal u ďábla. A tak nyní se tu objevuje cesta, že jen ti mohou otestovat duchy, jsou - li z Boha, kteří jsou účastni Ducha Svatého v Jeho Darech.  Protože tělesný člověk věcem jsoucí od Ducha Svatého nerozumí, ba ani mu nevoní. On je považuje za bláznovství. Proto se ani nemohou postavit za slova: Otestujte duchy, jsou-li z Boha. Tělesný člověk soudí a testuje skrze smysly tělesné, směřující z vnějšího svěda dovnitř, a těmi pochopí věci, které podobně jdou z vnějšího světa do jeho nitra. Těm věcem požehná, které zaregistruje jeho tělesné oko nebo hmotný sluch.

 A proto duch ďábelský, který však odporuje Kristu, který je Kristu odporný, obleče se do mnohých písem, do moudrých názorů, řečí sladkých. Krášlí se posvátnými symboly. Tím vším ihned opije tělesného člověka a ten jej začne chválit a říkat o něm, že to je Kristův apoštol, jsa sveden falešnými řečmi.A copak čert neumí stejně dobře číst a psát než ten lhář, který se přikrývá písmy a posvátnými symboly. čímž zakrývá své kacířstva a svůj život líný, smilný, lakomý, rozkošnický?  Slepí testují čertův hlas na svém jazyku a říkají: "Ó, jak krásně káže!" Avšak jiní namítají: "Vždyť je to lakomec, který v úkrytech tajně smilní!" A protože se ďábel vydává za anděla Světla, není divu,  že i jeho sluhové se převlékají a vydávají se za sluhy spravedlnosti. Ať už pomýlenou svatostí nebo výmluvností z písem. Ne podle toho poznáme anděly, ne podle toho poznáme sluhy boží, jak se sami zdají zářit, vždyť ani vlk se nestane ovcí, když na sebe oblékne ovčí roucho.

 Tak jsem se mnoho rozepsal o tom, že svatý Jan se chtěl ubezpečit a ochránit své nejmilejší před oklámáním tím, že jim přikazuje otestovat duchy. A jestliže se nesmí otestovat duchy, jak se potom ubránit před oklamáním?

==============================

Zdroj původního textu:
Boubín, Jaroslav: Petr Chelčický - spisy z Pařížského sborníku, Praha : Historický ústav Akademie věd České republiky, rok 2008, od strany 185.

Vyjádření Historického ústavu:
Historický ústav ani autor nemají námitek proti používání Vašich textů na internetu, pokud bude vždy citován originál díla s odkazem na stránky a zřetelně vyznačeno, že příslušné úpravy, které internetově publikujete, jsou autorsky Vaše.

Historický ústav AV ČR
Prosecká 76
190 00 Praha 9

www.hiu.cas.cz 

Doručeno mejlem: 8.12.2009, v 12:25

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře