Křesťan a ozbrojený odboj?

7. srpen 2010 | 12.26 |
› 

Vážený čtenáři,

smrtí a pohřbem pana Milana Paumera se na internetu objevila spousta článků a diskuzí nad jeho činy a nad jeho životem. V rámci jedné z nich jsem dostal otázku položenou v nadpisu tohoto článku.Může vést křesťan ozbrojený odboj? No, možná to není docela přesně ta položená otázka, ale znáte to, jak říká pan Donutil (a jeden náš profesor na střední), zeptejte se, na co chcete, já na co chci odpovím...

V rámci tohoto článku se pokusím zformulovat několik premis a závěr bych už nechal na každého z Vás, vážený čtenáři. Každý z Vás si může doplnit článek jakoukoliv další premisou anebo odebrat případně i upravit  premisu uvedenou. Neboť jak řekl kazatel Petr Jelínek v jednom svém kázání, teda něco v tom smyslu, s tímto typem otázek by se měl každý křesťan poprat sám. Tak pojďme na to.. Osobně se tedy domnívám, že...

1) Křesťanský boj by neměl být v prvé řadě veden proti lidským nepřátelům, ale proti nadzemským mocnostem a duchům zla. (Ef 6,12)

2) Křesťan by měl akceptovat každou vládu a každý politický systém v zemi jako systém ustanovený Bohem. (Řím 13,1). A to né pouze vládu křesťanskou, Pavel zde má na mysli vládu pohanského a barbarského císaře okupující a vysávající Izrael a pronásledující křesťany. Takže ten, kdo se vzpírá proti současné vládní moci, se vzpírá Bohu. (Řím 13,2)

3) Vládní moci bychom  neměli poslechnout tam, kde její příkazy jdou proti Božímu Zákonu. Stojí - li křesťan před volbou poslušnosti vládě nebo Bohu, měl by se - podle mého názoru - v prvé řadě snažit poslechnout obě, nejde - li to, pak zvolit poslušnost Bohu.(Sk 5,29)

4) Křesťan by měl milovat svého nepřítele. (Luk 6,27). Milovat neznamená být zamilovaný, hynout touhou druhého spatřit, neznamená to pouze cítit k druhému nějaké pozitivní emoce. Milovat znamená být k druhému trpělivý, nezávidět mu, nevychloubat se nad ním a necítit se nad druhého povýšený, lepší než on. Nejednat vůči němu nečestně, nemyslet na prospěch svůj, ale jeho, nerozčilovat se a nepočítat křivdy a zlo, které od něj přichází. Neradovat se ze zlého, co přichází do jeho života, ale z toho dobrého. Snášet jej, doufat a věřit, že se vše v dobré obrátí. A v tomto postoji vytrvat. (1K 13k)

5) Křesťan by měl žehnat těm, kdo jej pronásledují, svolávat dobro a né zlo.

(Řím 12,14), modlit se za ně (Mt 5,44), činit jim dobře (Luk 6,27) To neznamená žehnat jim v jejich špatných úmyslech a pomáhat jim v jejich zlu. Nikoliv. Evangelium zde neříká, abychom svolávali to, co oni považuji za dobré, ale to, co prostě dobré je. Modlit se za ně. V prvé řadě to tedy znamená modlit se za jejich obrácení. Aby poznaly Krista. Činit jim dobře znamená hlavně kázat jim Boží Slovo a svědčit o Kristu.

6) Křesťan nemá morální právo kohokoliv odsoudit k smrti.

7) Zbroj křesťana by měl obsahovat pravda, spravedlnost (t.j. skutky Boží vůle), služba evangelia pokoje, víra, spása a meč Ducha, což je Slovo Boží. (Ef 6,13nn)

8) Křesťan by měl být připravený, že pro svou víru v Krista, pro svou věrnost Kristu, může přijít o svůj majetek, rodinu, zdraví, vlast, ba dokonce o svůj život. (Mt 10,34nn). Tato skutečnost by mu však neměla bránit v následování Krista a v poslušnosti Jeho Slovům. Láska ke svým bližním by měla vyvěrat z Lásky ke Kristu, ale ne ji zastíňovat. Někdy Bůh prostě může říci: Obětuj mi svého Izáka, dones mi ho na oltář. Novozákonní době to neznamená zabít jej jako oběť zápalnou.Ale buď připravený se jej pro Krista i vzdát.

9) Křesťanské společenství by mělo bdít, aby nebylo Zlo v jeho středu, uprostřed nich. (např. 1 Kor 5,2) Střežit, aby svět, který by neprošel dveřmi - Kristem, se nedobývá oknem či jinými dírami ve zdi. A to né pouze zlo - svět -  v jednání, ale i zlo v učení. Například některé  protestantské církve v německu za Třetí říše zcela absorbovali nacistickou ideologii do svého učení.  Stejně tak i v USA za dnešních dnů je zvykem v církvi přísahat věrnost vlajce a vládě.

Bojujme tedy náš duchovní boj. Ne podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Naše svědomí je subjektivní, otupělé, ovlivněné společností, okolím, výchovou, hříchem a naše vědomí nepřekročuje náš stín, nevidíme dále než za nejbližší horizont. Bojujme náš boj podle Slova Božího. Amen.

Kaž Krista, kamkoliv přijdeš, je - li to nutné, použij i slova... (Svatý František z Assissi).

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře