Talenty a hřivny...

8. říjen 2010 | 21.04 |

Následující příběh se objevuje v evangeliích nadvarkát: U Apoštola Matouše a u Evangelisty Lukáše. Jsou mezi nimi drobné rozdíly, kterými se budeme zabývat někdy příště. Dnes se podíváme na "matoušovskou" verzi:

"Je to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a ihned odcestoval. Ten, který přijal pět talentů, šel a vložil je do obchodu, a získal jiných pět. Stejně i ten, který dostal dva, získal jiné dva. Ale ten, který dostal jeden, odešel, vykopal v zemi jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat. Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: ‚Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘ Přistoupil také ten, který dostal dva talenty a řekl: ‚Pane, dva talenty jsi mi svěřil; hle, jiné dva talenty jsem získal.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘ Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent a řekl: ‚Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal. Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Zlý a lenivý otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, a já bych si po návratu vzal, co je moje, i s úrokem. Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů! Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘" 

 V tomto podobenství poznáváme Pána Boha, Ježíše Krista a Jeho Služebníky. Jedná se tedy o vztah mezi Bohem a lidmi. Proto bychom se tímto příběhem měli zabývat. Vážně zabývat. Je pro nás v mnohém důležitý.

První věc, kterou nám ukazuje příběh: Bůh nám svěřuje "svůj majetek." Zde, na zemi, máme úlohu správců Božího Majetku. Vše, čím disponujeme, co si přivlastňujeme, pochází z Boží ruky. Včetně nás samotných. Jestliže odvezdáváme naše životy Bohu, pak nám ani náš život nepatří. Jsme správci Božích Darů. Co nám tedy Bůh svěřuje? Nás čas, naše partnery, manželky, manžele, děti, rodiče, příbuzné, přátele, bližní. Naše fyzické predispozice a duchovní dary. Naše práce, služba, peníze, majetek.

Zdraví. Našich bližních a naše. Ano, naším talentem se může stát i potíže, těžkosti, nemoce, problémy, toho druhého.  S tím vším my hospodaříme. Do všech takovýchto situací nás staví Bůh a touží po naší věrnosti, která by mu přinesla zisk, ovoce jemu milé a sladké.

Ale jsme - li správci, pak musíme s tím vším jednat tak, jak si přeje Pravý Majitel. Protože jinak bychom se provinili zpronevěrou, tunelováním, nedodržením povinností při správě cizího majetku. Ředitel firmy musí společnost vést v zájmu akcionářů. Jestliže akcionáře poškodí, vystavuje se riziku trestního oznámení a stíhání. Proto je velmi důležité vědět, jak Bůh chce, abychom hospodařili s Jeho Majetkem. A to nelze zjistit bez vzájemného rozhovoru. Bez modliteb, bez naslouchání Jeho Hlasu skrze Písmo, kázání, životní situace. Skrze Ducha Svatého. Musíme Boha znát, důvěrně poznávat a nechat se Jím důvěrně poznat. Apoštol Pavel píše, že kdo patří Pánu, je s Ním jeden Duch, obdobně, jako je manžel se svou manželkou jedno tělo.

Druhou věc se nám pokouší příběh sdělit. Existuje křesťanský názor "evangelium plného požehnání," který říká, že Bůh dává všem věechno: Zdraví, bohatsví, zázračné schopnosti, a že záleží jen a jen na člověku, co skrze víru přijme do svého života. Na druhé straně nám dnešní příběh říká, že Bůh má pro každého jiný dar. Podle Svého Plánu. S každým má svůj záměr.  V našem příběhu dává Pán někomu pět talentů, jinému dva, jinému jeden. Podle Svého Záměru, podle svého plánu. A my si můžeme být jisti, že pro každého z nás Ten Plán šije na míru. Všimněme si drobné poznámky: Každému podle jeho schopností. Bůh nás zná. Vždyť On Sám nám dává i Naše Schopnosti. To jen my si někdy nakládáme více, než máme síly. A někdy zase si něco málo ubíráme.

V příběhu dává Pán každému jiný dar. Stejně i nás, křesťany, staví každého na jiné místo. Někoho tam a jiného onde. Kdo chce být mým služebníkem, praví Pán na jiném místě, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mně. Každý máme ten svůj kříž, který máme nést. Ten kříž nesdílíme, není společný. Pro každého se připravil jeho speciální kříž. Protože tyto hřivny, to nemusí být jenom duchovní dary. Ale i životní příběh, okolností, do kterých nás postaví Bůh a ve kterých jsme povoláni osvědčit svou věrnost. Hřivna tedy může představovat i naši nemoc, nebo nemoc našeho blízkého, či jiné překážky a nesnáze. Těžkosti. Ve kterých jsme voláni, abychom ukázovali našim nevěřícím bližním cestu, jak těžkostmi projít a procházet: Plným odevzdáním se Kristu.

Člověk z našeho příběhu odcestoval. Dal tedy tím svým služebníkům plnou svobodu k nakládání s Jeho Majetkem. Plnou svobodu, ale s ní spjatou plnou zodpovědnost. Nestál za nimi s výstražným ukazováčkem a nekontroloval je, aby jim vyčinil a zbavil samostatnosti a svéprávnosti k jednání.  Po čase se  však vrátil a začal zúčtovat.

Všimněme si třetí věci: Oné souměrnosti. Pět talentů přineslo dalších pět, dva talenty získaly další dva. Co nám toto chce říci? Osobně se domnívám, že tím příběhem chce evangelista naznačit, že oba "věrní a dobří" služebníci použili k Božímu dílu jenom to, co jim bylo Bohem svěřeno. Nic od satana, nic ze své tělesntosti, ze svého vlastního já, ale pouze to, co jim Bůh svěřil. Ani o ň více, ani o ň méně. Přesně naplnili Boží záměr a Boží plán.

My křesťané, jsme například často v pokušení udělat z evangelia, ze zprávy, kterou apoštol Pavel nazývá "bláznivou zvěstí," udělat z ní zvěst "vědeckou." Podpořit ji vědeckými důkazy, moudrostí podle světa. "Zlogičtit" ji. A myslíme si, že ji tím učiníme přístupnější "moudrým podle lidského soudu." Ale Ježíš Kristus po nás chce trošku něco jiného. On nás nevolá k tomu, abychom byli "Božími obhájci", kteří před "soudem tohoto světa" předkládají důkazy o Bohu. Ne. Tato činnost se svou užitečností dá přirovnávat k předkládání občanům města důkazy, že v té, či oné ulici, v té či oné čtvrtí, stojí nějaký supermarket, Kaufland, Tesco, Ikea. Nač? Vždyť ten, kdo doopravdy chce, se může sám jít přesvědčit na to či ono místo, že tam ten obchoďák opravdu stojí. Naším úkolem není předkládat důkazy o existenci Boží, ale svědectví o Něm. A kdo bude chtít, nechť se sám jde přesvědčit o Boží existenci. Do Bible, do přírody, a do upřímných modliteb z toužícího srdce.  A bude - li Bůh chtít, On se mu ukáže a zjeví sám. Možná se bojíme vypadat před "okolím" jako "fanatici."  Ale kdo je to fanatik? Není to čistě náhodou "blázen?" My však toužíme po tom, aby si každý myslel, že máme vše v hlavě pořádku, že. A tak předkládáme "vědu," "logiku," ne bláznovství. Avšak neříká zde Pavel, že Bůh vyvolil bláznovství, aby zahanbil veškerou vědu a logiku tohoto světa.

Dále tuto třetí věc beru jako výzvu, abychom se nesrovnávali s druhými služebníky. Někdo má dar ten a druhý onen. Jestliže přinášíme Bohu dva talenty, neohlížejme se, jestli někdo nepřínáší talentů pět. Nesrovnávejme se a nezaviďme jeden druhému. Důvěřujme Bohu a Jeho úsudku. My jsme volání k věrnosti tam, kde stojíme my, ne tam, kde je postaven ten, či onen bratr. Bůh po nás ani nežádá, abychom ze dvou talentů nějakým způsobem "vytřískali" talentů pět a tím se vyrovnali obdarovanějšímu bratru. Ne. Pán v Našem Příběhu pochválil nejenom služebníka s pěti talenty, ale i toho, který přinesl talenty dva.I ten je zván, aby vešel "v radost svého Pána..." Je jen zapotřebí zůstat "věrný v malém..."

Avšak přichází třetí služebník a ten nepřináší žádné ovoce. Zde, na tomto místě, si připomeňme slova Apoštola Jakuba z druhé kapitoly jeho listu: Co je platné, moji bratři, říká–li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? Budou–li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, nechť se zahřejete a nasytíte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak i víra: nemá–li skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez tvých skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh, že Bůh je jeden. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. Chceš však poznat, ó prázdný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? Neboť jako je mtělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

 Víra bez skutků je mrtvá. A mrtvý plavčík Vás nevytáhne z vody ve chvíli, když se budete topit. Je pošetilé spoléhat se na mrtvého plavčíka. Onen třetí služebník znal i neznal svého pána. Nechtěl ho svou nešikovností okrást. Avšak na druhé straně Pán si zde nenárokuje pouze setbu, ale i ovoce z ní. Nejenom investovaný talent, ale i zisk z ní. Vzpomeňme si na začátek: každého služebníka obdaroval podle jeho schopností.Každý služebník tedy může s vírou pracovat právě s těmi svými talenty. Mlže mít jistotu, že ty talenty byly svěřeny zrovna jemu, že byly svěřeny pod konkrétním plánem  ušitým přímo na míru. Může tedy vykročit s vírou, která zahání strach.

Avšak tento třetí služebník tuto víru nevlastnil. V podstatě ani nevěděl, jak si jeho pán přeje, aby s touto hřivnou naložil. Netušil, jakou představu má pán. Proč se ho však na to nezeptal ve chvíli, kdy mu byly hřivny svěřeny? Mohl se přece pokořit a zvolat: Pane, já vůbec nevím, jak s tímto talentem mám naložit, řekni mi, co si ode mne žádáš, co si ode mně přeješ?

Vždyť tento pán po něm ani nechtěl, aby šel s tímto talentem do nějakého rizika. Ne. Představoval si pouze, aby onen služebník vzal svůj talent a šel do banky, ke směnárníkovi a uložil jej tam. Toť vše. Kdyby banka zkrachovala, byla by to zodpovědnost toho směnárníka, ne služebníka. Bůh by si zavolal k zodpovědnosti kompetentní osobu. Nemusel mít tedy třetí otrok žádný strach. Bůh má plán, který odpovídá právě jeho schopnostem, znalostem, zkušenostem. Stačí se třeba pouze zeptat.

Jsme volání k směnárníkovi. Každý máme toho svého. Pro mne osobně to například může znamenat psát tyto články, pozývat třeba lidi z fejsbúku či odjinud k jejímu přečtení. Pro někoho jiného to může znamenat něco jiného.

Bůh Vám požehnej dnešní večer!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře