Služba není reklamou, reklama není službou...

12. květen 2009 | 18.47 |

Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdávali slávu vašemu Otci v nebesích... Matouš 5, 16

Tímto citátem vrcholí část Kristova Učení na hoře, která později dostala název: "Výroky o soli a světle." Tvoří pointu tohoto menšího celku. A co více. V jedné větě je shrnutý život křesťana, jeho velký smysl a velký cíl: Žit tak, abychom svým chováním vzbuzovali slávu  Otce v nebesích.

Jak se to daří dnešní církvi? Odpověď nechám na laskavosti čtenáře.

A jak se to daří nám, věřícím? Jestliže se chystáme něco vykonat, zastavujeme se a ptáme se, jestli náš plánovaný čin vzbudí slávu našeho Otce v nebi?

Jak si ještě později ukážeme, Ježíš nás vyzívá k následující věci:  Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Matouš 6, 3n.Možná se nám tento citát zdá být v protikladu s naši úvodní větou. Jak můžeme "svítit" před lidmi, když má dobrodiní "zůstat skryto?"

Víte. Kristus nás, křesťany, nevyzívá k okázalosti. Abychom v záři reflektorů  předávali symbolické částky s mnoha nulami na dobré účely v ovacích nadšeného publika.. Bůh nás nevede k tomu, abychom mu dělali reklamu. Ne. Ať levice neví co činí pravice, říká Kristus. Co naše ruce dělají tak nějak mimoděk, že o tom ani nevíme? Různé automatické úkony, že? Ježíš nás vyzívá, aby naše dobro bylo zcela zautomatizováno, abychom na jeho konání nemuseli myslet víc, než na dýchání, na chození, na běhání. Ti z nás, co umí plavat, tak dělají zcela automaticky, mají všechny pohyby přesně zkoordonované.  Tak hluboce se v nás má dobro zakořenit. Aby vycházelo zcela volně z našeho Bohem změněného Já.

Ať neví levice, co činí pravice. Já osobně v tom cítím také jakousi krátkodobost paměti. Levice neví, co učinila pravice, tehdy, kdy na to zapomene. Naše skutky by neměli být něco, co si připománáme sobě, ale i těm, kterým jsme, z Boží Milosti, pomohli. Nejsme vyzývání k tomu, abychom chodili za Petrem či Pavlem třikrát denně a ptali se jej, jestli si pamatuje na to, jak jsme jej před deseti patnácti lety vytáhli z bryndy. To bychom se mu brzo zprotivili. Krátkodobá paměť si nežádá vděčnost, neboť již ani neví, za co by ten či onen měl být vděčný.

Jestliže takové světlo bude svíiti před lidmi, pak věřím, že se bude šířit dále. Všimněme si, že Ježíš neříká, ať naše světlo svítí před zástupy lidí, před davy lidí, před masami nadšeného publika. Ne, říká: Před lidmi. Před jedním, před dvěma, třemi. Před těm, kterým, z Boží pomoci,  pomůžeme.

To stačí. Nemáme chodit po ulicích a hlásat: Vykonali jsme to či ono, ó, jak jsme dobří, jak si nás Bůh pěkně vychováva a používá...  Neboť lidé to poznají. Poznají faleš, poznají přetvářku. Poznají, když někdo dělá něco pro reklamu, pro dobro jména, ať už svého, nebo Božího, anebo z upřímného, přeměněného srdce. Bůh nestojí o naší reklamu. O Jeho Slávě mohou svědčit i kamení, k tomu nás nepotřebuje. Bůh nehledá reklamní agenty, kompars, scénaristy. Ne. Bůh hledá srdce, duše, které se mu oddají a odevzdají k tomu, aby je On mohl předělávat. Aby je mohl On použít ke Svému dílu. Bůh hledá svědky. Kdo svědčí svým životem, svým srdcem, svou skromností, pokorou, láskou.  Kdo zná evangelia, pak ví, že Ježíš na farizeích kritizoval právě okázalost. Farizeové prostě chtěli být vzorem, pozitivním vzorem ve svatosti a odevzdání se Bohu a chtěli tímto příkladem strhnout lid. Způsobit probuzení. Chtěli dělat Bohu reklamu. Ale bylo to falešné, pokrytecké, neboť to nečinili zadarmo. Očekávali protihodnotu. Něco za něco. My činíme to to to a to a vy za to nás následujte a oslavujte Boha... Bůh o to nestojí. Říká: Už máte svoji odměnu. 

Skromnost, tichost, pokora versus okázalost, pýcha, velikášství. My, křesťané, často trpíme velikášstvím. Ospravedlňujeme se tím, že nám nejde o naší slávu, ale jen a pouze o slávu Božího Jména a jistě, jsme v tom upřímní. Ale lidé to poznají. Faleš. Poznají, když někdo pro ně něco udělá zadarmo, pro ně samotné, z lásky, anebo za odměnu, za mzdu. Byť by ta mzda nebyla pro nás, ale pro Boha. Chceme - li mzdu, pak říká Bůh: Již ji zde máte. Vy si myslíte, že mi přinášíte slávu, ale já  takovouto slávu nechci, vy ji chcete, vy o ní stojíte, tak ji tedy máte, již zde, na této zemi. Je li něco zadarmo, pak se neočekává nic nazpět. Vůbec nic. Ani vděčnost Bohu, ani slávu Bohu. Nic. Ale paradoxně, právě takovýto postoj přináší Bohu Slávu.  Protože lidé to vidí, cítí, slyší. Ne. Nic z toho, co jde z nás,  neslouží Bohu. Ale jen to, co Bůh činí skrze nás. A Bůh dává svítit slunce na dobré i zlé, na vděčné i nevděčné.Nezištně. Bůh nezištně prokazuje dobro i těm, kdo mu nikdy nepoděkují, kdo se k němu nikdy neobrátí, kdo Jej nikdy nepochválí. A na tom, paradoxně, buduje Svou Slávu. Na nezištnosti.

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Ef. 2. 10.

Bůh nás nevolá do reklamy, ale do služby...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře