Chřastav má čtyři syny...

26. duben 2010 | 19.56 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Oslavy pokračují celou noc. Kníže Václav se raduje se svým lidem. Oslavuje návrat ztracené matky. A i když slavnosti chybí velkolepost, přeci jenom, hospodářská situace není růžová, přesto s knížetem cítí celá zem. Ve smíru s Drahomírou a Radslavem vidí prostí lidé záruku míru. Míru, který toužebně vyhlíželi od té chvíle, kdy zemřel kníže Vratislav.

Uprostřed hodokvasu, ke kterému jsou pozvání nejenom křesťanští předáci země, ale i jejich pohanští protějškové a také staří vysloužilí otroci, váleční veteráni, stařenky a staršinové, kojící matky z hradského okruhu i čerství novomanželé, uprostřed tohoto hodokvasu vladyka Tichan odtáhne knížete Václava do ústraní.

"Co se děje Tichane?"

"Přijeli tajní poslové, můj pane. Myslím si, že by sis s ním měl promluvit."

"Nu dobrá, veď mne."

Netrvá to dlouho a Tichan dovede svého knížete do nedaleké salaše. Vzpomínka bleskne Václava do mysli. V obdobné mu Tichan kdysi dával lekce ze znalosti přírody.

Avšak salaš nebyla prázdná. Čekají v ní tři muži.

"Dovol mi, můj pane," ujímá se Tichan slova, "abych ti představil vladyku Těcha a jeho druhy. Vladyku Těcha znám velmi dobře, bojoval jsem s ním v řadě bitev. Jeho slovu můžeš věřit..."

"Čím jménem přicházíte?" Ptá se Václav.

"Ve jménu doudlebského lidu..."

"Jménem doudlebského lidu mluví kníže Chřastav..."

"Můj pane, kníže Chřastav umírá. Kdo ví, jestli se dožije konce zimy."

"A co já s tím?"

Poselstvo se po sobě podívá. Chvilka ticha. Zasáhne Tichan:

"Můj pane, tito mužové, přední z doudlebského lidu, tě přišli požádat, jestli by ses, až osiří, neujmul Chřastavova úřadu..."

"Já, pánové? Chřastav má čtyři syny!"

"Nechceme Vodana! Je to vrah, tyran, smilník! Žádná naše žena, žádná naše dcera není bezpečna před ním a jeho hordami. Je to násilník, rozmazleny spratek, modlář!" Těchovovi druhové se navzájem překřičují, trumfují se nadávkami, spílají nepřítomnému vládci. Jen Těch mlčí. Teď zvedne ruku a jeho druhové utichují. Teď se ujímá slova:

"Vodana mají všichni plné zuby. Jeho druhý bratr trpí postižením a další dva Chřastavoví synové jsou příliš mladí. Tebe, můj pane, tebe provází tvůj Bůh, žehná ti, slyšeli jsme, jak ti klade nepřítele pod nohy. Slyšeli jsme, jak jsi laskavý ke svým poddaným. Slyšeli jsme, jak nikomu nenutíš, aby přijal tvou víru, slyšeli jsme, že si naopak i pohany zveš ke své radě. Slyšeli jsme..."

"Dost, pánové..."

"Přijímáš?"

"Dejte mi čas na rozmyšlenou..."

Těch zklamaně svěší hlavu. Vladyka Tichan opět promluví:

"Můj pane, tito muži čas nemají. Vodan něco tuší a začíná svou krutost projevovat. Chřastav už jen bezmocně leží. Tito lidé potřebují jistotu.."

Václav se rozhlédne a každému poslu se podívá do očí:

"Dobrá tedy. Přijímám. Ale pod podmínkou, že budu jenom regentem do doby zletilosti Vodanových bratrů..."

Pak se obrátí k Těchovi:

"Postarej se o to, aby volba proběhla bez násilí, jednomyslně. Budeš-li potřebovat prostředky, obrať se na Tichana. Pánové, těšilo mne..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře