O mezilidských vztazích: Jít AŽ k Saulovi...

6. listopad 2010 | 05.00 |

Zífejci přišli říci Saulovi do Gibeje: "David se přece skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu." Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida. Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti Ješímónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním. David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl. Odebral se tedy na místo, kde se Saul utábořil. David uviděl místo, kde ležel Saul i Abnér, syn Nérův, velitel jeho vojska. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něho. David vyzval Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: "Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora?" Abíšaj řekl: "Já s tebou sestoupím." Tak vnikl David s Abíšajem v noci mezi lid, a hle, Saul leží, spí v ležení a jeho kopí je zabodnuto do země v hlavách lože ; Abnér a lid leželi kolem něho. Abíšaj řekl Davidovi: "Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude třeba ." David však Abíšajovi řekl: "Neodpravuj ho! Vždyť kdo vztáhne ruku na Hospodinova pomazaného a zůstane bez trestu?" David dále řekl: "Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tady to kopí, které má v hlavách, i džbánek na vodu a odejděme." David vzal kopí a džbánek na vodu od hlav Saulova lože a odešli. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně mrákota od Hospodina. David pak přešel na protilehlou stranu, postavil se na vrchol hory vpovzdálí, takže mezi nimi byl značný prostor. David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: "Jestlipak odpovíš, Abnére?" Abnér se ozval: "Kdo jsi, že voláš na krále?" David Abnérovi řekl: "Jsi přece muž. Kdo je ti v Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého pána? Někdo z lidu přišel krále, tvého pána, odpravit. Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl v hlavách!" Saul poznal po hlase Davida. Otázal se: "Je to tvůj hlas, můj synu Davide?" David řekl: "Je to můj hlas, králi, můj pane." Dále řekl: "Proč vlastně můj pán pronásleduje svého otroka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně zlého? Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého otroka. Jestli tě proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili, abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi sloužit jiným bohům.‘ Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy tváře.

Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal pouhou blechu, jako by honil po horách koroptev." Saul na to řekl: "Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil." David odpověděl: "Tu je královo kopí. Ať sem přijde někdo z družiny a odnese je. Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin tě dnes vydal do mých rukou, ale já jsem nechtěl na Hospodinova pomazaného vztáhnout ruku. Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému a vysvobodí mne z každé úzkosti!" Saul Davidovi pravil: "Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš." David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke svému místu. 1 Samuelova, 26. kapitola...

Vážený čtenáři, otevřeli jsme další cyklus námětů k přemýšlení nad biblickými texty, tentokrát na téma dvacáté šesté kapitoly první knihy nesoucí jméno proroka Samuele. V minulém článku jsme si představili dva hlavní hrdiny tohoto děje: Davida a Saula. Dnes tedy, máte - li zájem, můžeme pokračovat dále...

Přečtěme si ještě jeden biblický text, který nás uvede hlouběji do děje:  Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. Matouš 5, 23nn...

Saul si uvědomil, že má něco proti Davidovi a tak nechal svůj dar oltáři sbému daru, svou oběť své oběti a vydal se za Davidem. Ale jeho motivace pro tuto schůzku byla zcela rozdílná. Saul se nechce s Davidem smířit, chce ho zahubit, zničit, zlikvidovat. David se v jeho očích stává nebezpečný sok, který mu roste přes hlavu. Davidův věhlas již dnes převyšuje věhlas Saulův, jeho bojové a vojevůdcké schopnosti taktéž. David je navíc mladší, rozhodnější. Kolem něho se vytvořila družina ai šesti set mužů, na poměry dané doby slušná síla, která v případě Saulova zaváhání jej mohla zbavit trůnu. A Saul již pravděpodobně ví, že i sám Bůh jej odvrhl a prorok Samuel, který ho kdysi dávno pomazal za krále Izraele, učinil to samé i se samotným Davidem. Saul cítí nebezpečí svého trůnu a svého rodu a rozhoduje se jednat, zjevně proti Boží Vůli.

Dnes jsme si přečetli, že i David se rozhodl vyjít Saulovi vstříc. Bible zde zřetelně nezmiňuje Davidovu motivaci. Ale podle překladu Jeruzalémské bible říká David svým mužům: Kdo chce se mnou sejít do tábora až k Saulovi?

David neměl v úmyslu si tábor zdálky prohlédnout. Ani se jen tak zlehka přiblížit ke kraji tábora, spočítat muže a třeba zaslechnout nějaký rozhovor, který by mu odhalil plány nepřítele. Nic takového. David se rozhodl jít až k samotnému Saulovi.

On totiž Saulův tábor zde prezentuje Saulův intimní prostor, kde (pravda "za normálních okolností") nemá každý přístup. Za normálních okolností stojí hlídka a ptá se: Stůj, kdo tam, řekni heslo." Saulův tábor jako jeho intimní prostor představuje Saulův vnitřní svět, jeho duši, jeho vnitřní já. Bible zde popisuje Saulův vnitřní svět. Jak jsme si říkali v minulém článku, zde, v tomto táboře, vládna noc, Temnota, Chlad. Vládne čas šelem, mrchožroutů a démonů. Temnota, ve které jeden nevidí na druhého. Zde se spí. Spánek jako eufemismus pro smrt. V Saulovi duši je temno, noc, mrtvo, chlad, šelmy a démoni.

A tam teď vstupuje David. Všimněme si: David chce poznal Saula hlouběji. Chce jít k Saulovi. Až do nejvniternější části Saulovi duše, toho já, co tvoří Saula Saulem. Nechce Saula pozorovat z dálky, nechce se spokojit ani s povrchní znalostí Saula, nestačí mu vidět Saulovi masky. Chce jít k Saulovi.

My snadno dokážeme odsoudit člověka, který se k nám chová nepřátelsky. Nedělá nám to žádný, ale vůbec žádný problém. Snadno druhé začneme nenávidět, pohrdat jimi. David však nám ukazuje, jak je důležité jít do hloubky. Nespokojit se s povrchností nebo pohledem z dálky. Snažit se vžít do našeho nepřítele. Pochopit, proč jedná tak jak jedná. 

Indiáni, už nevím kterého kmene, údajně mají přísloví: Nesuď člověka, jestliže týden nechodíš v jeho botech. Vážení čtenáři, nevím jak Vaše boty, ale ty moje, ty jsou hardcore. To víte, pracuji jako ajťák, celý den v uzavřených střevicích, nohy se potí, ponožky dostávají své a co potom ty boty, že. A člověk když se k těm mým botům přiblíží, no, znáte to.

Nesuď člověka, jestli týden nechodíš v jeho botách. Jinak řečeno, pokud nějaký čas nežiješ v jeho kůži. Když si nedáváš práci k tomu, pochopit jej, motivaci jeho jednání, co ho vede k tomu či onomu. A možná, když z jeho strany uvidíme důvod nepřátelství, které k nám chová, možná tím spatříme i chyby na sobě samém, které bychom jinak nespatřili.

Vážený čtenáři, máš - li svého Saula, tak sestup do jeho tábora. Nedívej se na něj zdálky, nechtěj zůstávat jen tak napovrchu, nepočítej, kolik má vojáků, jaké má záměry. Ne, jdi do hloubky, do jeho nejvniternějšího Já. Vejdi k Saulovi!

Bůh Vám žehnej!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře