Otázka IX: Hrozilo vůbec něco?

10. květen 2009 | 14.51 |

9. Do jaké míry Ježíše znali římští vojáci, kteří ho přibili na kříž? Jak si mohli být jisti, že přivedli správnou osobu? Opravdu ho poznali, když ho šli zatknout? Měli nějaký zvláštní zájem nebo pohnutku, aby Ježíše poznali v době, kdy se konaly veřejné oslavy a neexistovaly obavy z propuknutí lidového povstání?

Vítejte u devítého dílu seriálu odpovědí na otázky, které jsem našel na jednom muslimském webu. Omlouvám se, že minulý týden pravidelný díl nevyšel, měl jsem pracovní neděli. Podívejme se tedy na dnešní otázku.

Z větší části byla již zodpovězena v minulém díle. Správnou totožnost ukřižovaného potvrdili Kristovi nepřátelé, kteří měli velký zájem na tom, aby Kristus zemřel. Zejména židovstí velerádci, ale i mnozí farizeové, saduceove, herodiáni a další a další židovské proudy, které se jindy vzájemně, eufemisticky řečeno, nemuseli, avšak v otázce Kristově se vzácně shodli. V jejích očích bylo třeba, aby tento muž zemřel.

Ale v jedné věci autor otázky nemá pravdu. Právě v době židovských svátků hrozilo povstání. Hrozilo mohutné povstání. Vždyť do Jeruzaléma v tu dobu proudili davy lidí! Davy lidí, kteří toužili po ukončení Římské nadvlády.  A v očích Římanů zde byli dokonce dva rizikové faktory.

Jedním z nich byl Ježíš Kristus. Muž, který se prohlašoval (a byl prohlašován) mesiášem a Božím Synem. I Římané znali (museli znát) židovská očekávání ohledně mesiáše, věděli, že od něj čekali svobodu. Né svobodu od duchovního útlaku Satana, ale od fyzického útlaku Římu. V té době Ježíš veřejně působil již nejméně tři roky. Jistě, je možné, že déle a je možné že i kratší dobu, osobně jsem skeptický ohledně stanovování přesných časových rámců. Byl již dobře veřejny známý. Říkaly se o něm podivné věci, o zázracích, znameních, uzdravování, sycení davu. Římané velmi dobře věděli, že žijí právě v  té době, kdy se měl podle židovských vykladačů mesiáš objevit. A před pár dny přijel Kristus na oslátku, vítán jásajícím davem, při čemž vědomně naplnil staré proroctví. Tímto aktem Kristus veřejně stvrdil svůj nárok na titul židovského mesiáše, krále, spasitele, osvoboditele. Římané toto museli brát velmi vážně. Stejně jako židovští velerádci, v rámci židovských očekávání, museli i oni počítat s tím, že Kristus snese nárok ne pouze duchovní, ale hmotný, fyzický. Vzpomeňme si, jak Kristus v této otázce naprosto popřel v té době platné představy o úloze mesiáše. Vždyť i dnes je hlavní důvod, proč Krista jako mesiáše neuznávají mnozí ortodoxní židé, právě domněnka, že Kristus neuspěl ve snaze rozbít okovy římské nadvlády. Nevidí, že Kristus tzv. "neuspěl" právě proto, že jejich očekávání ohledně úkole mesiáše je falešné. Že Kristus nepřišel rušit okovy fyzické, ale duchovní. Když to nevěděli židovští velerádci, jak by to mohli tušit římané? Preventivní opatrnost svědčila proti Kristu.

Pak tu byl druhý rizikový faktor: Židovská velerada. I ta byla schopna ovládat a zfanatizovat dav. I ta byla schopna právě v těchto dnech vyvolat povstání. Kristus by v tom mohla být výborná záminka. Napřed se pokoušeli zneužít Ježíše jako "svého mesiáška" a když Ježíš nehrál podle jejich not, zkusili hru novou. Hru na necitlivé Římany, kteří nechtějí popravit zřejmého rouhače, jenž rušil sobotní klid a stavěl se na jednu rovinu s Bohem. Pro schopné demagogy by nebyl žádný problém tenhleten faktor zneužít pro politický boj.

Pozorujeme velice bouřlivou dobu. Dobu velkých očekávání. Dobu jakoby naplněnou střelným prachem, která čekala na svou sirku, aby vybuchla obrovským výbuchem. Jak se stalo přibližně o čtyřicet let a posléze i o sto let později. Výbuchy, které dokonaly tragédii židovského antického národa...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře