Duševní víno a úloha měsíce...

25. říjen 2010 | 05.00 |

Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.  Z knihy Přísloví, 31. kapitola, od prvního verše.

Tímto úsekem bible, se, vážený čtenáři, budeme, dá-li Pán, v následujících článcích zabývat, jestliže přijmete pozvání ke společnému Studiu Božího Slova.V minulých článcích jsme si řekli něco obecného, teoretického, nut(d)ného, právě o knize Přísloví, a podívali jsme se i na to, jaká jména si dáváme skrze své životy, činy, skutky, reakce, jaká jména si sebou nosíme do školy, do práce, na nákupy,  zamysleli jsme se nad otázkou alkoholismu a bezdomovectví, dnes můžeme pokročit dále.

 Vlastní výnos Lumúela a jeho matky v sobě nese, domnívám se, tři stejně důležité vrtsvy, ze kterých bychom si mohli vzít poučení: tělesná, duševní, duchovní. Jedna  vrstva by neměla zastínit vrstvu druhou. Jsou si vzájemně rovnocené.

V tomto článku se podívejme na vrstvu duše. Když se zamýšlíme nad tímto úsekem v bible, nesmíme vynechat otázku: "Jak se vlastně sama bible dívá na víno? Negativně, pozitivně?"

Ani jedno, ani druhé, lépe řečeno, oboje. V bibli často víno představuje Boží požehnání, v protikladu třeba s "obyčejnou" vodou. Plný život s Bohem. Vzpomeňme na zázrak v Káni Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu ve víno. Kazatel na několika místech ve své biblické knihy píše ve smyslu: Jez a pij, to je tvůj podíl na tomto životě. Například v deváté kapitole: Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle. (Kaz 9,4) Jinými slovy, užívej si dobré jídlo a dobré pití. Buď za ně vděčný a viz v tom Boží požehnání. Obdobně i Kristus. Nevěřím, že by se opíjel, ale vínu se nevyhýbal. O farizeích však jednou řekl: Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: ‚Je posedlý.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ V žalmu 104 zase čteme o Hospodinu: Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.

A zde, zde se rozhodně nejedná o laciné krabicové víno z Tesca či kauflandu. Nikoliv. Zde, ve "Slovech krále Lémuela", se hovoří o královském víně. Nedávno jsem byl se svojí manželkou a její maminkou v pizzerii na dribné oslavě a tam jsme si všimli nabídku šampaňského, jedna sklenička o pár decilitrů stála 2.500,- Korun. Korun tvrdé, české, poctivé měny. Malý přípitek dvou lidí, za pět tisíc, tolik jsem si vydělával, když jsem za minimální mzdu pracoval na úřadě. Toto rozhodně není denodenní nápoj hynoucích, bezdomovců a nuzáků. Ti v té  době leda pili nějakou špinavou vodu z řeky. Ne královské víno, jaké pije při hostině samotný panovník mocného státu!

My, křesťané, jsme "Spaseni skrze křivdu." Dovolte mi zacitovat z tohoto článku, prvního, kterého jsem zde na blogu zveřejnil:

My všichni jsme mrzáci. Všichni se rodíme jako mrzáci. Jako potižení. Někdo více, někdo méně. Někdo se narodí jako slepý, jiný jako homosexuál, nebo transexuál. Další jako bezcitný samorost. Nedávno se narodila dívenka, která držela své srdce ve dlani, doslova. Rodí se děti bez mozku, bez šanci přežít pár prvních minut na tomto světě.

Obdobné postižení si nese každý z nás, bez vyjímky. Některé postižení jsou viditelné, jiné jsou skryté, ale všichni si nějaké neseme. Všichni se rodíme v otroctví hříchu, ve světě nedokonalosti. Také my nejsme schopni přežít více než pár prchavých okamžiků. Ale všechny překážky, které jsou před námi položeny, nejsou stejné. Život, to není atletický závod, kde má každý rovné podmínky, kde každý uběhne stejnou vzdélenost, kde všchni přeskočí stejný počet překážek stejně velikých. Není to snad křivda? Že se někdo narodí do bídy a hladu, jiný do bohatství, přepychu, nadbytku. Že se někdo narodí slepý a jiný má zrak jako ostříž. Že ten je silnější, zdravější, obratnější, inteligentnější, zručnější, onen se tak tak probíjí životem. Není to snad křivda?

Tak co tedy řekneme? Je to tak, že se někdo rodí s "větší Boží Milostí” než druhý? Ale co když, Bůh zadržuje svou "přímou Milost”, aby ji mohl věnovat "nepřímo?” Co když dává prostor lidem, Svému Lidu, Svému Pozemskému lidu, církvi, aby doplnil to, co chybí k přímé Boží Milosti?

Zadarmo jsme dostali, zadarmo dávejme. Zadarmo, Milostí Boží, jsme dostali náš zrak, dáváme jej stejně tak zadarmo těm, kdo zrak nemají? Požehnal nám Bůh rodinou? Jsme I my tedy rodinou těm, kdo rodinu nemají? Požehnal nám Bůh jídlem? Jsme tedy obživou pro ty, kdo pokrm nemají? Stejně (tak) chtěl (Bůh) ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil ke slávě (Řím 9, 23). Křivdí tedy Bůh, anebo křivdíme my?

Konec citátu. K tomu je zde dnes vyzíván král Lémuel a jeho prostřednictvím každý z nás. To Boží požehnání, které proudí do tvého života, ono královské víno, to si nenchávej pouze pro sebe. Ale běž a sdílej se s ním. Sdílej se s těmi, kterým toto Požehnání Bůh přímo nedává. Ale posílá je skrze nás. Abychom slepému byli zrakem, hluchému sluchem, bezdomovci domovem. Zde se nejedná pouze o tělesná postižení. Ale i o postižení duševní a duchovní. Zde ani nemluvím o zázračném daru uzdravování.Jestliže budeme slepému zrakem, tak on v té chvíli zapomene na svou slepotu, neboť mu již nebude překážet v jeho životě.

Když se král ze srdce podělí s žebrákem a bezdomovcem o své královské víno, dává tím najevo rovnost. Tím, že se král poníží na úroveň žebráka,  tím se zároveň žebrák povýší na úroveň krále. Již se nebude cítit tak dole, tak odstrčeně. Vždyť pije s králem z jednoho kalichu! Opět, zde se nejedná jenom o hmotné víno, ale o víno Božího požehnání v našich životech. O sdílení se v darech, v milostech, které nám Pán posílá. Již malé děti učíme, aby se sdíleli o své hračky, které dostanou k vánocům pod stromečkem nabo k narozeninám.

Když si král nechává své víno pro sebe, tak tím zapomíná na Boží nařízení, na přikázání lásky. Když se však sdílí se svým vínem s hynoucími a s nuzáky, tak naopak oni zapomínají na své plahočení a na svou chudobu, protože mají podíl na životě krále. Vzpomeňme na Krista. On, král, zestoupil, ne pouze proto, aby hynoucím dal napít ze svého vína, o čemž, dá-li Pán, budeme hovořit příště, on sestoupil i proto, aby sám se napil z té obyřčejné vody, kterou nuzní, chudí, hynoucí a ušlapaní žijou každý den. Vše to nese spolu s nimi. Jejich král. Král, který se nejenom sdílí s chudými o své bohatství, on spolu s nimi nese i jejich chudobu. 

Vezměme si tedy příklad z Lémuela i z Pána Ježíše Krista. I do našeho života posílá Bůh víno, které je určeno, adresováno právě nám. Stejně jako královské víno adresně patří na stůl krále, tak Bůh posílá naše víno zase nám. A to ne proto, abychom ze svého života udělali nějakou přehradu Božích požehnání, které již neprojdou dále, jenom se budou u nás hromadit jako v nějakém zapadlém skladě, či skládce, ale aby skrze nás toto víno sloužilo i ostatním.

Slunce nám totiž svítí v noci. I v noci nám slunce osvěcuje naše cesty. Byť ne přímo, ale odrazem od měsíčního povrchu, prostřednictvím měsíce. I my jsme volání k tomu, abychom do duševních a duchovních nocí našich bližních jako ten měsíc odrazili Světlo Kristovi lásky.

Bůh požehnej dnešní ráno i celý den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře