Čtyři selhání biblického Adama jako otce rodiny...

13. duben 2010 | 09.16 |

Když slyším o úloze muže jako manžela a otce rodiny, připomenu si následující biblický příběh:

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Z knihy Genesis, 3. kapitoly 

Pojďme se teď podívat na Adamovo jednání jako příklad jednání pro nás, muže. Z Adamova selhání si můžeme vzít ponaučení pro svůj život. Staňme se tedy chvíli generálové, kteří po bitvě zkoumají, kde soudruzi z východu udělali chybu. A to, co uvidíme, aplikujme do našich rodin a manželství...

Než začneme vykládat tento biblický text, ukažme si ještě podrobnosti, které pro jeho porzumění jsou podstatné. Ve verši 2,15 Bůh svěřuje Adamovi zodpovědnost za zemi. Staví jej, aby obdělával a střežil Zahradu Eden. Adama. Eva v té chvíli ještě nebyla stvořena. A pak, ve verši 2.16 dává Adamovi Slovo. Nejez z toho stromu. Dále pak už nečteme, že by to samé někdy řekl Evě. Na mne osobně to působí tak, že Bůh předal své Slovo Adamovi jako zástupci lidstva a na Adamovi pak bylo šířit Jeho Slovo dále. Opět opakuji, Eva v té době ještě nežila. Tím vlastně jmenoval Adama za prvního kněze.

Druhá poznámka se váže k verši 6 citovaného úseku. Zde se dovídáme, že Adam byl u ni.Nečteme, že by přišel později, nebo v průběhu rozhovoru. Čteme, že byl u Evy. Při výkladu biblického textu musíme vycházet z toho, co je psáno, ne z toho, co psáno není. My tedy nemůžeme říci, že by Adam přišel později, že by se dostavil až k jezení jablka, ale pouze můžeme konstatovat, že byl u Evy. Jestliže k Evě nepřišel, ani od ní neodešel, znamená to, že byl s ní po celou dobu. 

V názvu článečku jsem uvedl, že Adam, podle mého názoru "generála po bitvě", se tu dopustil čtyř velkých selhání. Projděme si je spolu:

1) Adam umožnil satanovi mluvit s Evou. To bylo první vážné Adamovo selhání. Satan - had genesis řadí k "polním zvířatům." To znamená, že Adam měl nad ním moc. Adam tam nestál jako bezbranný divák, ale jako panovník, který mohl přikázat Satanovi, aby mlčel.

Jistě, nemusel vědět, že had je Satan. Ale podle ovoce řeči, které had vedl, mohl odvodit, že je nepřítelem Božím. Adamův úkol, jak jsme si ukázali na začátku, zpočíval ve "střežení" Zahrady. Střežit znamená vyhlížet nepřítele. Dávat pozor. Adam zde, v této chvíli, selhal. Umožnil Satanovi mluvit.

Vážení přátelé, satan dnes již není pod naší mocí. My již nemůžeme satanovi přikázat, aby mlčel. Ale náš Pán, Ježíš Kristus, Panovník Hospodin to učinit může.  Jako poučení z prvního Adamova selhání si osobně nesu výzvu: Modli se za svou manželku a za svou rodinu, aby ji Bůh ohradil před Zlem. Bůh má moc ohradit tebe, mne, naše rodiny, tak, jako ohradil Jóba! Satan v knize Jób vyznává Hospodinu, že  k Jóbovi se nemůže přiblížit, neboť jej Bůh ze všech stran ohradil!  Přes ohradu, kterou postaví Bůh, se Satan nedostává.

2) Adam nechal Evu, aby se Satanem hovořila sama. Nevstoupil do rozhovoru. Byl Bohe pověřen, aby střežil Jeho Slovo a v okamžiku, kdy satan Boží Slovo překrucuje, obviňuje Boha za lži a z toho, že neche pro Evu to nejlepší, v té chvíli Adam nezasahuje, ale - mlčí. Stejně jako nezabránil satanovi, aby mluvil s Evou, nezabraňuje Evě, aby mluvila se satanem, a co více, aby nad satanovým slovům nenaslouchala a nad nimi neuvažovala. Nezeptal se jí: Ženo, nad čím to uvažuješ? Ženo, čemu nasloucháš? A i kdyby Adam neměl právo cokoliv Evě zakazovat, anebo i kdyby ji chtěl projevit svoji důvěru a tudíž ji dát volnost a svobodu, přesto se mohl a měl o Evu zajímat a říci ji svůj názor. Ne svůj názor, ale Slovo Boží, které mu bylo svěřeno jako prvnímu knězi, aby jej střežil a obdělával. Obdělával, aby přenášelo dobré ovoce v životě jeho, ale i jeho ženy. 

 Z toho mi plyne druhé poučení a druhá výzva pro můj, a chceš - li, čtenáři, i pro tvůj život: Zajímej se o svou ženu. Zajímej se o její duševní, ale i duchovní stav. Zajímej se, nad čím přemýšlí, co ji vrtá hlavou. Zda - li ji něco nepokouší, nebo zda-li v něčem nehřeší. Jistě, my máme obavu, že se nás žena pak zeptá: A co ty! A to je výzva, abychom žili život hodný Božího Slova. V tomhle bodě často selhávám a pro to tato výzva pro mne osobně zní dneska tím naléhavěji. Zajímejme se i o to, co učí naše děti ve škole. A střežme Boží Slovo! Obdělávejme je. Pravda, nemůžeme ženám a dětem přikazovat, co si mají a nemají myslet. Ale můžeme jim říci, že s tím či oním nesouhlasíme, proč s tím nesouhlasíme a můžeme, ba přímo musíme, jim zvěstovat Slovo Boží. A to nedokážeme, jestliže jej nebudeme znát. Jestliže Jej, Boha, nebudeme znát. Jestliže nebudeme Bohu naslouchat, skrze Jeho Slovo, skrze Jheo služebníky, ale i skrze Hlasu, který hovoří k nám.

3) Adam nechal Evu, aby utrhla jablko, zakousla se do něho a tím přestoupila Boží zákon. Nezabránil ji v tom. Nepostavil se mezi ní a hřích. Jestliže v bodu dva můžeme mít pochybnosti o tom, jestli Adam byl či nebyl přítomen rozmluvě Evy s hadem, pak zcela jasně v tomto okamžiku přítomen byl. Viděl, jak Eva natahuje svou ruku po jablku, po tom špatném ovoci, že jej pomalu přivádí k ústům, že je přímá do svého života, a on mlčí. Nezasahuje. Opět neřekl: Evo, já nesouhlasím s tím tvým záměrem. Neměl odvahu či smělost ji to v Božím Jméně zakázat. Přijmeme toto, jako varování do svých manželství a do svých rodin. Buďme smělí. A když si naše manželka nenechá nic zakazovat, tak aspoň projevme zásadní nesouhlas. Neboť jestliže tak neučiníme, bude Bůh volat k zodpovědnosti nás.

4) Čtvrté selhání: Adam nepřivedl svou ženu k pokání. Nezhrozil se nad tím. Neřekl: Ženo, cos to provedla! V Edenu rostl strom dobrého ovoce, ovoce života, který zde zpřítomňoval Boží Milost, Boží Odpuštění. Ovoce tohoto stromu bylo ovocem pokání, lítosti, Nového začátku. Nového Života. Jakýsi protijed k otrávenému ovoci stromu poznání. Adam mohl svou ženu přivést k pokání. Přivést ji před ten strom a nechat jí požít protijed. On tak však neučinil.

Kdo nese hlavní zodpovědnost za edenskou událost? Had - Satan, žena -Eva? Ne, podle Bible hlavní zodpovědnost za pád do hříchu nese Adam. Pavel píše, že skrze Adama přišel hřích a smrt na svět. Ne skrze Evu, ne skrze Satana, ale skrze Adama. A kniha Genesis to potvrzuje. Přečtěme si, co se v třetí kapitole píše o kousek dále:

 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen  ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

Všimněme si: Prokletí hada a prokletí ženy Bůh směřuje jenom na ně konkrétně. Když proklínal hada, mluvil pouze on hadovi, když proklínal ženu, hovořil pouze o ženě. Ale když proklínal Adama, řekl: Kvůli tobě nechť je země prokleta! Tedy né kvůli Evě, ne kvůli hadovi, země je prokleta právě kvůli Adamovi. Neboť Adamovi byl svěřen úkl střežit a obdělávat zahradu, ani Evě, ani hadovi, ale Adamovi. Stejně tak můžeme číst, že pouze Adamovi Bůh svěřil Své Slovo. Přestoupení Evy i Hada bylo přestoupení osobní viny, která se dala smířit pokáním. Avšak selhání Adamovo otevřelo dveře pro nadvládu Zla nad človekem. Člověk přestal panovat nad satanem, ale satan začal panovat nad člověkem. Selhání Adama jako Edenského kněze, strážce a obdělávatela neznamenalo tedy pouhé osobní adamův hřích, ale hřích dědičný. Způsobilo pád do dědičního hříchu, pád do hříšnosti a do otroctví Zlu. 

Vážené ženy, manželky. I vy se můžete dostat do situace, kdy se stanete knězem rodiny. Tehdy například, jestliže Váš muž nevěří Bohu, Ježíši Kristu, jako Pánu a Spasiteli. Anebo čerstvě obráceným křesťanem. Jestliže jste vy křesťankou pět, deset, dvacet let a Váš muž se obrátil včera, pak samozřejmě i on musí dorůst úlohy kněze. Proto než se tak stane, musíte tuto roli převzít vy. Avšak stejně tak musíte jej nechat, aby své úlohy dorostl. Jako Jan Křtitel bystě si měli říci: On musí růst, já se menšit. Stejně tak když vidíte, že Váš manžel padá do hříchu a nevěrnosti vůči Bohu, i tehdy se stáváte knězem rodiny, který střeží a obdělává Boží Slovo. I na Vás je, abyste bděla nad svým manželem. Proto tento článek není určen pouze mužům, ale i Vám, naším ženám...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře