Doplnění: O vztazích mezi věřícími a nevěřícími

10. květen 2010 | 17.47 |

V minulé článku jsme se zabývali milostnými vztahy, kdy se věřící začne chodit s nevěřícím, nebo naopak. V závěru jsem výslevně zmínil, že tato úvaha neplatí o takových vztazích mezi dvěma lidmi, které vznikly dávno před tím, než třeba jeden z těch dvou uvěřil. Anebo třeba druhý odpadl. Uvědomuji si, že bych měl tuto otázku ještě trošku rozvést.

Protože čtenáře mohla napadnout logická otázka: Jaký je rozdíl mezi tím, když věřící začne chodit s nevěřícím, anebo vztahem, kdy dva lidé spolu již delší dobu chodí a v tom jeden z těch dvou uvěří. Ten rozdíl spočívá v závazku.

Ve vztazích, které vznikly před uvěřením jednoho z partnerů,  totiž již vznikali závazky, kterými se věřící zavázal s nevěřícím. Třeba tím, jak nevěřící partner pečoval o druhého v čase nemoci, jak si zamiloval dítě, které ani není jeho, anebo se kvůli němu například vzdal své rodiny, zaměstnání a podobně. Mohli již spolu třeba sdílet jednu domácnost, jednu kuchyň, jedno lože. Mohli již dlouhodobu žít jako manželé a nemít žádný papír. Tím vším se jeden zavazuje s druhým.   A když člověk uvěří, měli by mu být jeho závazky dvojnásobně drahé. Neboť naše závazky nejsou pouze s lidmi, ale jejich prostřednictvím se samotným Bohem.

Když uvěří člověk, který je dejme tomu single, pak on může věnovat celé své srdce Bohu. Jestliže se pak zamiluje do nevěřícího, pak ten nevěřící vstupuje do domu, který mu nepatří. Neboť křesťan jej již věnoval někomu jinému. A když něco někomu věnujete, již tím nedisponujete, již to nevlastníte. Zcela opačný případ však nastává, jestliže jeden z partnerů v již existujícím vztahu uvěří Bohu. V tom případě ten návštěvník, to je právě Bůh. A Bůh to, osobně se domnívám, plně respektuje.  Protože je to Boží Plán, když si věřícího povolá v takovémto vztahu, Boží Plán, né lidský. A právě přítomnost Boží v srdci tohoto partnera posvěcuje všechny závazky, které ten partner ke svému druhovi má. Nemůže se jich tedy jen tak vzdát, protože by tím pošlapal něco, co posvěcuje Bůh.

Single křesťan však takovéto závazky s žádným druhým člověkem neuzavřel. Naopak, uzavírá je s Bohem. Dává své srdce plně Bohu k dispozici. Proto nechť do svého srdce pouští jenom toho, jehož srdce také patří Bohu. Neboť pak neotevírá své srdce tomu zlému, ale právě zas a znovu Bohu skrze toho či onoho věřícího služebníka. 

Apoštol Pavel to napsal těmito slovy:  A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse? Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. Z prvního listu do Korintu, 7. kapitola... 

Buďte Požehnáni!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře