Bůh touží po důvěném vztahu s člověkem...

2. listopad 2010 | 04.00 |

Třicátého roku ve čtvrtém měsíci , pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha. Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína, událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka. ... Když jsem spatřil Hospodinovu Slávu, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího. Řekl mi: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit." Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě mluvit. Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne. I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok. Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný. Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci. Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám." Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek. Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování. Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu." Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. Řekl mi: "Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám." Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.  Z knihy proroka Izajáše, první, druhé a třetí kapitoly.

Vážený čtenáři, tento biblický úsek, dá-li Pán a budete - li chtít, se stane hlavním námětem na články pro příští dny.Slovo Hospodinovo, které se stalo ke knězi Ezechielovi. V minulých článcích jsme si probrali kontext tohoto Božího Zjevení: Kontext místa a kontext doby. Dnes můžeme pokročit o krok dále...

Kněz Ezechiel vyznává, že jakmile spatřil Hospodinovu Slávu, padl na tvář k zemi. Podrobnému popisem Hospodinovi slávy věnoval v podstatě celou první kapitolu, až z toho měl i sám pan Daeniken radost.

Ezechiel by takto nepadl, pokud by nespatřil Hospodinovu Slávu. Pokud by si neuvědomil Majestátnost  a Svatost. Jakmile však toto všechno uviděl na vlastní oči, a je lhostejno, jestli se jednalo o zrak fyzický, duševní, nebo duchovní, zaznamenal i svou vlastní nehodnost, hříšnost, malost a slabost.

K tomuto sebeuvědomnění nedojde jen tak. Člověk vždy k tomu potřebuje měřítko. To správné měřítko.

Když si člověk nastavuje své zrcadlo sám, nikdy jeho obraz nebude tak přesný. Bude pokřiven vlastní svévolí a sebespravedlností. Proto po našich ulicích chodí tolik "slušných a nevinných lidí," kteří na sobě nepozorují žádný problém. Naopak, ptají se, k čemu by potřebovali Spasitele,  vždyť žijí tak nejlépe, jak jen to umí. Třeba nekradou, nepodvádí, řádně vychovávají své děti, a jestli exituje nějaký Bůh, říkají si, tak to přece musí ocenit, ne?

Člověk si svá měřítka nastavuje podle sebe. Kouzelné slůvko naší kultury, jedinné kriterium, na které jsou ochotní západní lidé přistoupit, zní: "svědomí."  Avšak svědomí je stejně subjektivní, podmíněné kulturou, výchovou, osobností, jako všechno ostatní, co vychází z naší duše, z našeho ega, z našeho Já. Pro nejrůznější domorodé kmeny nebylo v protikladu se svědomím, když upekli na ohni a snědli zajatého nepřítele, eskymákům zase nebývalo proti srsti nabídnout cizinci svou vlastní manželku nebo dceru v rámci pohoštění. Evropanům zase v podstatě nevadilo celá staletí válčit, mordovat  a znásilňovat ve velkém, což vygradovalo do dvou světových válek.Německý národ zase ovládl v době nedávno minulé nacismus Adolfa Hitlera a nikomu z pohlavárů (a drité většině samotných němců) nebylo proti srsti vraždit židy a jiné "nepřítelské živly" po miliónech v koncentračních táborech ghettech. A co se dělo ve Rwandě v devadesátých letech minulého století, kdde oficiální propaganda rozdělila obyvatelstvo na "lidi a šváby,"  o tom byl natočen velice pěkný film "Hotel Rwanda" s Jeanem Renem ve vedlejší (docela pasivní) roly..

V kolika obviněných v rámci Norimberského procesu se ozvalo vlastní svědomí?

Vlastní svědomí jako standart chování je zcela nedostatečné. A co teprve v otázce spásy! A přitom mnoho z nás, zápaďáků jednadvacátého století, v otázce věčného žuvota a spásy spoléhá více na vlastní svědomí než na Spasitele, Boha, než na Boží Slovo. Vlastní svědomí se tak stává "našimi proroky," kteří "neodhalují naši vinu, abychom změnili náš úděl." Kteří "Vidí pro nás klamné a svůdné výnosy. (Pláč 2,14)"

Jen ten padne Tváří před Bohem do bahna, který ve vlastní duši rozezná bahno, zvratky, výměšky a lejna vlastní hříšnosti, vin a nedostatečností. Jenom ti, co se podívají do pokoje své duše a uvidí tam nahou pravdu o sobě samém, taková, jaká je: Když se totiž v naší duši rozsvítí, pak světlo od Boha odhalí i to, co tma vlastního svědomí pokrývala. Tu se válí  špinavé nevyprané oblečnení či spodní prádlo, onde zase vlaje stoletá pavučina a tam, tam utíkají švábi se před světlem schovat. Vlastní zvratky, výkaly, rozlitý alkohol, jejich hnusný pach, jsou všude kolem. Jakmile Světlo povolané Bohem vejde do lidské duše, odhalí její současný stav v její skutečné nahotě.

Postav se na nohy! Tak zní dnešní Boží příkaz.  Bůh totiž nechce, abychom se váleli ve špíně. Zakopnout může každý, ale Bůh nás vyzívá, abychom na zemi nezůstávali ležet.  Ať už jsme spadli, Bůh sám ví jak hluboko. Ať už jsme v jakémkoliv srabu. Opusťme svou sebelítost, vstaňme, vezměme lože své a pojďme. (Matouš 9,6). A nejenom příkaz. Bůh dává i sílu k tomu, abychom byli schopni vstát. Bůh chce s námi  mluvit. Tváří v tvář. Chce komunikovat s člověkem, né s červem plazícím se po zemi.

Ale aby nás Bůh mohl postavit na nohy, my se musíme před tím před Ním pokořit. Uznat svou hříšnost,malost, své viny. Nezakrývat je přikrývkou vlastní sebespravedlnosti a vlastního svědomí. Poznat, že ne "to oni," ale "to my." "To já, a nikdo jiný." To já mám zodpovědnost za svůj vlastní život, za všechna svá rozhodnutí. Za všechny bolesti a zklamání, která jsem kdykoliv komukoliv učinil. Svému blížnímu, svému vzdálenému. Ale hlavně, Svému Bohu.

Postav se na nohy! To Bůh staví člověka na nohy. Nikoliv vlastní svědomí, sebespravedlnost. Ale Bůh Svou Milostí přichází a doslova nám to přikazuje. Postav se na nohy, chci s Tebou hovořit.

Bůh totiž touží navázat s lidmi osobní vztahy. On není nějaký orientální despotát, egyptský faraón, socha mocného a vzdáleného panovníka, před kterým se mají všichni třást. Před kterým mají ležet s hlavou v prachu. Egyptský faraón nikdy nepoznal žádného z otroků, který stavěli jeho pyramidy. Nemůže jej poznat. Leda by opustil Svůj Trůn a stal se otrokem se vším všudy. Né pouze naoko. Ale se vším všudy. S otrockou dřinou, s otrockou stravou, s otrockým nedostatečným volnem, s krutými a sadistickými dozorci. Se vším všudy.

Představa, že by egyptský faraón vstal ze svého trůnu, a stal se otrokem, vzal na sebe vinu otroků odsouzených za vzpouru k smrti a sám přijal jejich ortel, něco takového je zcela nepředstavitelné a nepravděpodobné. A že by tak učinil Bůh, vatý a Majestatní Bůh? Řekněte o tom muslimovi nebo Židovi a v tom nejlepším případě se vám pouze zasměje. Pro mlusima je právě Bůh takovým orientálním faraónem, vzdálenou, chladnou sochou, před kterou je třeba padat na ústa. Ale mezi sochou a člověkem nemůže vzniknout žádný vztah. Osobní dúvěrný vztah, jako mezi faraónem otrokem. Leda když se sám faraón stane otrokem.

A Bůh tak v Ježíši Kristu učinil. Zcela bláznivou, nepravděpodobnou, nesmyslnou a nepředstavitelnou věc. Král se stal otrokem, posledním bezdomovcem, ve smradlavých pokálených šatech nesoucí  všechna naše lejna a zvratky,  všechny naše viny a provinění. Odhalená né pouze tmou našeho vlastního svědomí, ale Světlem Boží Slávy, Majestátnosti a Svatosti.

Bůh Vám požehnej nejenom tento článek a nejenom dnešní den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře