Přijď království Tvé...

28. duben 2010 | 17.59 |

Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Mt 6,10a

Přijď  Království Tvé. Tuto jednoduchou prosbu zařadil pán Ježíš do Své "vzorové" modlitby na druhé místo. Tvé Království. Řecké slovo "basileia", které je zde v originálu použito,  znamená také výrazy jako "kralování, panování, vláda." V těchto dnech jsem měl možnost několikrát hovořit se Svědky Jehovovými, království Boží staví ve svémučení velmi vysoko. Jiný, tentokrát křesťanský, směr od sebe odlišuje Spasení od království tisíciletého.  Údajně v mnohých podobenství, kde Ježíš použil slovo "království", měl na mysli království tisícileté. A jestliže se někdo nedostane do království tisíciletého, má prý možnost se dostat do království Nebeského. Další záhada království nebeského spočívá v tom, že Ježíš jakoby jeho příchod čekal velmi brzy. A ono vlastně ještě nepřišlo. Tak jak to všechno je?

Na počátku mi prosím dovolte vyjádřit se k -podle mého názoru - nesprávnému učení, které jsem citoval v úvodu. Jméno Boží, ale také Slovo Bůh, bylo v Judaismu velmi posvátné. Židé ho nradi vyslovovali tak nějak "naprázdno." Proto, když měli na mysli slovo Bůh, nebo přímo Jméno Boží, vyslovili místo něj nějaký přívlastek, za kterým toto slovo jakoby schovali. Jedním z těchto přívlastků je například výraz "Pán" - Adonaj. Proto vyznání, že "Ježíš je Pán" (Řím 10,9), t.j. Adonaj, má v judaistické kultuře mnohem hlubší význam a efekt, který třeba dnes již necítíme. Druhé takové slovo můžeme vidět v pojmu "Nebesa". Království Nebes, království nebeské, je tedy synonymní ke království Božímu. Navíc, lze na biblickém textu zdokumentovat, že apoštolové vnímali pojmy: "Spása" a "království" jako synonymní. Vstoupit do království nebeského pro ně znamenalo to samé, jako být spasen, zachráněn.A Ježíš je neopravoval. Takže není například pravda, že do tisíciletého "nebeského království" se vstupuje za skutky a spasení je z Milosti za víru. Nikoliv. Spása a vstoupení do Království je jedno a to samé.

Teď se společně můžeme podívat na Ježíšovo očekávání. Jedná se o následující Ježíšův výrok: "Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci." Mk 9,1. Mezi křesťany se výklad tohoto místa, přirozeně, liší. Jistě je velmi významné, že po tomto oznámení následuje příběh "proměnění na Hoře," kde Ježíš před zraky apoštolů Petra a bratrů Jana a Jakuba Zebedeů zjevil Svou Slávu.Ale osobně si myslím, že Ježíš narážel na trošku něco jiného.

Když apoštol Jan (za šedesát let!) ve zjevení spatřil Království Nebes sestupující na zem, bylo toto město andělem označeno za "Nevěstu Beránkovu" (Zj 21), t.j. za Církev. A Církev se z Ducha Svatého v moci zrodila na den Letnic. Toho dne se skupina vyplašených a za zavřenými dveřmi sedících učedníků pokřtila, narodila, do Kristova Těla a začali s odvahou a Mocí kázat Evangelium Boží. Církev, Nevěsta Beránkova. Lid pod Boží Vládou. Království Nebes. V ten den přišlo na svět. Ještě nepřišlo fyzicky, ale přišlo duchovně, reálně, v moci. Toho dne do Království Nebes vstoupilo na tři tisíce lidí. 

Svědkové Jehovovi učí, že po příchodu Ježíše Krista bude Boží Lid rozdělen na dvě skupiny. Jedna, "144.000 vůdců," budou věčnost trávit na nebesích, ostatní věrní by pak měli žít na zemi. Osobně se s tímto názorem neztotožňuji.Projděme si společně následující texty:

1) Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. 1Tes 4, 13n

Zde Pavel zcela zřetelně popisuje vytržení církve. Neříká, že ji Bůh přemění na dvě části, z nichž jednu si tu nechá a druhou si vezme nahoru. Nikoliv. Pavel zde hovoří o všech.

2) Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on. Mt 11,11. Tak budou poslední první a první poslední... Mt 20, 16.

Všimněme si: Zde na zemi se nenarodil nikdo větší, než Jan Křtitel. A přesto je v království nebeském ten nejmenší. Stejně hovoří Ježíš i u mnohých jiných místech. První budou poslední a poslední budou první. Tak kde je potom nějaká vyvolená třída vůdců, kteří budou mít po smrti zvláštní privilegia? Poslední budou prvními! Jestliže exsituje nějaká třída vůdců, tak ti naopak budou v Králoství nebeském někde vzadu, za těmi nejmenšími. A ještě jednu věc Vám řeknu: Jan Křtitel to nebude brát jako křivdu. Naopak, on bude velmi rád, že ze zadu bude pozorovat, kolik lidí se dostalo ke Kristu!

3) Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. Kol 3,11.

Opět: Pavel zde píše o Církvi jako o jednom celku. Nerozděluje ji na skupinku vyvolených, kteří půjdou do nebe a na ten zbytek, který zústane na světě.Jedna jednolitá církev.

4) Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Jan 10,16.

Toto místo mi Svědkové ukázali. Na něm, mimo jiné, staví svou teorii vůdců a ostatních. Ale všimněme si, že Ježíš říká: Bude jedno stádo a jeden pastýř. Neříká: Bude dva stáda, jedno na nebi, druhé na zemi. Ne, jedno stádo, jeden pastýř. Dále, zcelobiblického kontextu je zřejmé, že ovce "z tohoto ovčince" jsou tělesní židé, a ovce mimo tohoto ovčince jsou křesťané z pohanských národů.

5) Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: "Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi." A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy: "Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků." Zjevení, 7. kapitola.

Všimněme si, jeden veliký zástup stojí před Trůnem. Ne tedy dva zástupy, jeden na zemi, druhý na nebi, ale jeden. A ten zástup nemohl nikdo spočítat. Tedy ne že by jich bylo 144.000, ale nespočítatelně. 

6) A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.Zj 21,1. Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou  v ohni a prvky se žárem roztaví. Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. 2Pt 13,3. 

Na zemi již nikdo nebude moci přebývat v pokoji, neboť naše planeta společně s celým vesmírem bude ohněm a žárem zničena a roztavena. Podle jeho zaslíbení tedy očekáváme Nové Nebe a Novou Zemi.

Odkud tedy pochází těch 144.000?

A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!" Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele: z pokolení Juda dvanáct tisíc, z pokolení Rúben dvanáct tisíc, z pokolení Gád dvanáct tisíc, z pokolení Ašer dvanáct tisíc, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc, z pokolení Manase dvanáct tisíc, z pokolení Šimeón dvanáct tisíc, z pokolení Levi dvanáct tisíc, z pokolení Isachar dvanáct tisíc, z pokolení Zabulón dvanáct tisíc, z pokolení Josef dvanáct tisíc, z pokolení Benjamín dvanáct tisíc označených. Zj 7k

A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni. To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony. Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod." Zjevení 14k

V Bibli jsou mnohá čísla, které mají mimo své početní hodnoty i jiný obsah, význam. Ve Zjevení například se často zmiňuje doba, která trvá 3,5 roku (nebo 42 měsíců nebo 1260 dní). Zrovna tuto dobu totiž nad Judou vládnul tyran, který se jmenoval Antiochos IV. Epifanés. Tento Antiochos "proslul" násilnou helénizací. Pronásledoval Hospodinovi věrné, znesvětil chrám. Jeho vláda znamenala pro Židy hluboký otřes, když se řeklo "období 3,5 let", tal si připomněli právě toto pronásledování a znesvěcení chrámu. Označení časového úseku za tři a půl roku v knize Zjevení tedy neznamená přesný časový úsek, ale spíše obsah, který tato doba ponese. Číslo 1260 (například s působením dvou svědků z 11kapitoly) je specifické ještě v jednom ohledu. V prorocké literatuře často jeden den šifruje jeden rok. Dvanáct set šedesát dní tedy může znamenat klidně takém období dvanáct set šedesát let. Opět, neznamená to délku, ale obsah. Je zajímavé, že starozákonní proroci prorokovali (a z jejich prorokování vznikal Starý zákon) přibližně dvanáctset let (od Mojžíše po Jana Křtitele), novozákonní proroci zase přibližně šedesát let (od dne letnic po smrt Apoštola Jana a sespsání Zjevení). Doba dvanáct set šedesát dní tedy může označovat dobu Církve, kdy je kázáné Živé Boží Slovo. Tedy i dnešní den.

Druhý příklad tohoto pravidla najdeme zde: Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát." MAtouš 18, 21.

Neznám křesťana, který by si vedl záznamy: Tomu bratru jsem odpustil třicetkrát, tomu padesátkrát a tomu 77krát, takže ještě jednou a tenhle bratr má smůlu! Nikoho takového neznám. Apoštol Petr se ptal po počtu odpuštění, Ježíš mu odpovídal, že důležitý není počet, ale kvalita. Číslo sedm znamená v bibli dokonalost, dokončenost. Za sedm dní byl stvořen tento svět (všimněme si, stvoření v sobě nedílně obsahuje i Boží odpočinutí). A sedmdesát semdkrát  tedy znamená odpustit dokonale a úplně umocněnou na dokonalou a úplnou.

Stejně tak i číslo 144.000. Toto číslo se dá rozložit na: Dvanáct krát dvanáct krát tisíc. Jedná se o zaslíbení Abrahamovo, Izákovo a Jákobovo,  (na kterém taktéž stojí Církev - t.j. dvanáct syný Jákobových) krát svědectví dvanácti apoštolů (že Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých) krát "zástupy." Toto číslo můžeme dešifrovat jako nespočetný zástup spasený na základě zaslíbení Abrahamova, Izákova a Jákobova a na základě svědectví apoštolů. Jedná se tedy o Církev. Církev, která byla omyta krví Beránkovou, která je součástí Kristova Těla.Bůh se tedy na ní dívá jako na Krista - Nosí Kristovu Spravedlnost. T.J.: "To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony."

Necht Vám Pán Zástupů požehná dnešní den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře